Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Gottfried August Bürger patří mezi německé preromantické básníky 18. století. Stejně jako básník Goethe patřil i Bürger do literárního hnutí Sturm und Drang.

Bürger byl syn venkovského faráře. Jeho otec mu v otázce vzdělaní nebyl příliš nakloněn, a tak je to výhradně zásluha jeho dědečka, že se mu dostalo patřičného vzdělání. Od roku 1760 navštěvoval městskou školu v Aschersleben, ze které byl kvůli rvačce vyloučen. Nakonec ho přijala škola v Halle. Roku 1764 začal z donucení dědečkem studovat teologii na tamní univerzitě. Teprve roku 1768 mu bylo povoleno přejít na univerzitu Göttingen, kde se mohl dále věnovat právu.

Když dostal práci, byl konflikt s dědou konečně zažehnán. Na podzim roku 1774 se Bürger oženil s dcerou soudce Leonharta zu Niedecka a přestěhoval se do Wöllmarshausenu. Jeho manželství nebylo šťastné. Zamiloval se do Augusty, mladší sestry své ženy, jíž ve svých básních opěvoval jako "Molly". Vztah k Augustě, který se poté, co roku 1777 zemřel Bürgerův tchán a Augusta krátce žila s nimi v domě, ještě prohloubil, byl důvod Bürgerova velmi těžkého vnitřního strádání. K tomu se přidaly náhlé nemoci a zánět slepého střeva a jeho starosti se zvětšovaly čím dál tím víc. V těchto letech byl i zažalován svým nadřízeným za nedůsledné vedení dokumentů a nedbalou práci, ale nakonec byl Bürger zproštěn viny, ale rozhodl se vzdát se svého postu.

Po smrti své ženy roku 1784 se vrátil zpět do Göttingen, kde se zúčastnil četných přednášek o estetice, stylu, a tím si mohl odůvodnit svou existenci a najít nový smysl života. V červnu 1785 si konečně vzal svou milovanou Molly. Její předčasná smrt krátce po svatbě 9. ledna 1786 ho opět uvrhla na samé dno, do velké životní krize a nechala padnout v nemilost i jeho básnickou tvorbu, o níž se najednou přestal zajímat. Jejich krásný milostný příběh byl dokonce použit jako námět na drama Bürger a Molly od Salomona Hermanna von Mosenthalse.

Univerzita Bürgerovi při jejím padesátém jubileu udělila doktorskou hodnost filosofických věd. Touha po spořádaném domově a nevyhaslém domácím krbu ho přinutila oženit se potřetí. Toto bylo nejnešťastnější manželství ze všech. Roku 1790 si tedy vzal Elisu Bürgerovou a už po krátkém čase bylo zřejmé, že toto manželství ztroskotá. Již roku 1992 byli opět oba volní a rozvedení.

Bürgerovo sebevědomí bylo zasaženo další ranou, a to rozsáhlou kritikou Schillera v novinách Allgemeine Literatur-Zeitung, která byla anonymně vydána roku 1791. Aby si vydělal trochu peněz, překládal Bürger texty pro zahraniční knihkupce. K tomu všemu se ještě přidalo onemocnění tuberkulózou. Teprve když kvůli svému stavu ztratil práci, nabídlo mu univerzitní kuratorium jednorázovou podporu ve výši 50 tolarů.

Bürger zemřel 8. června 1794 a zanechal po sobě dvě dcery a dva syny. Na jeho oblíbeném místě v parku ve veřejné zahradě mu byl postaven památník. Jeho sláva byla po roce 1800 o mnoho větší, než je dnes.

Z DÍLA:

Baron Prášil aneb Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel (Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande, Feldzüge und lustige Aberteuer des Freiherrn von Münchhausen, wie er dieselben bie der Flasce im Zirkel seiner Freunde selbst zu erzählen pflegt) - o historicky doložené postavě Karla Friedricha Hieronymuse, barona z Münchhausenu
Lenora - nedokončená balada; o mladé dívce Lenoře a o jejím milém Vilémovi, jenž musel odejít na vojnu; Lenora se domnívá, že padl, proklíná všechny a všechno, její matka ji obhajuje; Vilém ji v noci navštíví ze záhrobí, což však Lenora nepozná, a odvádí si ji na hřbitov, kde se Vilém mění v kostlivce...