Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Německý dramatik Heinrich von Kleist pocházel z východopruské důstojnické rodiny. Měl rovněž nastoupit důstojnickou kariéru, ale zběhl z ní roku 1799. Pak studoval matematiku a fyziku ve svém rodném městě Frankfurtu nad Odrou. Na přelomu 18. a 19. století prožil velkou duševní krizi zesílenou jistě i tím, že byl introspektivní a těžkomyslné povahy a slabého zdraví. Odjel do Paříže, kde se na vlastní oči přesvědčil o rozdílech mezi ideály francouzské revoluce a praxí, která z ní vzešla. Byl úředníkem v Královci, navázal kontakty s pruskými patriotickými kruhy a roku 1807 jej Francouzi zatkli jako pruského špiona. V posledním roce svého života pracoval v berlínských novinách Berliner Abendblätter. V roce 1811 se dohodl se svou přítelkyní Henrietou Voegelovou na sebevraždě. Byla to vdaná žena, nemocná nevyléčitelnou rakovinou. Svůj život nakonec společně ukončili u jezera Wannsee v okolí Berlína.

V Kleistově dramatice se trvale objevoval jeden problém, jenž byl odrazem jeho nejosobnějších vztahů k jeho době. Je to rozpor mezi rozumem a citem, v němž city představují ohromnou sílu. Ta je neovladatelná a může dospět k chaosu, který dokáže člověka zahubit. Není náhodou, že se Kleist snažil o spojení antických námětů a látek s pocitem novodobého, moderního člověka. Hledal v něm možnost včlenit do řádu antické mytologie složitost člověka zmítaného a drásaného všemi novověkými rozpory. Učinil tak v dramatických textech Amfitryon a Penthesilea, i v komedii, která patří k nejlepším v německé dramatice. Rozbitý džbán využil kompozičního principu Sofoklova Oidipida vladaře: viník vyšetřuje zločin, který sám spáchal. V Katynce z Heillbronnu demonstroval Kleist svůj životní problém. Další jeho hra Princ Bedřich Homburský zobrazila srážku protikladů mezi individualitou a společností jako mnohovrstevnatý komplikovaný proces. Dramatické dílo, které Kleist po sobě zanechal, nenacházelo dlouho ohlas. Ani romantikové, jimž byl Kleist svým osobním tématem tak blízký, pro ně neměli valné pochopení. Teprve pozdější doba vytušila v Kleistovi dramatika, jenž přestupoval hranice reality a jehož dramatické situace vycházejí z lidského nitra.