Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bára je hrdinkou povídky Boženy Němcové, která se jmenuje Divá Bára.
Maminka jí zemřela, když byla Bára malé děvčátko. Žila s tatínkem v malém prostém stavení ve Vestci u Nymburka. Jejich dvojici doplňoval věrný pes Lišaj.
Děvče to bylo velmi pohledné. Vlasy černé jako úhel jí splývaly až na ramena a rámovaly do hněda opálený obličej, ze kterého koukaly oči modré jako tůně a nad nimi husté obočí. Výrazná plná ústa při úsměvu odkrývala pohled na krásné bílé zuby.
Oblečení měla Bára sice prosté, jednoduchou tmavou sukni a bílou halenu, ale vždy čisté. Na zimu si oblékala vlněný kabátek.
Nevěřila pověrám a její odvaha a nebojácnost se jí staly téměř osudné. Odlišovala se od ostatní venkovské mládeže. Měla větší sílu než mnozí hoši, uměla plavat, vysmívala se pověrčivým tlachům. Hlavně používání "selského" rozumu jí nejvíce ublížilo. Mnozí vesničané neměli Báru rádi. Pomlouvali ji. Možná se dívky i báli, protože když si neuměli vysvětlit nějaký přírodní úkaz, svedli to buď na boha nebo ďábla, a v Bářině případě na ni.
Dívenka se nejvíce kamarádila s Eliškou a se slabým Jozífkem, kterého se zastávala. Děti Báru milovaly pro její dobré a laskavé srdce.
Protože vyrůstala s otcem a musela zastat hodně povinností okolo domácnosti, byla tak vyspělá a měla zkušenosti, které její vrstevníci neměli. Nemohla nikdy zahálet, nebyla líná a i to lidem vadilo.
"Divou" ji udělaly lidské pomluvy, hloupost, závist a zloba. Příběh je už starý, ovšem i dnes platí, že "každý dobrý skutek bývá spravedlivě potrestán".