Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

LÉTA SEDMISTÉHO DVACÁTÉHO DRUHÉHO

Libuše své k sobě obeslala sestry, kteréž pro touž věc tolikéž jako i ona popudily se k hněvu, neb srdce jich v umění byla se pozdvihla, takže jedna každá z nich o sobě mnoho smajšlela. Libuše u vědění věcí budúcích dospělá byla tak, že ani Sibyla Kumána jí rovná nebyla, kteráž za dnuov Tarkvína Priška Římanuom budúcí věci popsala. Druhá kouzedlná travička byla, aniž jest tolikéž těch věcí Medea na ostrově Cholchos uměla. Třetí sestra přílišná čarodějnice a v zaklínaní hotová: ona Circes, kteráž Ulixovy tovaryše v hovada a krále, jenž slúl Pikus, v straku proměnila, nikdá svým uměním jí rovná nebyla.
V tu noc, dřív než se muží ke dni uloženému sjeli, jakú jsú radu měly neb co jsú tajně svým uměním jednaly, to jest tajné bylo, však potom ráno zjevně se oznámilo. Skrze sestru jích Libuši i místo, kde by byl, i jméno knížete budúcího zjevně jest vyhlášeno.
Tu k rozkázání Libuše desátý den měsíce máje sešli jsú se všickni obyvatelé země české před hrad Libín na dvuor Libuše, tak malí jako velicí, správce i také robotní. Tu Libuše posadivši se na vysoké stolici drahým kobercem přistřené rozkázala služebnicem svým dvě poctivé stolice postaviti a sestrám svým se na nich posaditi a odevřevši usta svá a rukou pokynutí učinivši, aby se lid upokojil, takto mluviti počala: "Ó lide český slavný, z najznamenitějšího národu charvatského a jazyku slovanského pošlyý, odkuď tobě taková hlúpost, že budúcího dobrého svého neznáš? Neb všecka slova veleslaveného knížete svého, kterýž tě uvedl do této země, dal jsi v zapomenutí. Ó lide bídný příliš, kterýž svobodně živ býti neumíš! Ó nebožátka sprostá a zuřivosti plná, proč před životem k smrti utíkáte a nesnesitelné jho na sebe béřete a neobyčejné služebnosti svá hrdla poddáváte? Ó blázni zpozdilí, nadarmo želeti budete jako žáby, když jsú sobě čápa za krále volily a on je svým nosem smrtedlně raňuje trestati počal. Nevíte, vy bídní, jakáť jsú práva knížat? Maličko vám je oznámím. Snadnéť jest jistě kníže voliti, ale nesnadné jest voleného zase složiti. Neb ktož jest nyní pod vaší mocí, když volen bude, vy i všecky věci vaše budú pod jeho mocí. Před jeho obličejem vaše třísti se budú kolena, oněmí jazyk, sklesnou se usta. K jehožto hlasu pro veliký strach jedva budete moci říci: "Tak pane, ano, tak pane." Ale on svým toliko pokynutím bez vaší rady toho odsoudí, jiného vsaditi káže do vězení a jiného na šibenici rozkáže oběsiti..."