Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Martin Bormann se narodil 17. června 1900 v německém Halberstadtu. Přestože mu na počátku první světové války bylo pouhých 14 let, ukončil ji jako dělostřelec. Po skončení bojů vstoupil do Rossbachova Freikorpsu (Freikorps Roßbach), pravicové paravojenské organizace.

V pravém světle se poprvé ukázal ve svých 24 letech, kdy se podílel na vraždě bývalého učitele Waltera Kadowa, muže zodpovědného za zajetí a popravu jednoho ze zasloužilých členů Freikorpsu. Ve vězení strávil rok, poté vstoupil do NSDAP jako tiskový mluvčí. Ukázalo se, že má jistý potenciál, a tak zanedlouho zastával funkci obchodního ředitele. Po svatbě s dcerou zasloužilého partajníka nabrala jeho kariéra na obrátkách.

Po Hitlerově vzestupu v roce 1933 byl jedním ze zvolených zástupců NSDAP v Reichstagu. Následně se stal osobním tajemníkem Rudolfa Hesse s titulem šéf kabinetu v úřadě Hitlerova zástupce.

V této pozici měl přístup do nejvyšších vládních kruhů a brzy upoutal Hitlerovu pozornost nápadem, že stranické fondy by mohly být doplňovány zavedením zvláštních poplatků za použití podobizny Adolfa Hitlera na poštovních známkách. Navíc ve prospěch strany vytvořil zvláštní fond, kam hotovostí přispívali průmyslníci profitující na zbrojení započatém nacisty. Tyto dva nápady vynesly miliony, z čehož byl Hitler příjemně překvapen.

Bormann prahl po moci, proto byl stále v Hitlerově blízkosti. Posléze pomalu začal přebírat Hessovy povinnosti - vždy měl u sebe diář, takže když Hitler vydal ústní příkaz nebo měl nějaký návrh, Bormann si jej zapsal a dohlížel na uvedení do praxe. Tímto způsobem se stal pro Hitlera nepostradatelným, čímž si získal jeho naprostou důvěru.

Hitlera natolik rozzuřil Hessův nezdařený pokus o zprostředkování míru s Británií, že zrušil místo vůdcova zástupce, které předtím Hess zastával. Místo toho vytvořil funkci vedoucího kanceláře strany, kterou Bormannovi svěřil.

Roku 1943 se Martin Bormann stal tajemníkem Hitlera, v této roli vládl opravdovou mocí. Každý, kdo chtěl vidět Hitlera, musel mít Bormannův souhlas. Pro upevnění této pozice uzavřel spojenectví s Himmlerem, jenž měl k dispozici tajné spisy gestapa. S těmito informacemi se z něho stal velmi nebezpečný "potentát", dokonce se nebál soupeřit i s Göringem, Goebbelsem či Speerem.

Bormann byl nevybíravý ve svém přístupu k Židům, dbal na to, aby se s nimi v koncentračních táborech zacházelo co nejhůře. Také cítil, že katolická církev může nacistům překážet, snažil se tedy o to, aby její vliv v třetí říši byl co nejmenší. Mimo jiné byl pod jeho jurisdikci svěřen dohled nad soudními dvory s církvemi. Když se na jaře 1945 blížil konec, Bormann zůstal s Hitlerem. Podepsal jeho poslední vůli a závěť, jako svědek se zúčastnil Hitlerovy svatby s Evou Braunovou.

Po Hitlerově sebevraždě Bormann opustil bunkr pod budovou Reichstagu. Podle některých zdrojů prchl do Jižní Ameriky, podle jiných spáchal sebevraždu (otrávil se ampulí cyankáli). Druhá možnost se zdá být potvrzená fakty: z kosterních ostatků, které byly náhodou objeveny v Berlíně v roce 1972 a které nesly stopy užití jedu, bylo analýzou DNA zjištěno, že skutečně patří samotnému Bormannovi...