Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

George F. Babbitt - americký obchodník s nemovitostmi, jak o sobě prohlašuje, je to SPRÁVNÝ CHLAP - občas zajde do kostela, každý den chodí na oběd do Atletického klubu, má rodinu a dům v jedné z nejlepších zenitských čtvrtí - Květnaté výšiny

Jmenoval se George F. Babbitt. Nyní, v dubnu 1920, mu bylo čtyřicet šest let a nic zvláštního nedělal, ani máslo, ani boty, ani poezii, ale dokázal čile prodávat domy za víc, než si lidé mohli dovolit.
Měl velkou růžovou hlavu, řídké a suché hnědé vlasy. Ve spánku vyhlížela jeho tvář dětinsky, i přes vrásky a zarudlé rýhy od brýlí po stranách nosu. Nebyl tlustý, ale víc než dobře živený. Vypadal zámožný, usedlý v manželství a nedotčený romantismem. (str. 8)

Myra Babbittová - manželka G.F.Babbitta - byla rozhodně zralá žena

Od koutků úst až na spodek brady se jí táhly tukové faldy a z buclatého krku jí visely vaky. Teď byla ve spodničce, naditá v korzetu připomínajícím pneumatiku. Tak tupě už navykla manželskému životu, že byla ve své zralé matrónosti stejně bezpohlavní jako anémická jeptiška. Byla to dobrá, laskavá a snaživá žena, ale snad nikdo kromě její desetileté Tinky se o ni nezajímal, ani si zcela neuvědomoval, že žije. (str. 12)

Ted Babbitt - prostřední syn manželů Babbittových, více než o studium se zajímal o auta a všechno s nimi spojené. Chtěl jít studovat na automechanika a ne na práva, jak chtěl jeho otec

Verona Babbittová - nejstarší dcera, která všechen svůj volný čas trávila ve společnosti dam, které se zabývaly charitativní činností a pomoci druhým

Tinka Babbittová - nejmladší dcera Babbittových, kterou Babbitt miloval ze všech nejvíc

OBSAH:

Kniha Sinclaira Lewise se odehrává roku 1920 v malebném městečku Zenit v Americe.
Zobrazuje krátký úsek ze života "maloměšťáka" George F. Babbitta, obchodníka s nemovitostmi.
Jeho život by se dal charakterizovat jako stereotypní. Ráno vstal, oblékl se, nasnídal a odjel do práce. Během snídaně se dokázali pohádat téměř všichni členové rodiny a tím pokazit Babbittovi jeho den.

"Potřebuju dneska večer auto," prohlásil Ted.
Babbitt odfrkl. "Jo ták! Ty ho potřebuješ! Směl bych ho použí pro sebe?" Verona se ozvala: "Jo, potřebuješ chytroušku! Já si ho vezmu sama!" Tinka zakvílela: "Ale tatínku, říkal jsi, že nás možná zavezeš do Rosedalu!"Hleděli dopáleně jeden na druhého a Verona se vrhla na bratra: "Tede, ty jsi ale mrcha s tím autem!"
"Ty pochopitelně né! Vůbec ne!" Ted dokázal být až k zbláznění lichotivý. (str. 21)

Kromě sobotního hraní golfu a občasných večeří, které pořádala buď Myra Babbittová nebo někdo z jejich sousedství, trávíval svůj všechen volný čas doma.
V klubu nebo s přáteli mimo něj se jejich hovor často točil kolem otázky prohibice, postavení menšin v americké společnosti...

"To je fakt. Jsou tak namyšlení, že už k člověku nemají kouska zdvořilosti. Za starejch časů byl černoch správnej vykuk - věděl, co si může dovolit - ale těmhle mlíčňákům už nevoní ani nosit kufry, ani česat bavlnu. Ne, ne! Byl by to samej právník a profesor a bůhvíco všechno! Řeknu vám, začíná to výt pěkně vážnej problém. Měli bysme se dát dohromady a odkázat černý kůže a, jo, i žlutý kůže, do příslušnejch mezí. Teda, já nemám rasové předsudky ani co by se za nehet vlezlo. Já jsem rád, když se nějaký negr prosadí - pokud zůstane tam, kam patří, a nepokouší se připravit bělocha o autoritu a podnikatelské možnosti, které mu právem náleží."
"Moje řeč! A další věc, kterou musíme udělat," řekl muž ve velurovém klobouku, "je nepustit do země tyhle zatracený cizince. Díkybohu začínáme přistěhovalectví omezovat. Těmhle makarónům a segedínům musí jednou dojít, že tohle je země vílých a že je tu nikdo nechce. Až mezi nás zapadnou cizinci, co tu máme, a až je naučíme naše americký zásady a uděláme z nich opravdu lidi, no, potom bysme jich sem zase mohli pár pustit." (str. 129)

Jednou byl požádán, aby vystoupil na Sjezdu podnikatelů a pronesl krátký projev za zenitské podnikatele. Mluvil o ideálu americké mužnosti a kultury...

