Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• český spisovatel; jeden z nejvýznamnějších prozaiků současnosti
• narodil se v Brně v roce 1914
• otec se stal správcem pivovaru v Nymburce a rodina se přestěhovala
• do Nymburka je přijel navštívit i strýc Pepin (místo 14 dní tam však zůstal 40 let) => renezanční postava
• studoval na gymnáziu a potom na právnické fakultě - vlastnil titul JUDr.
• Bohumil Hrabal vystřídal řadu povolání, znal velmi dobře různá prostředí, pracoval například jako: číšník, výpravčí, skladník, pojišťovací agent nebo jako dělník v ocelárnách
• právnické povolání vykonával velice krátce; zjistil totiž, že ho to nebaví
• stal se spisovatelem z povolání, přispíval do různých časopisů (Květen, Červený květ)
• Hrabal nebyl členem komunistické strany, měl problémy v 70. a 80. letech, kdy nemohly být vydány všechny knihy, které napsal, a proto některé vyšly až v exilu
• byl ženatý, bezdětný
• když mu zemřela žena, připadal si velmi opuštěný, peníze utrácel za žrádlo pro kočky
• hodně času trávil po hospodách (U Zlatého tygra), jeho nejoblíbenějším nápojem bylo pivo
• jeho nejlepším přítelem byl Vladimír Boudník (malíř, grafik, básník)
• Hrabal byl navenek arogantní, uvnitř ale citlivý, jemný, něžný
• byl výtvarně nadaný, dobrý znalec výtvarného umění a vážné hudby
• 3. února 1997 v odpoledních hodinách Bohumil Hrabal tragicky zahynul po pádu z 5. patra budovy ortopedické kliniky nemocnice Bulovka.

SHRNUTÍ:

Bohumil Hrabal se narodil v roce 1914 v Brně-Židenicích, ale místem jeho dětských let byl Nymburk, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Členem rodiny se stal i strýc Pepin, který prý jednou přijel na 14 dní na návštěvu - a bylo z toho skoro 40 let. Tento neúmorný vypravěč a výtržník byl první a největší Hrabalovou múzou (byl i modelem pro vypravěče v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé). Hrabal studoval v Praze práva a také se rozhlížel po pražském kulturním životě. Přitahoval ho zvláště surrealismus a filozofie Ladislava Klímy. Uzavření vysokých škol přerušilo jeho studia a léta okupace byla pro něho školou praktického života. Pracoval v nymburském pivovaře, byl skladníkem v konzumním družstvu a neplaceným úředníkem notářství. A pak přišla železniční služba; pracoval jako dělník na trati, jako návěštník, absolvoval kurz pro telegrafisty a nakonec byl výpravčím v Kostomlatech (nemusel tedy pro své Ostře sledované vlaky konat pracné studium prostředí). Po válce dokončil práva a pracoval jako obchodní agent a pojišťovák. Prý si ta povolání schválně vybral, aby překonal svou nesmělost a plachost. Potom pracoval v kladenských hutích u martinských pecí. Dobrá chlapská parta na závodě i v ubytovně v Dubí mu dělala moc dobře. V té době už psal povídky bez naděje na publikování. Na Kladně pracoval až do vážného úrazu v roce 1954. Po uzdravení byl baličem papíru ve Sběrných surovinách a tam poznal ohromného vypravěče pana Pritla, svou druhou múzu. V té době vydal svou skutečnou knižní prvotinu Hovory lidí s ilustracemi Kamila Lhotáka. Jeho posledním pracovištěm bylo Divadlo S. K. Neumanna, kde při práci kulisáka a občasném statování měl poměrně dosti času na psaní. Soubor povídek Skřivánci na niti byl již připraven k vydání, ale tisk byl v poslední chvíli zakázán. A tak literární veřejnost vzala Hrabala na vědomí, až když mu v roce 1963 vyšla Perlička na dně. Od té doby se Hrabal věnoval pouze literární tvorbě.

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA, NÁZORŮ A POSTAV:

Hrabal si do svých děl vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře, ztroskotance => na první pohled velice nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví. Jejich řeči se stávají náhražkou skutečného života. Hrabal má pro tyto lidi svůj vlastní název - Pábitelé. Pábitelé jsou posedlí životem, dělají všechno špatně.

Jeho příběhy nemají souvislý děj, všechny složky vyprávění jsou v jedné rovině => věnuje všem stejnou pozornost - METODA KOLÁŽE.

Hrabal psal své texty na stroji, které když dopsal, rozstříhal a pak je zase slepil = tak potom vypadalo jeho konečné dílo. Hrabal chápal život jako velké dobrodružství plné neočekávaných náhod a setkání.

FILOZOFIE "PERLIČKY NA DNĚ"
- v každém člověku je něco krásného (i v tom největším grázlovi). Je velmi důležité tu perličku najít.

DÍLO:

povídky "Ostře sledované vlaky; Taneční hodiny pro starší a pokročilé; Pábitelé; Morytáty a legendy; Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet; Skřivánci na niti; Perlička na dně; Fádní odpoledne; Toto město je ve společné péči obyvatel"
vzpomínkové prózy "Městečko, kde se zastavil čas; Postřižiny; Krasosmutnění; Slavnosti sněženek"
romány "Obsluhoval jsem anglického krále; Něžný barbar"
vrcholné dílo "Příliš hlučná samota"
autobiografická trilogie "Svatby v domě; Vita nuova; Proluky"
filozofické úvahy "Dopisy Dubence (čtyři svazky)"
díla 80. let "Harlequinovy miliony; Kluby poezie; Uragán nad Prahou"