Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti.

Využití

• v umělecké literatuře – základem epických děl (povídek, románů, pověstí)
• v běžných hovorech – prosté vypravování událostí, zážitků, korespondence
• v publicistice – fejeton, reportáž, črta
• v odborných pracích – historická tematika, životopis významné osobnosti

Podstata vypravování

• děj, příběh vystižený tak, aby si ho čtenář dovedl představit
• v průběhu – logické souvislosti, časové posloupnosti, skutečná nebo vymyšlená událost
• musí mít zápletku (vs. dějový popis bez zápletky)
• jedinečná událost typická pro určitou dobu, lidi, prostředí
• požadavek názornosti, živosti vypravování (oslovení)

Kompozice

1. úvod (expozice) – vystižení prostředí, seznámení s postavami, naznačena základní situace
2. vlastní vypravování – zápletka, stupňování a růst napětí, kolize, konflikt, vyvrcholení a jeho rozuzlení (řešení)
3. závěr – zobecnění, vyvození poučení

Slohové postupy

Vyprávěcí postup

• události v pohybu, vývoji a čase, čas minulý
• chronologicky (vytváření postupné dějové linie) – zachován časový sled dějů
• dodatečné podání dějové složky – v detektivce, popis zločinu
• retrospektivní postup – vzpomínky, vychází z konce události a vrací se k začátku
• retardační účinek – odbočení od hlavní dějové linie, zpomalení vypravování, růst napětí, popisy, vedlejší děj, epizody, reflexe

Popisný postup

• prostředí v souvislosti s událostmi
• rychlost vnímání – jednočlenné jmenné věty
• subjektivní popis – líčení, lyrický popis, obrazné prostředky, dějová slovesa, personifikace, smyslové vnímání
• dějový popis – bez zápletky, hromadění informací, výčet
• statický popis – zeslabena dějovost, v popředí stav popisovaného předmětu

Charakterizační postup

• charakteristika postav (přímá, nepřímá), prostředí

Výkladový postup

• objasnění vnitřních příčinných vztahů, vysvětlivky

Řeč v umělecké próze

• autorská ⇒ řeč vypravěče
• řeč postav ⇒ přímá, polopřímá, nepřímá, nevlastní přímá
• vnitřní monolog ⇒ promluva nepronesená, nitro postavy, bez uvozovek
• dialog ⇒ střídání přímé řeči 2 a více osob, replika na novém řádku

Jazyk vypravování

• názorný a živý; všechny vrstvy národního jazyka
• slova významově bohatá
• slovesa (nositel děje), příslovce, přirovnání, rčení, obrazné prostředky
• nespisovný jazyk – v řeči postav (charakterizace)

Syntax vypravování

• rozmanitost, volnější větná stavba, příslovečná určení, přístavky, převaha oznamovacích vět
• dějové napětí – krátké věty (jednoslovné, jednočlenné jmenné), opakování spojek (bezespoječné výrazy), prézens historický (v přítomném čase se zmiňuji o ději probíhajícím v minulosti), střídání přímé řeči postav (dynamičnost)
• uvolnění dějového napětí – složitější větná stavba, delší věty
• zvláštnosti větné stavby – osamostatnělé větné členy, infinitivní konstrukce