"Teprve až tohle dokážeme, pochopí naši synové a dcery, že ideálem americké mužnosti a kultury není spousta potrhlíků, která posedává a mlátí prázdnou slámu o právu a bezpráví, ale bohabojný, podnikavý, úspěšný a FÉROVÝ CHLAP od rány. Patří do některé z činorodých a zbožných církví, patří k Našincům nebo Rotariánům nebo Kiwaniánům, ...nebo ke kterémukoli z řad spolků dobrých, veselých, srandovních, rozesmátých, upocených, přímých, královsky DOBRÝCH CHLAPŮ, vždy ochotných pomoci. Hrajou na tělo a pracují do úmoru, ale na kritiku dovedou odpovědět hranatou špičkou boty, která ty mrzouty a nafoukance naučí vážit si stoprocentního chlapa a fandit strýčku Samovi z USA!" (str. 168)

...o probému, který se nazývá liberalismus...

"Než skončím, musím vás upozornit na problém, s nímž se musíme v nadcházejícím roce vypořádat. Nejhorší hrozbou rozumné správě města a státu nejsou zapřísáhlí socialisté, ale spousta zbabělců, kteří pracují pod pokličkou - vlasatci, co spolkli všecku moudrost a říkají si liberálové a radikálové a neutrálové a inteligenti a bůhví, za jakými jinými zástěrkami se pokouší oblafnout veřejnost! Nezodpovědní učitelé a profesoři tvoří nejhorší část téhle sebranky a stydím se říci, že několik je jich i v akademickém sboru naší velké Státní univerzity. Byla to i moje Alma Mater a jsem hrdý, že jsem znám jako její odchovanec. Existují tam, bohužel, jistí našeptávači, kteří si, jak se mi zdá, myslím, že bychom měli správu národa předat vandrákům a výtržníkům.
Tyhle prófy je třeba zašlápnout jako hady -" (str. 167)

...dokonce se zmínil i o ZDRAVÉM AMERICKÉM OBČANOVI, který je nejfikanějším mužem na zemi...
Tento proslov mu přinesl slávu a uznání, po kterém toužil. Tajným snem, i když to nikdy nepřiznal, G.F.Babbitta bylo dostat se do nejvyšší společnosti Zenitu. Ale jak už to tak bývá, tato společnost o Babbitta ani jeho rodinu nestála a za jeho zády se mu smála.
Nejlepším přítelem mu byl Paul Riesling, se kterým se znal už od školy. Paul měl ženu - Zilly, která, jak Paul tvrdil, se k němu moc nechovala jako milující manželka (časté hádky a obviňování z toho, že má milenku).
Každý rok oba manželské páry trávily společnou dovolenou v Main. Ale tento rok chtěli George a Paul odjet o pár dnů dříve a užít si samoty. Obě manželky souhlasily, ale Zilla s drobnými námitkám, že Paul určitě jede za milenkou a George ho jenom kryje.
Oba museli uznat, že to byl jejich nejlepší nápad a jako SPRÁVNÍ CHLAPI těch pár dnů rybařili a hráli karty.

Celé dopoledne vlažně chytali ryby, nebo chodili po šerých stezkách ozářených vodními odlesky, mezi bujným kapradím a mechem stříkaným temělkovými zvonci. Celé odpoledne spali a až do půlnoci hráli s průvodci poker. Pro průvodce byl poker vážná záležitost.
Když o půlnoci klopýtali s Paulem ke srubu ostře vonící mokrou trávou a temným bludištěm borovicových kořenů, Babbitt se radoval, že nemusí své ženě vysvětlovat, kde celý večer byl. (str. 134)

Několik týdnů po dovolené, které probíhaly pořád ve stejném tempu, volali Georgovi, že Paul postřelil svoji manželku a je ve vězení. I když se mu všemožně snažil pomoct, Paul jeho pomoc odmítal.
V té chvíli se v Babbitovi něco zlomilo. Najednou viděl svět úplně jinýma očima.
V Zenitu zrovna zuřila stávka dělnické třídy. Všichni SPRÁVNÍ CHLAPI stávku chtěli potlačit, protože nestáli o to, aby si podmínky diktovali nějací dělníci z továren.
Ale Babbitt začal naopak dělníky hájit, dokonce o sobě prohlásil, že je liberalistou.

