Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Narodil se v Přerově na Moravě v měšťanské rodině, která se věrně hlásila k Jednotě bratrské. Stalo se tedy po zákonu rodinné výchovy a tradice, když Blahoslav sám tak úzce spojil svůj život a tvorbu s touto reformní církví. Nižší vzdělání mu daly bratrské školy v Přerově, vyššího vzdělání nabyl na zahraničních univerzitách. Studoval mimo jiné ve Wittenbergu, kde měl i možnost poznat německé reformační hnutí a jeho hlavního představitele Martina Luthera, a v Basileji. Zde se sblížil s českým humanistou trvale tam působícím, se Zikmundem Hrubým z Jelení. Studiemi a pobytem v cizině Blahoslav získal velký rozhled, který ho připravil pro další dráhu a ovlivnil podobu jeho celé činnosti: hluboce pronikl nejen do teologie, ale i do humanistických zásad jazykové, literární a věděcké práce. Po návratu ze studií pracoval ve prospěch Jednoty bratrské v jednom z jejích důležitých středisek v Čechách, v Mladé Boleslavi. Po svém zvolení biskupem církve (1557) přesídlil do jejího neméně důležitého střediska na Moravě, do Ivančic, a tam pak zůstal až do smrti. Vedle povinností biskupa spravoval jako tajemník Jednoty bratrské její archiv a stal se tak i jejím dějepiscem.

Sám velice vzdělán, Blahoslav vedl zápas o prosazení vyššího vzdělání v Jednotě bratrské. Odpůrce nacházel zejména v bratrském biskupovi Janu Augustovi. Své zásadní stanovisko souhrnněji vyjádřil v důvtipně vedeném polemickém spisku Filipika proti misomusům (1567, filipika = bojovná řeč, misomusové = nepřátelé vzdělání). Blahoslav však nevedl jen takovéto polemiky a nevytyčoval jen náležité cíle. V celé své tvůrčí činnosti se řídil přesvědčením o potřebnosti vzdělání a usiloval o pozvednutí kulturní úrovně Jednoty bratrské. Až na několik drobných prací napsaných v latině tvořil česky a stal se tak velkým pokračovatelem Viktorina ze Všehrd a jeho snah o český humanismus. Blahoslav byl bohatou, mnohostrannou osobností, schopnou zasahovat hned do několika tvůrčích oblastí. Do teorie i praxe zpěvu a pak i skladatelství zasvěcovala jeho Musica, to jest Knížka zpěvákům, náležité zprávy v sobě zavírající. Poprvé vyšla knižně roku 1558, její druhé vydání bylo rozšířeno o dva charakteristické dodatky: "Zprávy některé potřebně těm, kdož chtí dobře zpívati" a "Naučení potřebná těm, kteříž písně skládati chtějí". Otázkami, jak vést kázání, které náleželo vedle duchovního zpěvu k základu bratrské bohoslužby, a jak dosáhnout jeho náležité úrovně, se zabýval spis Vady kazatelů (1571). Výsledkem Blahoslavova dlouholetého pozorování mateřského jazyka a též touhy po jeho vytříbenosti a kultuře se stalo rozsáhlé jazykovědné dílo Gramatika česká (1571), ústící v nároky na jazykovou správnost a čistotu češtiny. Také toto dílo mělo sloužit praxi, zejména kazatelské. Blahoslavova Musica úzce souvisela s jeho mimořádným činem, sestavením Šamotulského kancionálu (1561), nazývaného podle místa prvního vydání v polských Šamotulách u Poznaně. Jeho vlastní název zní Písně duchovní evanjelistické. Druhé, upravené vydání vyšlo už na Moravě, v bratrské tiskárně v Ivančicích, a proto se tento sborník duchovních písní nazývá i Ivančický kancionál. Ještě významnějším Blahoslavovým činem se stal jeho překlad Nového zákona, vydaný roku 1564 pod názvem Nový zákon vnově do češtiny přeložený. Jeho úspěšný překladatelský čin nezůstal bez odezvy, stal se v Jednotě bratrské podnětem k novému překladu celé bible. Na něm pracovala po dlouhou dobu skupina překladatelů a s použitím upraveného Blahoslavova Nového zákona ho postupně vydala už po Blahoslavově smrti v letech 1579-1594 pod názvem Biblí česká. Protože dílo bylo vytištěno v bratrské tiskárně v Kralicích na Moravě, začalo se mu říkat Bible kralická.