Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O Čechovi
Vejvoda Čech a jeho bratr Lech odešli ze své vlasti, kvůli bojům, které zde panovaly. Jeli hledat zem, kde by jejich lid byl spokojen. Po dlouhém putování se usídlili pod horou Říp. Hned z rána vystoupil Čech na horu, odkud měl rozhled na zaslíbenou zem. Nadšený pak sešel k lidu a zvěstoval, co viděl. Rozhodli, že zde zůstanou a pojmenovali zemi po svém vůdci - Čechy. Mezi sebe si rozdělili půdu a začali ji obdělávat. Lech si ale usmyslel, že se svým lidem postoupí dále na východ. Nechtěl však odejít daleko. Na znamení, že našel vhodné místo, zapálil velký oheň. Město podle toho nazvali Kouřim. Po 30-ti letech od doby, co Čech se svým lidem vstoupil do této země, zemřel.

O Krokovi a jeho dcerách
Nastaly nesváry, lid potřeboval svého vejvodu. Chtěli Lecha, ale ten je poslal za Krokem. Tento moudrý muž se stal jejich vejvodou. Uměl nahlédnout do budoucnosti - spatřil, že jeho dosavadní sídlo Budeč mu nebude stačit. Nechal postavit Vyšehrad. Když zemřel, zůstaly po něm tři dcery: Kazi, Teta a Libuše. Kazi a Teta sídlily u řeky Mže, každá na svém hradě. Nejmladší Libuše se ujala panování a zůstala na Vyšehradě.

O Bivoji
Když se tak jednou Libuše procházela s Kazi po zahradě, z nádvoří se řinul křik. Šli se tam podívat. Stál tam Bivoj s kancem na zádech. Chytl škodné zvíře a chtěl ho zabít přímo před kněžnami. Získal si nejen u nich, ale i u lidu velké uznání. Byl pozván na hostinu, kde mu Libuše předala mužský pás, jenž Kazi vybrala. Ti dva se později vzali.

O Libuši
Stejně jako Krok, i Libuše často řešila spory mezi svým lidem. Jednou rozsoudila dva sousedy, starší se na ni obořil, že přece nemůže vládnout ženská, je to hanba. Nechala je tedy vybrat si vládce, ale aby to nenechala náhodě, poradila jim, kdo by to měl být. Přemysl, jehož rod měl této zemi vládnout na věky.

O Přemyslovi
Vyslaní starostové našli Přemysla, jak oral na poli. Oznámili mu, ze ho chtějí za vládce, ale on jim řekl, že v zemi nebude dostatek chleba, protože ho přerušili při orbě. Posnídali u železného stolu (znamení, že jeho rod bude železné vlády). Vzal si lýčené střevíce (aby jeho potomci nezapomněli, že jsou si všichni rovni). Na Vyšehradě ho už všechen lid čekal.

Libušina proroctví
Po svatebním obřadu zavedla Libuše Přemysla do podzemní kobky a ukázala mu poklad, teď byl také jeho. V zahradě spolu vymýšleli zákony. A jak tam tak Libuše stála, začala věštit. Viděla veliké slavné město - Prahu. Věštila, kde se nacházejí drahé kovy a také, že zemi postihnou krvavé boje. Kazi zemřela, po ní i Teta a nakonec měla umřít i Libuše. Nikdo přesně neví, kde má hrob, ale její poklad je stále tam, co dřív a zasvítí, až bude největší bída.

Dívčí válka
Po Libuščině smrti už nebyly ženy tak vážené jako za jejího života. Z touhy po vládě i po pomstě začali boj proti mužům. Vše vedla Vlasta. Jejich sídlo bylo Děvín. Vraždily každého - otce i syny. Jako hlavní zbraň používaly svou krásu a přesvědčivost. Rozhodly se dobýt Vyšehrad, jenže muži chtěli pomstít Ctirada, kterého krásná Šárka lstí zabila. V bitvě zemřela Vlasta, ostatní se zalekly a byly pobyty všechny do jediné. Tak skončila Dívčí válka.

