Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - Trinity, Karol.Jel[zavinac]seznam.cz

"Stal jsem se spisovatelem. Probůh! snad žurnalistou? Nikoliv, pěstuji beletrii. V Čechách? - Co ti to napadá - to budeš do smrti kandidátem existence."
Takto se nám představuje sám Jakub Arbes - žurnalista, spisovatel, beletrista a "vynálezce" romanet.

Jakub Arbes se narodil roku 1840 jako syn obuvníka na Smíchově. Navštěvoval školy: Obecná na Smíchově, farní maltézská u Panny Marie Vítězné na Malé Straně. Nižší reálku studoval u sv. Jakuba na Starém Městě, na vyšší reálce byl jeho učitelem Jan Neruda, jeho vzor a budoucí přítel.
Od roku 1855 si Arbes psal deníky, do nichž vkládal své první literární pokusy. Založil rukopisný list Smíchovan. Už roku 1859 byl rozhodnut, že se stane žurnalistou a spisovatelem.
V roce 1867 se stal Arbes členem redakce Hlasu a o rok později vstoupil do redakce Národních listů. V této funkci mnohokrát stál před soudem, byl často vyslýchán ve vazbě a unikal z ní. Až ho nakonec německý soud v České lípě odsoudil k osmnáctiměsíčnímu vězení. To využil k literární činnosti. Když se z vězení vrátil, byl jen členem Národních listů. Od roku 1879 žil jen jako volný žurnalista a spisovatel. Ještě v osmdesátých letech se pokusil o vydání a redigování několika časopisů. Například Šotek, který se stal tribunou vlastenectví, přinášel literární satiru a dotýkal se sociální problematiky.
Arbesova literární činnost začíná básněmi. První začal psát v době studií, některé z nich zasílal jako příspěvky do novin a časopisů. Arbesovy básně mají převážně intimní ráz, ale nalezneme mezi nimi i pijácké písně, vlastenecké verše aj. V poezii přechází od subjektivní lyriky k útočně politickým a satirickým veršům.
27. května 1865 si Arbes zaznamenal jakési "Náčrtky románu" - "Kostru románu" s názvem "Já" a podtitulem "Román ode mne", kde říká: "Můj román bude ze všech románů, jež nesmrtelný druh lidský byl již vytvořil, ovšem nejkratší, zato ale nejoriginálnější." Pro tuto Arbesovu "nejoriginálnější" prózu vymyslel Jan Neruda označení romaneto.
První ukázkou tohoto prozaického díla byla "epizoda z románu" Ďábel na skřipci, dále následovaly např. Svatý Xaverius, Šílený Job a nebo Kandidáti existence.

ŽIVOTOPIS č.2 - Ondřej Dostál, o.dostal[zavinac]bluetone.cz

Jakub Arbes se narodil v rodině obuvníka na Smíchově, pražském předměstí s dýmajícími komíny a špinavou dělnickou kolonií. Jako osmiletý napjatě naslouchal hovorů o barikádách a bojích revolučního roku 1848. Ve škole byl jeho spolužákem Julius Zeyer, učil jej J.Neruda. Již od klukovských let si všímal dění ve společnosti a pochopil, že Češi usilují o samostatnost. Stal se novinářem, který po léta burcoval svými články český národ, strádající pod rakouskou nadvládou. Od počátku byl pro vládnoucí kruhy podezřelý, obzvlášť když se zajímal o životní podmínky dělníků a seznamoval české čtenáře s myšlenkami prvních socialistů. Ve funkci odpovědného redaktora NÁRODNÍCH LISTŮ (1867-77) byl často vyslýchán a nakonec v letech 1873-74 vězněn v České Lípě.
V té době se rozhodl, že se bude věnovat literatuře. Už od konce 50. let se pokoušel o básně a drama, ale nebyl nijak úspěšný. Obrat v jeho tvorbě nastal po četbě E.A.Poea, E.T.A.Hoffmanna, Ch.Dickense a N.V.Gogola. Prvním romanetem, které si mohli čtenáři přečíst, byl ĎÁBEL NA SKŘIPCI (1857). Arbesův osobitý přístup k vytváření povídky z fantaskních a reálných prvků se plně rozvinul ve SVATÉM XAVERIOVI (1873). Ten zaznamenal u čtenářů nebývalý ohlas – nedlouho po jeho vydání se do pražského chrámu sv. Mikuláše hrnuly zástupy zvědavců. Arbes totiž v romanetu líčí příběh chudého pražského mladíka, který v Balkonově oltářním obraze Svatého Xaveria hledá tajnou nápovědu, jak získat poklad. Teprve po mnoha letech hrdina zjistí, že celá jeho úmorná práce byla nadarmo. V těžkém období, kdy byl Arbes vyloučen z redakce Národních listů a ztratil možnost stálého příjmu, vznikají na konci 70. a v první polovině 80. let další romaneta s tajuplnými motivy: SIVOOKÝ DÉMON (1873), v němž jde o hrůznou konzervaci mrtvoly dítěte, UKŘIŽOVANÁ (1876) s motivem obrazu ženy na kříži či ZÁZRAČNÁ MADONA (1875) o elixíru života. V NEWTONOVĚ MOZKU se setkáváme s vědecko-fantastickým motivem přístroje letícího kosmem, s jehož pomocí lze sledovat dějiny lidstva.
V letech 1876-78 se stal dramaturgem Prozatímního divadla a s M.Alšem vydával v letech 1880-81 satirický časopis ŠOTEK, který však zápasil s cenzurou a zanikl pro nedostatek finančních prostředků.
V pozdějších romanetech AKROBATI (1878) či ETIOPSKÁ LILIE (1879) fantaskní prvky ustupují ve prospěch sociální tématiky, často s autobiografickými prvky. Mezi romány ze života chudých v podmínkách raného kapitalismu patří KANDIDÁTI EXISTENCE (1878), MODERNÍ UPÍŘI (1879) a MESIÁŠ (1883). Vystupují v nich "ztracené existence" – hrdinové, kteří se snaží reformovat neutěšené společenské poměry a ztroskotávají. Nedokončen zůstal román ze smíchovské periferie ŠTRAJCHPUDLÍCI (1883). Tyto příběhy jsou často příliš komplikované, zápletka stíhá zápletku a čtenář ve složitých konstrukcích ztrácí přehled. Arbes se těchto nedostatků vystříhal v posledních dvou velkých románech: ANDĚL MÍRU (1890), který líčí rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov a POSLEDNÍ DNOVÉ LIDSTVA (1895), tragický osud ženy, která chorobně trpí pro domnělou manželskou nevěru.
Zajímavou složkou Arbesovy tvorby jsou jeho studie o výjimečných osobnostech (Niccol Machiavelli, E.A.Poe, Karel Sabina aj.), které shrnul do knih jako NESMRTELNÍ PIJÁCI (1896) a ZÁHADNÉ POVAHY (1909).
Poslední léta života strávil Arbes téměř slepý, v chudobě a osamění. Stal se obětí českých maloměstských poměrů. Zemřel 8. dubna 1914 v Praze.

