Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Básník a překladatel, člen Jarního almanachu básnického 1940 ("mlčenlivá generace"), mluvčí skupiny Ohnice (1947), autor próz a básní pro děti.

Pocházel z úřednické rodiny, studoval krátce na Právnické fakultě UK a pak literární historii a estetiku na Filozofické fakultě UK. Byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Melantrich, od roku 1949 v Českoslovanském spisovateli. Od r.1959 se věnoval jen literární práci.

Po vydání Jarního almanachu (1940) vydal Bednář esej "Slovo k mladým", v níž charakterizoval postoj mladé generace jako nedůvěru ke všem ideologiím, technickému i civilizačnímu pokroku, hlásá poezii "nahého člověka", osvobozeného od společenských vztahů na samou podstatu člověčenství, návrat k "věčným hodnotám". Na polemiku k eseji reagoval knihou "Ohlasy Slova k mladým" (1941). Jako básník debutoval sbírkou "Kámen v dlažbě (1937), v níž apokalyptické vize zániku vesmíru jsou provázeny pocity smrti, úzkosti, bolesti. Existenciální stavy samoty, nicoty, absurdity lidské existence zkonkrétněné otcovou smrtí se projevují ve sbírkách "Kamenný pláč" (1939) a "Veliký mrtvý" (1940). Touha po soucítícím člověku, láska a něha vyzařuje ve sbírkách "Hladiny tůní (1943) a "Písně lásky" (1944). Jako mluvčí skupiny Ohnice se přihlásil k odkazu Jiřího Ortena. Na válečné události reagovaly sbírky "Praha pod křídly války (1945), Jim hostinou bylo... (1948). V dalších sbírkách Bednářových se projevuje prozaizace verše, zcivilnění básnického výrazu. Těžiště jeho tvorby se přenáší do překladů (nejvýznamnější překlady amerického básníka R.Jefferse) a do tvorby pro děti.