Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kritik, básník, prozaik a autor divadelních her, jeden z nejtypičtějších představitelů české dekadence, v jejímž duchu vyjadřoval odpor k tehdejší měšťácké společnosti provokativní orientací na kuriózní, patologické a morbidní jevy, jež zobrazoval s aristokratickým, nad prostý život povzneseným gestem. Vlastním jménem Jiří Antonín Karásek, narodil se 24. ledna 1871 v Praze. Po vystudování gymnázia se roku 1889 zapsal na bohosloví, ale po dvou letech fakultu opustil a stal se nejprve poštovním úředníkem, později ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea. S A.Procházkou založil a částečně řídil časopis Moderní revue (1894-1925), ve kterém na přelomu století publikovala řada českých moderních autorů. Karásek vybudoval jednu z největších českých sbírek knižní tvorby, archivních dokumentů a výtvarného umění, tzv. Karáskovu galerii, jejíž fondy grafiky a slovanského umění patřily dlouhou dobu k nejvýznamnějším v Evropě. Výtvarným uměním se zabýval i jako kritik. Zemřel v Praze 5. března 1951.

DÍLO:

Básnické sbírky:

Zazděná okna (1894) - stylizace básníka k smrti vysíleného, opěvujícího samotu, sen a zánik
Sodoma - 1. vydání roku 1895 bylo cenzurováno, druhé plné vydání roku 1905
Kniha aristokratická (1896), Sexus necans (1897) - dvojí podoba historické stylizace
Endymion (1909), Ostrov vyhnanců (1912) - posílení reflexivní složky

Próza:

V próze chtěl autor nejprve realizovat představu psychologické, reflexivní, lyrizované epiky. Programově se zřekl vnějších osudů hrdinů, kombinaci příběhů a soustředil se na "malbu duše".

Mimo život (1898) - román, kde představil umělce, který čtvrt století vytvářel své dílo a najednou rozpoznává falešnost a prázdnotu svého úsilí
Gotická duše (1900) - hrdinova neschopnost přizpůsobit se životu je motivována biologicky (degenerovaný potomek měšťanského rodu)
Romány tří mágů: Román Manfreda Macmillena (1907), Scarabeus (1908), Ganymédes (1925) - již bohatě rozvíjené děje, plné efektů, překvapení, dramatických zvratů, mystické hrůzy a děsu

Publicistické dílo:

Eseje, úvahy, recenze, kritická vystoupení i polemiky, kdy kritiku považoval za samostatný umělecký směr. Své kritiky shrnoval do souborů, jejichž název vždy zdůrazňuje ústřední myšlenky knihy: Renesanční touhy v umění (1905), Umění jako kritika života (1906), Chimérické výpravy (1905), Tvůrcové a epigoni (1927).