ŽIVOTOPIS č.3 - Niky, hlouskova.nikola[zavinac]atlas.cz

Jakub Arbes byl tvůrcem specifického prozaického útvaru - romaneta, byl také autorem sociálních románů, spisovatelem a novinářem.
Narodil se 12. června 1840 na Smíchově v rodině ševce, studoval na reálce. Zde ho krátce učil Jan Neruda, jeho literární vzor a pozdější přítel. Studium polytechniky nedokončil, rozhodl se pro literární a žurnalistickou dráhu. Působil v několika redakcích. Trvale pracoval v Národních listech jako odpovědný redaktor, tzn. že odpovídal veřejným orgánům za vše, co bylo vytištěno, mnohokrát byl vyšetřován, ocital se před soudem, až byl odsouzen do vězení. Brzy po návratu byl propuštěn z Národních listů a po krátkodobém působení v redakci listu Politik a časopisu Šotek žil v bídných existenčních podmínkách z příležitostných honorářů jako spisovatel na volné noze a žurnalista. Až do konce života bojoval s existenčními problémy, k nimž přibyly i zdravotní problémy (postupná ztráta zraku). Je pohřben na hřbitově Na Malvazinkách.
Svou literární činnost zahájil lyrickými básněmi, satirické verše uveřejňoval časopisecky. Pokusil se také o drama, avšak téměř bez větších úspěchů. Jeho beletristická tvorba byla ovlivňována četbou tzv. gotických románů, romantické fantastiky, E.A.Poem ad. Jako prozaik se uplatnil ve dvou směrech, v sociálním románu a v romanetu. Arbesovým cílem byl cyklus sociálních románů zaměřený na osvětlení soudobých společenských problémů, podle vzoru Balzacovy Lidské komedie. Román Moderní upíři (1882) ukazuje na demoralizační vliv kapitalismu. Nedokončený román Štrajchpudlíci (1883), zasazený do dělnického prostředí smíchovských kartounek, naznačuje nutnost zlepšit životní podmínky dělníků. I v dalším sociálním románu Mesiáš (1883) je hrdinou neúspěšný reformátor. Román s autobiografickým námětem zachycuje smutek nad osudem mimořádně talentovaných lidí, ale ničených hmotnými poměry. V románech můžeme objevit prvky romantismu i realismu. Příběhy jsou ozvláštněny množstvím tajemství a záhad. Hlavní Arbesův přínos české literatuře představují romaneta - novelistické příběhy s tajemstvím, záhadou až nadpřirozenou, která je nakonec logicky objasněna novými vědeckými poznatky. Název romaneto, který slučuje rysy románové s rysy novelistickými a fantastično s realitou, vymyslel Jan Neruda. První romaneto bylo vydáno časopisecky pod názvem Ďábel na skřipci (1866). Literárně věhlasným se stalo např. romaneto Svatý Xaverius (1873), příběh je založený na tajemství obrazu v malostranském kostele. Tento obraz měl sloužit údajně jako návod k nalezení pokladu. Motivem Sivookého démona (1873) je konzervace dětské mrtvolky. Vrcholným dílem tohoto období je Newtonův mozek (1877) v němž pasažéři letící vesmírným přístrojem, pozorují lidské dějiny jako nepřetržitý řetězec válek, násilí a krutosti. Arbesův zájem o mimořádné osobnosti a ztroskotance se projevil v romanetech Paganini (1884) nebo Dva barikádníci (1885). Vědeckotechnické vynálezy, problémy pověry a vědy jsou motivem rozsáhlého romaneta Poslední dnové lidstva (1895).
Jako novinář psal o soudobých událostech, politické články, literární fejetony, zprávy ze soudní síně, divadelní recenze. Zájem o výjimečné osudy přivedl Arbese ke zpracování portrétů herců (př. Krumlovský), spisovatelů (Tyl, Mácha, Němcová, ad.), malířů (Mánes).

