Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - NIKI

• herec, překladatel, prozaik, publicista (Květy, Vlastimil, Pražský posel, Sedlské noviny), dramatik

SHRNUTÍ:

Josef Kajetán Tyl se narodil roku 1808 v Kutné Hoře a studoval v Praze a v Hradci Králové. Byl silně ovlivněn ochotníkem Václavem Klimentem Klicperou. Od dvacátých let se stává hercem kočovné divadelní společnosti. Později řídí ochotnickou divadelní společnost (Mácha, Sabina). Kajetánské divadlo se stává střediskem národního života. Ve 40. letech je dramaturgem českých představení ve Stavovském divadle. V letech 1848-49 je poslancem v říšském sněmu. Protože kritizoval absolutismus, byl zbaven funkce dramaturga, prohlášen za politicky nespolehlivého a vrátil se ke kočovnému divadlu. V Plzni, kde je podle něj pojmenováno divadlo, roku 1856 umírá.

DÍLO:

PRÓZA:
povídky (obrací se k minulosti) "Dekret kutnohorský; Rozervanec; Poslední Čech"

DRAMA:
hry s náměty báchorkovými "Lesní panna aneb cesta do Ameriky; Jiříkovo vidění; Tvrdohlavá žena; Strakonický dudák"
hry ze současnosti "Fidlovačka; Paní Marjánka; Matka pluku; Pražský flamendr; Paličova dcera; Bankrotář; Chudý kejklíř"
hry historické "Krvavý soud aneb kutnohorští havíři; Jan Hus; Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové; Žižka z Trocnova; Měšťané a študenti; Staré Město a Malá Strana"

ŽIVOTOPIS č.2 - Klára Pavlíčková, klarinkaaa[zavinac]atlas.cz

Český dramatik, představitel Národního obrození, spisovatel a herec. Narodil se v Kutné Hoře roku 1808. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Praze. Jeho láska k divadlu, která byla povzbuzena profesorem Klicperou na hradeckém gymnáziu, odvedla Tyla z filozofických studií v Praze. Po dvou letech působení u kočovné divadelní společnosti se věnoval hlavně divadlu a spisovatelské činnosti. Později se stal úředníkem vojenské správy, ale divadlu i literatuře se věnoval i nadále. Ve 30. letech 19. století založil Ochotnické divadlo na Malé Straně, kde hrál i K.H.Mácha. Působil jako dramaturg českého představení ve Stavovském divadle, což bylo německé divadlo a česky se hrálo jen v neděli odpoledne. Psal verše a prózu, divadelní hry a literární kritiky. Byl i obratným novinářem v časopisech Květy, což byl beletristický časopis, dále Vlastimil, Pražský posel a Sedlské noviny, což byly politické noviny. Ve svých časopisech si kladl za cíl výchovu lidu.

Jeho náměty lze rozdělit do tří skupin: na dramatické báchorky, historické hry a dramata ze současnosti.
Příkladem dramatických báchorek je Jiříkovo vidění, Čert na zemi, Tvrdohlavá žena, Lesní panna a Strakonický dudák, který je zároveň i nejznámějším (polopohádkový příběh o našem člověku v cizině a touze po zbohatnutí).
K Tylovým historickým hrám patří Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Žižka z Trocnova, shakespearovské drama Krvavé třtiny čili Drahomíra a její synové. Mezi činohry ze současného života patří Paní Marjánka, matka pluku (čerpá z cizích vzorů), Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř. Svými hrami se Tyl snažil probouzet lásku k vlasti a k rodnému jazyku. Hrdiny jsou vesměs mladí vzdělaní lidé, kteří musí pro své ideály překonávat překážky a dostávají se do konfliktu s rodiči.

Samostatné místo v Tylově tvorbě má pražská lokální fraška Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka - v této lidové frašce se zpěvy zobrazil šestadvacetiletý Tyl rušný život obrozenecké Prahy v první polovině třicátých let 19. století. Letitý svár mezi vlasteneckým ševcem Kroutilem a poněmčilou máselnicí Mastílkovou končí naštěstí usmířením a dokonce trojnásobnými zásnubami. Vlastenecká píseň Kde domov můj?, kterou na jarní lidové slavnosti v nuselském údolí zpívá starý slepý muzikant, záhy po premiéře r. 1834 znárodněla a po vzniku Československa r. 1918 se stala přirozenou součástí naší státní hymny. Spisovatelskou dráhu započal Tyl povídkami z české minulosti. Historie v nich bývá jen kulisou pro napínavé a dobrodružné (často však málo pravděpodobné) děje. Nejznámější jsou povídky Dekret kutnohorský (události roku 1409) a Rozina Ruthardová (zpracovaná Kutnohorská pověst o krásné zrádkyni z doby Václava II.).
Z jeho povídek ze současnosti bychom mohli jmenovat například Chudí lidé, Braniboři v Čechách, Rozervanec (o Máchovi), Poslední Čech, jež popisuje spor mezi synem a otcem.

Tyl obdržel cenu Matice české a s podporou mecenášů začal jako náš první literát vydávat své Sebrané spisy. Dostal se však do sporu s mladým novinářem K.H.Borovským, který mu vyčítal romantickou sentimentalitu a zkreslování současné situace.

Roku 1856 v bídě a nemoci, pronásledován rakouskými úřady, umírá v Plzni.

ŽIVOTOPIS č.3 - J. Kloudová, Aktij007[zavinac]centrum.cz

Josef Kajetán Tyl se narodil roku 1808 v Kutné Hoře. Velmi záhy přišel o rodiče. Vychovávala ho teta. Studoval na gymnáziu český jazyk a dějepis, ale protože byl žákem Klicpery, byl stržen k divadlu.

Po gymnáziu nechtěl být tetě na obtíž, tak nešel na vysokou školu. Pracoval jako novinář, redaktor v časopise, který založil, Kwěty české (vychází dodnes pod názvem Květy), a v Sedleckých novinách. Stal se organizátorem společenského života. Organizoval bály, besedy. Vedl bouřlivý soukromý život a za to byl kritizován.

Dostal se ke kočovnému divadlu. Onemocněl zápalem plic a ošetřovala ho Magdalena Forchheimová, jíž si později vzal. Bohužel spolu nemohli mít děti. Pak potkal její sestru Annu Rajskou a s ní měl dětí 7. Společně vytvořili manželský trojúhelník. Kočovali dále, ale Tyl onemocněl tuberkulózou a v Plzni roku 1856 zemřel.

Tyl psal báchorky, historické hry a hry se společenskou tematikou. Mezi sociální hry patří Paličova dcera, kde je dcera vyhnána z domu otcem alkoholikem, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, v níž poprvé zazněla česká státní hymna Kde domov můj, Bankrotář, Pražský flamendr. K historickým hrám patří Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Kutnohorští havíři a trilogie Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova, Jan Roháč z Dubé, která byla zfilmována. Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Jiříkovo vidění nebo Čert na zemi, to jsou díla, která patří do báchorek.

Tyl je nazýván "miláček národa".