O Křesomyslu a Horymírovi
Jako každý jednou, tak i Přemysl zemřel, nastoupil Nezamysl, po něm Mnata, Vojen, Vnislav a pak Křesomysl. Za jeho vlády si lidé nehleděli úrody a obilí, ale spíše hor a bohatství. Proti tomu se postavil vladyka Horymír. Tím si popudil horníky, kteří mu spálili dům. Horymír se svými muži horníky povraždil, načež byl zajat na Vyšehradě. Jeho posledním přáním před smrtí byla jízda na svém věrném koni Šemíkovi. Ten se svým pánem vzlétl a přeletěl zdi Vyšehradu. Horymír se zachránil, ale Šemík na následky zranění po dopadu zemřel. Byl pohřben před vraty pánova domu.

Lucká válka
Po smrti Křesomysla vládl Neklan. Byl to dobrý a spravedlivý vládce. Měl však za souseda vášnivého bojovníka - knížete Vlastislava. Obklíčil Levý Hradec, odtud byl ale vyhnán. Naštval se a přísahal pomstu. Odmítal mír, chtěl vládnout nad celou Českou zemí. Boje se vedly dál. Nakonec však Češi dokázali vyhrát.

Durynk a Neklan
Poté se však začali mstít Lučanům. Neklan se slitoval jen nad Vlastislavovým pětiletým synem Zbislavem. Dokonce mu nechal postavit nepevný hrad. Žil tam s ním Durynk. Za svého života mu Vlastislav velmi důvěřoval. I Neklan mu věřil. Durynk si však myslel, že když Zdislava zabije, Neklan se mu bohatě odmění. Mýlil se. S jeho hlavou jel na pražský hrad. Samozřejmě se to Neklanovi nelíbilo a nechal ho zabít (vlastně se měl Durynk zabít sám).

Staroměstský orloj
Mně osobně se nejvíce líbila pověst o Staroměstském orloji. Začíná udivenými obličeji pražských občanů, kteří právě shlédli nový orloj - dílo mistra Hanuše. Všude po světě bylo spousta orlojů, ale žádný z nich se ani v nejmenším nepodobal tomuto pražskému. Byl jedinečný. Nejen že ukazoval čas, ale také měsíc, rok a den. Rovněž ukazoval svátky, dvanáct znamení a postavení Slunce a Měsíce (v jaké se zrovna nacházel čtvrti). Zkrátka astronomové se mohli jen divit.
Úderem celé hodiny začne kostlivec tahat za provaz, rozezní se zvon a v malých okénkách nad hodinami se rozpohybuje dvanáct postaviček - apoštolů. Celé toto vždy končí zakokrháním kohouta.
Zkrátka na tu dobu to nemělo obdoby. Samozřejmě to poznali i lidé z jiných zemí. Každý chtěl vidět Staroměstský orloj a spousta z nich ho chtěla mít také. Jenže to se velkým pánům z radnice nezamlouvalo. Už by to nebyl unikát, měl by ho i někdo jiný - a ne-li lepší. Všichni moc dobře věděli, že jediný, kdo se vyzná v celém stroji, je právě mistr Hanuš.
Ve strachu z toho, že by mohl vytvořit jiný druhý orloj, provedli mu strašlivou věc - oslepili ho. Jako díky člověku, který tomu skvostu daroval existenci. Lidská chamtivost nezná mezí!
Ubohý mistr Hanuš chřadl. Jednoho dne, když už cítil, že nastane konec, vydal se k orloji. Posadil se k té bezchyby jdoucí mechanice a jen poslouchal, jak správně běží. Rozhodl se. Sáhl rukou do nejsložitější části a zajistil, aby ten originál umřel s ním...

