Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Guillaume Apollinaire je považován za přímého předchůdce avantgardních směrů rodících se na počátku 20. století. Předtím než začal psát poesii, živil se vydáváním lehké pornografie. Také byl však inovátorem v avantgardním divadle, proslavil kubismus jakožto školu svou knihou Kubistické malby (1913). Během 1. světové války narukoval a bojoval na frontě. Jeho vztah k válce byl celkem pozitivní.

Guillaume Apollinaris de Kostrowitzky se nejspíše narodil v Římě jako nemanželský syn polské dobrodružky Angeliky de Kostrowitzky a jeho pravděpodobným otcem byl švýcarsko-italský aristokrat Francesco Flugi d'Aspermont. Velmi brzy pak zmizel z Guillemova života a malý syn byl vychováván svou matkou v Itálii, Maroku, francouzské Riviéře a v Paříži. Když byl mladý, tak se dokonce vydával za ruského prince.

Ve svých 20 letech se usadil v Paříži, kde krátce pracoval v bance. Ale také psal do deníků La Revue Blanche či La Plume. Roku 1903 si založil vlastní časopisy Le Festin d'Esope a La Revue immoraliste. Mezi jeho přátele patřili např. Pablo Picasso, André Derrain, Alfred Jarry nebo Marie Larencininová, jeho milenka. Ve 21 letech odcestoval do Německa. V průběhu let psal poesii, ale ve společnosti byl spíše znám jako obhájce moderního umění, např. svých přátel Pabla Picassa a Braqua, když jim pomohl uspořádat sál (pokoj) 31 na Salonu nezávislých r.1911.

Kromě umění se věnoval přispíváním do novin a časopisů, publikoval satirické i mírně pornografické texty. Dokonce prohlašoval, že dílo markýze de Sade bude dominovat literatuře 20. století.

Jeho první beletrií byl L'Enchanteur Pourrissant (1909) ilustrovaný dřevoryty od Andrého Deraina. Tato prozaická báseň o Merlinovi, k jehož hrobu přichází různé historické a mytologické postavy, které jsou považovány za Merlinovo alter ego, kdy kouzelník díky lásce k dámě z jezera Vivien stvořil obraz nových mužů a žen.

Svou sbírkou Alkoholy se zařadil mezi novou poesii na přední místo. Byl to vlastně souhrn jeho poetické tvorby posledních 15 let. Spojuje zde staré a zažité formy verše s novátorským pojetím, kdy píše rovnou to, co mu přijde na mysl. K tomu užívá prostředků do tehdejší doby celkem nevídaných. Zavrhuje interpunkci, nechává plynout myšlenky a volné asociace, čímž vytváří rychlý obraz něčeho neskutečného. Tohoto nového stylu psaní je použito hned v úvodní básni Pásmo. Ostatní básně jsou spíše klasické, je v nich poznat ovlivnění ženami jeho života.

Poté, co se kubismus stal součástí společnosti a hlavní silou nové vlny umění, vydal knihu o jeho malířích, kde vysvětlil nejen jejich techniku, ale i způsob malby z psychologického hlediska. U kubismu však nesetrval a zanedlouho se přiklonil k novému směru - orfismu, jehož představitelem je např. František Kupka.

V roce 1914 prožil krátký románek s Louisou de Coligny (sbírka Stín mé lásky) a učitelkou Madelaine Pagésovou, s níž se dokonce zasnoubil. Nakonec však skončil u Jacqueline Kolbové, kterou si roku 1918 vzal.

Zajímavé je, že byl v roce 1911 zadržen pro podezření z krádeže Mony Lisy, aby se později stal námětem portrétu jeho přítele Giorgia de Chirica. Umělec v něm zobrazil Apollinaira po jeho smrti s černými brýlemi.

Za první světové války bojoval na frontě v Champagne do roku 1916, kdy byl zraněn na hlavě. Během rekonvalescence v Paříži napsal svou hru Prsy Tiresiovy, v nichž spojuje antickou báji s vlastními sexuálními obsesemi, to vše v surrealistickém tónu. Jeho drama bylo dokonce ve 40. letech zhudebněno jako opera.

Zemřel 9. listopadu 1918 při epidemii španělské chřipky. Po pohřbu na známém Le Pére Lachaise byly vydány jeho kaligramy, básně, jejichž slova jsou sestavena do obrazce, jenž je hlavním titulem.

DÍLO:

1913 - Alkoholy
1916 - Prsy Tiresiovy
1918 - Kaligramy
1948 - Stín mé lásky