Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Orfeus - jedna z bájí z knihy Staré řecké báje a pověsti.
V řecké krajině Thákir žil slavný pěvec Orfeus. Hrál na lyru a zpíval tak krásně, že i ptáci přestali zpívat, zvěř se táhla za ním a lidé naslouchali Orfeově zpěvu a zapomínali na své starosti. Také vodní víly nejády poslouchaly pěvce. Do jedné z nich se Orfeus zamiloval. Jmenovala se Euridika. Vzal si ji za manželku, ale jejich štěstí netrvalo dlouho. Když šla Euridika navštívit své přítelkyně, uštkl ji had a usmrtil ji. Orfeus byl zoufalý a zpíval jen smutné písně. Rozhodl se vstoupit do říše mrtvých a požádat Háda, aby jeho manželce navrátil život. Po dlouhé cestě našel vchod do podsvětí a přivítal ho štěkot trojhlavého psa Kerberose. Orfeus se dal do zpěvu a Kerberos ho vpustil do podzemí. Stejně tak přesvědčil smutnou písní převozníka Chárona, aby ho převezl přes řeku Styx. Všude kolem něho proplouvaly tiše stíny mrtvých. Došel až k Hádovi a jeho ženě Persefóně. Spustil tak smutnou píseň o své ženě Euridice, že i Hádes dojat jeho zpěvem řekl, že splní jeho přání, ale pod jednou podmínkou. Euridika se smí vrátit mezi živé, ale Orfeus se nesmí při cestě z podsvětí na ni ani jednou podívat. Orfeus se vydal s Euridikou za svými zády na cestu. Šli už dlouho, když se mu zdálo, že slyší jen své kroky a pomyslel si, že se jeho žena ztratila. Ohlédl se a spatřil ji, jak se pomalu rozplývá.

"Ve strachu zapomene Orfeus na slib a otočí se. Před očima se mu rozplyne obraz Euridiky a milovaná žena umírá podruhé. Lehký vánek se dotkne Orfeova čela jako poslední políbení a pak stojí na stezce uprostřed ticha sám a sám. Zoufalství přepadne Orfea, běží po stezce dolů jako šílený, volá Euridiku."

Orfeus truchlil a po sedm dní prosil Chárona, aby ho převezl přes řeku Styx. Ten ale odmítne, a tak Orfeus zpíval tak smutné písně, že tím podráždil backchnatky, ctitelky boha vína Bakcha. Zdivočelé ženy ho ukamenují. Orfeus se opět setkává se svou ženou Euridikou.

"Orfeova duše sestoupila do podsvětí. Teď se převozník Cháron nezdráhal převézt pěvce do říše mrtvých. Stín přicházel mezi stíny. Orfeus svou Euridiku poznal už z dálky. Mohl se na ni dívat, ohlížet se za ní, neztrácela se mu."