Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Daphne du Maurier byla anglická spisovatelka a dramatička. Mnoho jejích děl bylo zfilmováno, včetně románu Rebeka (nověji překládáno jako Mrtvá a živá), jehož adaptace získala v roce 1941 Oskara za nejlepší film. Rebeku (Rebecca) režíroval Alfred Hitchcock, který pak zpracoval i román Hospoda Jamajka (Jamaica Inn) a povídku Ptáci (The Birds).

Daphne se narodila 13. května 1907 v Londýně, ale většinu života strávila ve svém milovaném Cornwallu. Její rodiče byli herci Sir Gerald du Maurier a Muriel Beaumontová, dědeček rovněž psal a taky působil jako ilustrátor. Abychom rodinné zázemí doplnili, Daphne byla sestřenice chlapců, kteří sloužili J.M.Barriemu jako inspirace pro jeho nesmrtelné dílo - Petr Pan.

Provdala se za generálporučíka Sira Fredericka "Boy" Browninga a měla s ním dvě dcery a syna (Tessa, Flavia a Christian). Podle životopisců bylo manželství občas velmi chladné a ke svým dětem, zvláště k dcerám, neměla Daphne také nijak zvlášť blízko. "Boy" zemřel v roce 1965 a Daphne se krátce po jeho smrti odstěhovala do Kilmarthu.

O Daphne se často psalo jako o uzavřené samotářce, která zřídkakdy zavítala do společnosti nebo někomu poskytla interview. Na krátko se to změnilo poté, co byl natočen film Příliš vzdálený most (A Bridge Too Far), který jejího zesnulého manžela vylíčil velmi nelichotivým způsobem. Daphne byla rozzuřená a svou ostrou kritiku poslala do národních novin.

Daphne byla členkou politické strany Mebyon Kernow. Po její smrti se najednou začaly objevovat zmínky o její tajené bisexualitě. Údajně měla románek s herečkou Gertrudou Lawrencovou a rovněž ji silně přitahovala manželka jejího vydavatele. Daphne uvedla ve svých pamětech, že její otec si přál mít syna, ne dceru. Jisté zmínky také ukazují na to, že Gerald možná svoji dceru v dětství zneužíval.

V roce 1969 byl Daphne udělen řád britského impéria, takže mohla používat titul Dame. O této poctě se však nikdy sama nezmiňovala, a tak i její vlastní děti se o tom dozvěděly až z novin. Dokonce ani nechtěla jít na udělování, ale potomci ji přemluvili, že to bude skvělý zážitek pro starší z jejích vnoučat. Kvůli nim obřad absolvovala, ale po něm se vykradla ven, aby se vyhnula pozornosti tisku.

Nejvíce ceněný je asi Daphnin román Mrtvá a živá. Za zmínku ale také stojí například Obětní beránek (The Scapegoat), Dům na pobřeží (The House on the Strand) anebo Králův generál (The King's General).

Daphne byla silně nespokojená s některými adaptacemi svých děl. Vadilo jí, že v Hospodě Jamajce Hitchcock přepsal celý konec kvůli jednomu z herců. Rovněž jí připadalo, že do filmového zpracování knihy Má sestřenka Ráchel (My Cousin Rachel) byla obsazena špatná herečka, která nedokázala hlavní (anti)hrdinku dobře vystihnout.

Kromě románů a povídek napsala Daphne také tři divadelní hry. První z nich bylo zpracování díla Mrtvá a živá. Další hra se jmenovala The Years Between a vypráví o nečekaném návratu vyššího důstojníka, který doma zjistí, že žena zaujala jeho místo v poslanecké sněmovně a navíc si začala románek s farmářem. Poslední kus - September Tide - vypráví o bohémské ženě, do níž se zamiluje její zeť.

Daphne zemřela v Cornwallu ve věku 81 let. Její tělo bylo zpopelněno a popel byl rozptýlen v Kilmarthu.

Z DÍLA:

Duch lásky (1931, The Loving Spirit)
Už nikdy nebudeme mladí (1932, I'll Never Be Young Again)
Vzestup Juliův (1933, Julius / The progress of Julius)
Hospoda Jamajka (1936, Jamaica Inn)
Rebeka / Mrtvá a živá (1938, Rebecca)
Únik (1941, Frenchman's Creek)
Hladový vrch (1843, Hungry Hill)
Králův generál / Generál Jeho Veličenstva (1946, The King's General)
Paraziti (1949, The Parasites)
Má sestřenka Ráchel (1951, My Cousin Rachel)
Marry Anne (1952)
Obětní beránek (1957, The Scapegoat)
Zlatý hrad (1961, Castle Dor)
Let sokola (1965, The Flight of the Falcon)
Dům na pobřeží (1969, The House on the Strand)
Vládni, Británie (1971, Rule Britannia)