Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha popisuje osudy malé Heidi, která ztratila oba rodiče. Nejprve byla na vychování u tety Běty, ale později přišla do hor za jejím dědečkem Konrádem. Zprvu se dědečka i trochu bála, ale brzy si zde zvykla. Dědeček měl Heidi velmi rád. Heidi u něho v chalupě poklízela, pomáhala mu a vždy se těšila hlavně na večer. To si s dědečkem vyprávěla a pak šla spát. Měla svoji postýlku na seně u malého okýnka a tam se jí líbilo. Ráno chodívala s Petrem pást kozy na palouček. Tak tomu bylo tři roky.
Po třech letech přišla pro Heidi teta Běta a donucením ji odvezla do bohatého domu ve městě, aby dělala společnici slečně Kláře, která nemohla chodit.
S Klárou i sluhou Sebestiánem se Heidi docela spřátelila. Jen s paní Majerovou, domácí, nevycházela dobře. Té vadily hlavně její vesnické způsoby chování. Později se Heidi velmi začalo stýskat po dědečkovi. Chtěla se vrátit do hor.
Po čase přijel domů pan Hofman, Klářin tatínek. Heidi ho dlouho prosila, aby ji pustil domů, alespoň na nějaký čas.
Nakonec pan Hofman návštěvu povolil, měl totiž strach, že Heidi steskem onemocní.
Heidi se vrátila k dědečkovi, ale s Petrem na pastvu už nechodila. Měla mnoho práce, neboť Klára slíbila, že k nim do hor přijede. A také ano.
Jednoho dne přijel pan Hofman s Klárou na návštěvu, prostředí hor je uchvátilo. Dědeček pana Hofmana přemluvil, aby tu Kláru nechal na celé dva měsíce, že se o ni postarají. Klára byla velmi ráda, líbilo se jí tady. Za to Petr se urazil, protože se mu Heidi již nevěnovala jako dřív.
Petr si myslel, že Klára je líná městská slečinka a proto nechodí a nechá se druhými vozit. Jednoho dne, když nikdo nebyl venku, shodil samotné křeslo pro Kláru vzteky dolů a ono se rozbilo. Petr se polekal a utekl rychle na pastvu.
Dědeček s Heidi museli Kláru na palouček odnést. Posadili ji na deku a dědeček pak odešel za svou prací. Petr se s děvčaty nebavil. Heidi našla v trávě jahody a mnoho rozkvetlých petrklíčů, chtěla je Kláře ukázat. Ale sama by ji neunesla. Zavolala na pomoc Petra. Tomu se nechtělo, ale nakonec se rozhodl, že Heidi pomůže. Klára však byla těžká. V polovině cesty už neměli sílu ji nést. Heidi řekla Kláře, aby se pokusila chodit. Klára to zkusila a s podpěrou pomalu šla.
Chodit se v horách nakonec naučila. Když přijel pan Hofman, měl velikou radost. Poslal Kláru na studia, Heidi i Petra na vyučení, které sám zaplatil.

Čtenářský deník

-

Heidi, děvčátko z hor, Heidi, děvčátko z hor (2)

Čítanka

-

Heidi, děvčátko z hor, Heidi, děvčátko z hor (2)