ŽIVOTOPIS č.4 - LukasMagnis, lusladky[zavinac]gmail.com

Jakub Arbes byl prozaik, tvůrce nového, specificky českého literárního žánru - romaneta. Působil jako člen skupiny Májovců, žurnalista a divadelní kritik. Ve svých romanetech rozvíjel možnosti vědeckých objevů, je proto považován za autora první české science-fiction.

Jakub Arbes se narodil roku 1840 jako syn obuvníka na Smíchově. Pocházel z chudých poměrů a měl se jít učit obuvnictví. Měl však velmi dobré známky ve škole, a proto jej rodiče poslali na studia. Tam se seznámil s Janem Nerudou, který byl pro Arbese vzorem, později přítelem. Už tehdy se pokoušel psát básně a dramata, ale nebyl nijak úspěšný.

Po střední škole začal studovat v Praze polytechniku, tu ale brzy opustil a věnoval se žurnalistice. Zájem o vědu však později ovlivňoval jeho tvorbu. Začínal jako redaktor časopisu Hlas, o rok později začal působit v redakci Národních listů. Bylo to v době, kdy vrcholilo hnutí za politické zrovnoprávnění Čechů s Uhry v rámci monarchie. Za protivládní články stál ve funkci odpovědného redaktora několikrát před soudem, často se ocitl ve vyšetřovací vazbě. Nakonec ho roku 1873 odsoudil německý soud v České Lípě k 13měsíčnímu vězení. Teprve rok strávený v tiché cele vězení přispěl paradoxně k tomu, aby se jeho talent plně rozvinul. Do vězení šel Jakub Arbes jako žurnalista, vycházel odtud jako spisovatel. Poté co mu jeho zaměstnavatel, vydavatel Národních listů, dal z úsporných důvodů výpověď, skončila jeho pravidelná práce pro noviny. Arbes se rozhodl živit výhradně jako spisovatel. Žil většinou v nuzných podmínkách. Dva roky pracoval jako dramaturg Prozatímního divadla a společně s Mikolášem Alešem vydával satirický časopis Šotek, který ale zanikl, protože měl problémy s cenzurou a nedostatkem financí.

Za zásluhy o literaturu byl v roce 1901 jmenován řádným členem České akademie věd a umění. V posledních letech svého života téměř oslepl. Zemřel roku 1914 v Praze, několik měsíců před vypuknutím světové války.

Jeho hlavním přínosem do literatury je takzvané romaneto, literární útvar, který Arbes sám vymyslel a nazval podle rady svého učitele a později přítele Jana Nerudy. Romaneto je krátký literární útvar, který je kombinací románu a novely. V romanetu se kombinuje věda a fikce. V úvodu je nastíněna určitá záhada, jež na první pohled vypadá jako nadpřirozený jev. Postupně je však objasněna pomocí vědeckých poznatků.

Při psaní romanet se Arbes inspiroval novelami Edgara Allana Poea, jenž dovedl vyvolávat atmosféru čehosi záhadného - stavěl před čtenáře otázky, které pak důmyslně řešil. Také Arbes vyvolává zhuštěnou formou plnou napětí představu jakéhosi záhadného dění, napovídající často i působení nadpřirozených sil, ale postupným objasňováním záhad dospívá k přirozenému, logickému řešení.

Pokud v ojedinělých případech líčený jev vybočuje z hranic skutečnosti, Arbes jej vyloží jako sen, který se ale v budoucnu může díky vědeckému pokroku stát skutečností. Autor romanet se tak stává předchůdcem dnešní vědecko-fantastické literatury.

V Arbesových prózách je stírána hranice mezi realitou a fikcí, rozum vítězí nad předsudky a vírou.
První romaneto napsal v 25 letech, jmenovalo se Ďábel na skřipci. Jeho talent se plně rozvinul až romanetem Svatý Xaverius, vydaném roku 1783.