Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Povídka Divá Bára se odehrává v malé vesnici Vestec u Nymburka. Bára byla dcerou obecního pastýře Jakuba. Maminka jí zemřela velmi brzy po narození. S otcem žili v pastoušce.
Když dosáhla patnácti let, žádné děvče se jí nemohlo vyrovnat v síle, velikosti a mrštnosti. Pastýř naučil Báru plavat. Také jí nechyběl temperament, statečnost, odvaha a smělost. Zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá a citlivá. Také byla pracovitá. V přírodě poznala, že vymyšlené nadpřirozené bytosti neexistují a nevěřila na ně. Lidi, kteří ji měli rádi, upřímně milovala a pomáhala jim. Vesničané ji ale rádi neměli, vyprávěli si, že Bára je divé díťě, neboť brzy po narození odnesla polednice z kolébky dceru Jakubovy ženy a místo ní položila svou vlastní. Bára byla nezávislá a nepodřízená muži. Měla ráda svobodu a volnost. Nejvíce se přátelila s Elškou.
Pleť měla opálenou do tmavohnědé barvy. Hlava se zdála veliká, ale to dělalo množství vlasů, černých jako havran, dlouhých, ale hrubých. Čelo bylo nízské, krátký tupý nos a trochu veliká ústa. Vyšpulené rty měla zdravé a rudé jako krev. Zuby široké, silné a čisté. Nejpěknější byly oči, neobyčejně velké a modré jako pomněnky. Lidé z vesnice je nazývali buličí. Nad okem se klenulo husté tmavé obočí. Když se Bára škaredila, podobala se její tvář obloze obloze, zatažené černými mraky. Oblékala se prostě, ale vždy dbala na čistotu. V čistotě a pořádku udržovala také svůj a otcův příbytek.
Bára byla opravdu výjimečná dívka.