Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl básníkem, prozaikem, překladatelem z polštiny a srbochorvatštiny, politickým a kulturním činitelem.

Narodil se 3. října 1901 v Brně v rodině textilního dělníka a písmáka. Rodina otce pocházela z Kunštátu na Českomoravské vrchovině. Když mu bylo osm let, zemřela mu matka, rodina se přestěhovala do Svitávky u Blanska a otec se znovu oženil. V roce 1914 se rodina opět přestěhovala do Brna.

Učil se knihkupcem a v době otcova zajetí na ruské frontě v době první světové války pracoval jako příručí a v letech 1922-24 jako úředník v pojišťovně.

Již v mládí ho otec přivedl mezi komunistickou mládež a v roce 1921 se stal členem KSČ. Psal do novin první články a verše. Začal psát do Rovnosti, řídil tam rubriku mládeže. V té době se seznámil s Bedřichem Václavkem, pomáhal zakládat Devětsil v Brně a vydával revue Pásmo.

V roce 1925 odjel na půl roku do Paříže, po návratu se přestěhoval do Prahy a našel zaměstnání jako redaktor nakladatelství Orbis. V roce 1931 podnikl novou cestu, tentokrát do Itálie a jižní Francie, v roce 1936 se zúčastnil zájezdu do Španělska. Po návratu napsal řadu básní inspirovaných cestou. Ty vyšly posmrtně v brožuře Španělský podzim Františka Halase: fakta a dokumenty (1959). Roku 1936 se také oženil a z manželství se narodili dva synové.

Za války se účastnil odboje a pracoval v Národním revolučním výboru spisovatelů.
Po válce byl přednostou odboru ministerstva informací, poslancem Národního shromáždění a předsedou Syndikátu českých spisovatelů. Zemřel 27. října 1949 v Praze na selhání srdce, pohřben je v Kunštátu.

Jeho dílo není příliš obsáhlé (asi 10 svazků), ale je považováno za vrchol české poezie meziválečných let a bylo vzorem pro mnoho mladých básníků. Verše nejsou libozvučné, často jsou násilně přerušené, autor vytvářel vlastní slova, neologismy nebo neobvyklou větnou skladbu. Zdůrazňoval smrt a používal archaismy. Jeho dílo je ovlivněno existencionalismem.

BÁSNICKÉ DÍLO PŘEDVÁLEČNÉ:

Sépie - 1927, básnická sbírka ovlivněná skepsí, životní pasivitou a hořkostí; nejčastěji užívá slovo "smrt"
Kohout plaší smrt - 1930, básnická sbírka
Tvář - 1931
Hořec - 1933, básnická sbírka; používá v ní barokní konstrukci verše
Staré ženy - 1935, rozsáhlá básnická sbírka na téma stárnutí; jednotlivé básně jsou věnovány různým částem ženského těla, např. ruce, vlasy, klín, apod.; velkou kritikou jej poctil S.K.Neumann, vyčítal mu jednostrannost pohledu pouze ženy a sám trumfoval básní Staří dělníci, na to složil Halas báseň Dělnice
Dokořán - 1936, básnická sbírka; reakce na nastupující fašismus, účast interbrigadistů ve Španělsku
Torzo naděje - v této sbírce reaguje na události roku 1938, viní Anglii a Francii, že zavinily Mnichovskou dohodu; vrcholné dílo

ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY NAPSAL SBÍRKY:

Naše paní Božena Němcová - 1940, oslavný cyklus básní k 120. výročí narození Boženy Němcové
Ladění - 1937-41, sbírka pro děti; vzpomínky na dětství
Do usínání - sbírka pro děti

DÍLO PO VÁLCE:

Já se tam vrátím - 1947, poetická próza; autor vzpomíná na svůj rodný kraj
V řadě - 1948, za války uveřejněné básně v ilegálním Rudém právu
A co? - 1945-49, vychází posmrtně