Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autor historických románů, dramatik, básník a překladatel.
Maturoval na gymnáziu v Hradci Králové, krátce studoval na konzervatoři. Byl totálně nasazen ve slévárně. Po válce dokončil studium konzervatoře a vystudoval činohru na DAMU. Současně několik semestrů estetiky, filozofii na FF UK. Byl dramaturg a režisér v Hradci Králové, Trutnově a Šumperku. Redaktor Čs. vojáků, Květnu aj.
Řídil literární noviny. Za normalizace nesměl publikovat.

DÍLO:

román Tovaryšstvo Ježíšovo - o období rekatolizace ve východních Čechách
román Kuře na rožni - o loutkaři, který bloudí v období Napoleonských válek
drama Cesta Karla IV. do Francie a zpět

Jeho díla byla zdramatizována pro pražská divadla, některé náměty byly televizně zpracovány.

ŽIVOTOPIS č.2

Jiří Šotola byl český básník, prozaik, dramatik a překladatel. Narodil se ve Smiradech u Hradce Králové do rodiny středoškolského učitele češtiny. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové v roce 1942 studoval obor divadelní režie na Akademii múzických umění, zároveň se vzdělával ve filozofii a estetice. V letech 1943-45 byl totálně nasazen na práci ve slévárně v Německu. Po válce dokončil studium na dramatickém oddělení Státní konzervatoře. Po 3 roky působil jako divadelní dramaturg a režisér (Hradec Králové, Trutnov, Šumperk), pak se uplatnil jako redaktor (Čs. voják, Květen, Kultura, Kulturní tvorba, Literární noviny). V letech 1964-67 pracoval jako první tajemník ve Svazu čs. spisovatelů, od roku 1967 se věnoval literatuře jako spisovatel z povolání.

DÍLO:

V prvním období své literární činnosti se věnoval poezii. Rané básnické sbírky Náhrobní kámen (1946) a Čas dovršený (1946) jsou ovlivněny prožitky války, sbírky Čarovný květ (1955) a Za život (1955) zkušeností z vojenské služby a z nového politického klimatu. Od poloviny padesátých let našel svůj osobitý styl. Ve snaze postihnout rozpor mezi fantazií a všedností, mezi ideálem a skutečností přechází od romantických prostředí kolotočů, střelnic, dancingů, hazardérských činů (Svět náš vezdejší - 1957, Venuše z Mélu - 1959) k epickým příběhům (Bylo to v Evropě - 1960), k filozofickému zamyšlení nad životem (Hvězda Ypsilon - 1962, Poste restante - 1963) až k aforistickému vyjádření zmoudřelé životní zkušenosti (Co a jak - 1964, Podzimníček - 1967). Jako prozaik vstoupil do literatury románem Tovaryšstvo Ježíšovo (1969), zpodobujícím proces rekatolizace na Litomyšlsku v poslední třetině 17. století. Na ústřední postavě, páteru Vojtěchu Hadovi (doložená historická osobnost), líčí vnitřní rozpory člena jezuitského řádu při plnění příkazů nadřízených. Neschopnost ztotožnit se s potlačovatelskými a úskočnými metodami provozovanými ve smyslu "vyššího cíle" ho přivede k odmítnutí dále sloužit. Děj byl chápán jako metafora poměrů současných, jako konflikt mezi ideologií a obyčejným člověkem. Na Tovaryšstvo Ježíšovo Šotola volně navázal románem Kuře na rožni (1974 samizdat, 1976) o bludném loutkoherci za napoleonských válek, jakousi paralelou k manipulování mocenských struktur lidmi a loutkami. Román Svatý na mostě (1978) bortí církevní legendu o Janu Nepomuckém, o zhoubnosti náboženského, ideologického fanatismu vypovídá próza Osmnáct Jeruzalémů (1986), inspirovaná dětskými křižáckými výpravami za osvobození "svatého města". Volná trilogie (Malovaný děti - 1983, Róza Rio - 1986, Podzim v zahradní restauraci - 1988) zahrnuje rozsáhlé období od první světové války do roku 1986. I zde malý člověk žije v područí mocenských struktur, jeho vzpoury jsou neadekvátně trestány (dobrovolník Flanderka popravou za facku vojenskému šikovateli), ale i bezmocný člověk může vynikat mravní odvahou (žena Flanderkova) a lidskou slušností (syn). V dramatu debutoval Šotola aktuální interpretací řeckého mýtu Antiorfeus (1965). Pocity skepse a marnosti jako životní pocity současné společnosti jsou motivy her ze současnosti, komedie Možná je na střeše kůň (1980) a dramatu Pěší ptáci (1981). Z českých dějin vycházejí hry Cesta Karla IV. do Francie a zpět (1978) a Bitva u Kresčaku (1982), obě však mají vypovídat o aktuálních konfliktech současného člověka. Nadměrnou rétoričností je poznamenána hra A jenom země bude má (1986), zpracovaná k 150. výročí vydání Máje a Máchovy smrti. Šotola tvořil také televizní scénáře, překládal z ruštiny a bulharštiny.