Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O životě Adama Václava Michny z Otradovic (asi 1600-1676) toho mnoho nevíme. Jak naznačuje přídomek, pocházel z málo významného, byť starobylého šlechtického rodu. Narodil se v Jindřichově Hradci, vystudoval tu na jezuitské koleji a ani potom město neopustil, i když měl styky s Brnem, Prahou, Olomoucí a dalšími městy. Živil se počestnými a váženými měšťanskými povoláními: byl varhaníkem, učitelem hudby a zpěvu. Kromě uměleckých aktivit měl ale pan Adam ještě jedno, prozaičtější a patrně velmi výnosné povolání - byl majitelem vinného šenku. K jeho hmotnému zabezpečení přispěl sňatek s bohatou měšťanskou dcerou Zuzanou Cimmermannovou, s níž prožil dlouhé a zřejmě spokojené manželství. Když v roce 1671 zemřela, oženil se Michna i přes svůj vysoký věk ještě téhož roku podruhé s Terezií Kateřinou Eppinauerovou, která se postarala nejen o něj, ale také o šenk, protože byla takříkajíc "od řemesla".

Zdá se tedy, že Adam Michna prožil poklidný a celkem spokojený život, a ten jako by se odrážel i v atmosféře jeho hudební a literární tvorby. Z jeho děl se dodnes zachovali tři soubory: Česká mariánská muzika (1647), Svatoroční muzika aneb Sváteční kancionál (1661) a Loutna česká (snad 1653). První dva jsou soubory duchovních písní, třetí lze popsat jako mysticko-erotickou lyriku.

Česká mariánská muzika je - jak sám název napovídá - souborem písní oslavujících Pannu Marii, Svatoroční muzika je chválou svatých. Michna však nepíše žádné vzletné a vyumělkované ódy, ale opěvuje Matku Boží, Boha a světce obrazy jako vystřiženými z lidových písní. V jeho textech se to hemží květinami, ptáky, háji a lesy, vinicemi, poli a loukami, zkrátka každodenními skutečnostmi. Některé z jeho písní jsou tak líbezné, že byly opisovány, přejímány do nejrůznějších výborů a kancionálů a šířeny tak dlouho, až zlidověly; dokladem je například vánoční píseň Chtíc, aby spal.

V kontrastu k těmto prostým obrazům však Michna užívá i řady tehdy módních slov, přejatých z cizích jazyků. Kontrasty jsou vůbec Michnovou oblíbenou metodou; v křesťanských básních například klidně používá obrazy z antiky. Rád také popisuje "světské" detaily vzhledu a nechává svaté osoby - zcela v rozporu s doporučovanou křesťanskou skromností - vychvalovat sebe samé.

Do trochu jiné kategorie než první dva soubory patří písně z Loutny české. Jde o soubor milostných a tanečních písní, v němž je postupně zachycen celý "proces" vedoucí ke svatbě: výběr partnerky, namlouvání, svatební přípravy a nakonec sňatek. Michna tuto zjevně milostnou poezii uvádí - jak bylo v baroku častým zvykem - do dobově přijatelnějších souvislostí vztahu duše a Krista, církve a Boha. Takovým básním se říkalo mysticko-erotické, protože jejich autor v nich vyjadřoval lásku k Bohu, pociťovanou až s fyzickou intenzitou. Milostné obrazy v Loutně jsou ale tak konkrétní a živé, že jistě nevycházeli jen z mystického zážitku. Dá se říci, že Michna úrovní svých duchovních skladeb dalece překonal nudnou a vyumělkovanou světskou milostnou poezii své doby.