"Spousta chlapů si myslí," stěžoval si Babbitt své ženě, "že když dělníci začnou stávkovat, je to hotová banda zlosynů, NO, pochopitelně je to zápas mezi zdravým podnikáním a destruktivními živly a musíme je pořádně zmáčknout, když nás k tomu doženou, ale já k čertu nedokážu pochopit, proč nemůžeme bojovat jako slušný lidi a přestat o nich vykládat, že jsou to špinaví psi a že by se měli postřílet."
"Ale, Žorži," pronesla Myra pokojně, "myslím, že jsi vždycky tvrdil, že by každého, kdo stávkuje, měli zavřít."
"To jsem nikdy netvrdil. Totiž, chci říct - pochopitelně některý z nich ano, nezodpovědný předáky. Ale chci říct, že člověk by měl být velkomyslný a liberální, pokud jde o -"
"Ale, drahoušku, myslím, že jsi vždycky říkal, že všechny tyhle liberální lidi jsou ty nejhorší ze -"
"Pitomost! Ženská nikdy nedokáže pochopit různé definice slova..." (str. 277)

Všichni jeho známí to nejdříve přecházeli, protože si mysleli, že je to způsobeno tím, co se stalo Paulovi. Ale když ve svých názorech nepolevoval, rozhodli se s ním přestat stýkat.
Babbitt absolutně přehodnotil svůj život. Začal se přátelit s lidmi, které dříve považoval za neslušné a nevhodné jeho postavení. Dokonce si našel i milenku - Tanis Judiquovou, která byla jeho zákaznicí. Manželka Myra už byla podle jeho názoru pro něho příliš stará a nudná. Večery trávíval ve společnosti Tlupy - přátelé Tanis.

Tanis ho totiž seznámila se svými přáteli. Se zaníceným spěchem PŮNOČNÍCH LIDÍ, kteří tančí, pijí a tropí hluk a neustále se bojí mlčet, byl přijat za člena jejich party, které se přezdívali TLUPA. (str. 291)

Nakonec Babbitt poznal, že život, který žil předtím, je pro něj nejlepší. Vrátil se zpátky ke starým způsobům života. Ke starým názorům. Uvědomil si také, že svoji ženu miluje a že by ji nikdy neopustil.
Největším překvapením byl Ted Babbitt, protože si potají vzal dceru jejich souseda Littlefielda - Eunice.

"No, já - Pamatuješ se, jak si jednou o nás řekl, Babbittovic mužský a říkal jsi, že bychom měli držet při sobě? Já to beru. Nezastírám, že to není vážné. Vzhledem k tomu, jakou má dneska mladý člověk šanci, nemůžu říct, že bych schvaloval sňatky v příliš mladém věku. Ale nemohl sis vybrat lepší děvče než Eunice. A podle mě má Littlefield zatracený štěstí, že dostal za zetě Babbitt! Ale co máš v úmyslu dělat? Můžeš pochopitelně dál studovat, a až skončíš -"
"Táto, já už to tam nevydržím. Myslím, že by ze mě byl dobrý vynálezce. Jeden chlap by mi rovnou dal v továrně dvacet dolarů týdně."
"No -" Babbitt zamyšleně přešel po jídelně. "Ale já jsem nikdy - Teda, neopakuj to proboha před mámou, nebo by mi vyškubala těch pár vlasů, co mi zbylo, ale já jsem prakticky za celý život neudělal jedinou věc, kterou jsem dělat chtěl! Nevím, jestli jsem vůbec něco dokázal, kromě toho, že jsem tloukl, jak se dalo. Urazil jsem sotva pár centimetrů ze stovky možných metrů. NO, ty to třeba dotáhneš dál. Já vím. Ale mám takovou potměšilou radost z toho, že tys věděl, co chceš, a udělals to." (str. 346)

Ale ani Verona nezůstala pozadu, jelikož se zasnoubila se zaměstnancem z otcovy firmy.
Sám Babbitt byl opět nadšeně přijat do LIGY UVĚDOMĚLÝCH OBČANŮ, která bojovala proti liberalismu a dělnickému hnutí. I v ATLETICKÉM KLUBU ho zase velmi rádi uvítali.

VLASTNÍ NÁZOR:

Babbitt - kniha, za kterou Sinclair Lewis dostal Nobelovu cenu. Musím se přiznat, že když jsem tuto knihu začal číst, tak mi vrtalo hlavou, za co mu tato cena byla udělena. Ale jak jsem se stále víc a víc začítal, tak jsem začínal chápat proč. Kniha je plná obrazů z politického ale i společenského života v Americe v 1. polovině 20. století. Lewis zde popisuje prohibici - zákaz prodeje alkoholu, nebo liberalismus, socialismus, postavení přistěhovalců a černochů v americké společnosti, ale také mluví o náboženství...
George Babbitt se pro mě stal symbolem průměrného měšťáka, který si dává záležet na dobrém bydlu, ale marně se pokusil vzepřít dobovému stereotypu - samolibost, požitkářství, ...
Po přečtení této knihy jsem se vůbec nedivil, že Lewisovi byla udělena Nobelova cena, protože román jako tento jsem ještě v životě nečetl.