Čtenářský deník	-	Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
	-	F. L. Věk (všechny díly), F. L. Věk (všechny díly) (2), F. L. Věk (všechny díly) (3)
	-	F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2), F. L. Věk - díl I. (3), F. L. Věk - díl I. (4), F. L. Věk - díl I. (5)
	-	F. L. Věk - díl I., II., F. L. Věk - díl I., II. (2), F. L. Věk - díl I., II. (3)
	-	F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
	-	F. L. Věk - díl III.
	-	F. L. Věk - díl IV.
	-	F. L. Věk - díl V.
	-	Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6), Filozofská historie (7), Filozofská historie (8), Filozofská historie (9), Filozofská historie (10), Filozofská historie (11), Filozofská historie (12), Filozofská historie (13), Filozofská historie (14), Filozofská historie (15), Filozofská historie (16)
	-	Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3), Lucerna (4)
	-	Na dvoře vévodském
	-	O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
	-	O Čechovi (Staré pověsti české)
	-	Poklad
	-	Proti všem, Proti všem (2)
	-	Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3)
	-	Psohlavci (rozbor)
	-	Růžový palouček (Staré pověsti české), Růžový palouček (Staré pověsti české) (2)
	-	Skaláci, Skaláci (2), Skaláci (3), Skaláci (4)
	-	Smutná místa (Staré pověsti české)
	-	Staré pověsti české, Staré pověsti české (2), Staré pověsti české (3), Staré pověsti české (4), Staré pověsti české (5), Staré pověsti české (6), Staré pověsti české (7), Staré pověsti české (8), Staré pověsti české (9), Staré pověsti české (10), Staré pověsti české (11)
	-	Temno
	-	Vojnarka
	-	Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3), Z Čech až na konec světa (4), Z Čech až na konec světa (5), Z Čech až na konec světa (6)
	-	Zahořanský hon

Čítanka	-	Bílá paní (Staré pověsti české)
	-	Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
	-	Boží soud (Staré pověsti české)
	-	Dívčí válka (Staré pověsti české)
	-	Domů a jiné obrázky
	-	Durynk a Neklan (Staré pověsti české)
	-	F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2)
	-	F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
	-	F. L. Věk - díl III.
	-	F. L. Věk - díl IV.
	-	F. L. Věk - díl V.
	-	Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6)
	-	Kutnohorští havíři (Staré pověsti české)
	-	Libušina proroctví (Staré pověsti české)
	-	Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3)
	-	Lucká válka (Staré pověsti české)
	-	Na formance
	-	O Bivoji (Staré pověsti české)
	-	O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
	-	O Čechovi (Staré pověsti české)
	-	O Janošíkovi (Staré pověsti české)
	-	O králi Ječmínkovi (Staré pověsti české)
	-	O králi Svatoplukovi (Staré pověsti české)
	-	O Křesomyslu a Horymírovi (Staré pověsti české)
	-	O Krokovi a jeho dcerách (Staré pověsti české)
	-	O Libuši (Staré pověsti české)
	-	O Přemyslovi (Staré pověsti české)
	-	O staré Praze (Staré pověsti české), O staré Praze (Staré pověsti české) (2), O staré Praze (Staré pověsti české) (3), O staré Praze (Staré pověsti české) (4), O staré Praze (Staré pověsti české) (5), O staré Praze (Staré pověsti české) (6), O staré Praze (Staré pověsti české) (7), O staré Praze (Staré pověsti české) (8)
	-	O Žižkovi (Staré pověsti české)
	-	Opatovický poklad (Staré pověsti české)
	-	Praporec sv. Václava (Staré pověsti české)
	-	Proroctví Havlasa Pavlaty (Staré pověsti české)
	-	Proroctví slepého mládence (Staré pověsti české)
	-	Proti všem
	-	Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3), Psohlavci (4), Psohlavci (5)
	-	Různá proroctví (Staré pověsti české)
	-	Růžový palouček (Staré pověsti české)
	-	Sibylina proroctví (Staré pověsti české)
	-	Staré pověsti české (celá kniha / e-book)
	-	Temno
	-	U nás, U nás (2)
	-	Úvod (Staré pověsti české)
	-	Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3)