Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1

• český novinář, spisovatel a politik
• narodil se v Borové u Přibyslavi v rodině kupce
• studoval v Německém Brodě a Praze
• po gymnáziu se po vzoru svého strýce nechal zapsat do kněžského semináře
• byl vyloučen ze semináře (pro nedostatečný prospěch), Borovský byl rád
• studuje sám, především českou literaturu, jazyky a literaturu slovanských národů
• seznámil se s P.J.Šafaříkem; na jeho doporučení odjíždí do Ruska (Moskvy) jako vychovatel
• jako vychovatel působil v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu
• měl neustále spory s J.K.Tylem; kritizoval jeho povídku Poslední Čech
• v roce 1846 převzal redakci Pražských novin a přílohu Česká včela
• založil Národní noviny
• v roce 1849 byl soudně vyšetřován
• po zastavení Národních novin začal v roce 1850 vydávat v Kutné Hoře týdeník Slovan
• za novinářskou činnost v letech 1851-55 vyhoštěn do Brixenu, kde psal satirické skladby
• zemřel na tuberkulózu; jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací
• na jeho rakev položila B.Němcová vavřínový věnec propletený trním

POCITY Z RUSKA:

• zpočátku byl okouzlen, ale byl zklamán ruským absolutismem
• roku 1844 se vrátil z Ruska
• začal překládat Gogola

POBYT V BRIXENU:

• roku 1851 příjezd
• hmotně nestrádal
• když se po čtyřech letech směl vrátit do Prahy, byla jeho manželka Julie již pochována (umřela na tuberkulózu)

DÍLO:

epigramy "Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu"
dojmy z Ruska "Obrazy z Rusi"
satirické skladby "Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra"

ŽIVOTOPIS č.2 - J. Kloudová, Aktij007[zavinac]centrum.cz

Karel Havlíček Borovský se narodil v městečku Borová u Přibyslavi dne 31. října 1821 v kupecké rodině. Později se přestěhovali do Německého Brodu. Seznámil se s farářem Brůžkem, který ho vychovával a učil. Borovský chtěl být jako on, proto studoval teologii a filozofii na Karlově univerzitě v Praze.

Byl velice temperamentní, nesouhlasil s některými institucemi, kritizoval absolutismus. To vedlo až ke sporu s vedením školy a byl vyloučen. Poté nezískal ani místo středoškolského učitele, proto odešel do Ruska. Zde psal své první epigramy a přeložil Mrtvé duše od Gogola. Po návratu upozorňoval, že ruský absolutismus je stejný jako ten rakouský. V díle Obrazy z Rus, vydané v roce 1845, kritizuje právě ten ruský absolutismus.

Od roku 1845 se živí jako literární kritik. Obzvláště kritizoval Tylovo dílo Poslední Čech. Stanovil 4 body v moderní literární kritice: svoboda umělce, vědecký přístup k dílu, kromě záporů musí být vyzvednuty i klady, kritik nemusí být umělcem. To se ovšem nelíbilo ostatním kritikům.

Začal se stýkat s Palackým a stal se novinářem v Pražských novinách. V letech 1846-1848 byl dokonce jejich šéfredaktorem. Poté založil vlastní Národní noviny. Udělal z nich výbor, který pojmenoval Duch Národních novin. Po revoluci v roce 1848 byl jediným opozičním novinářem, proto musel zastavit jejich vydávání. Odešel do Kutné Hory. Zde vydával časopis Slovan, k němuž vycházely Epištoly kutnohorské.

Roku 1851 byl uprostřed noci zatčen a odvezen do tyrolského Brixenu. Byl zde odříznut od vlasti, přátel, čímž velice strádal psychicky. Jelikož byl ale nemocný, horský vzduch mu dělal velice dobře.

V roce 1855 mu onemocněla žena a on se mohl vrátit do Čech. Než dorazil, jeho manželka zemřela. O rok později skonal i tento bojovník za svobodu myšlenek, který celou dobu prosazoval ideu: "Nejdříve Čech a potom Slovan."

Zemřel 29. července 1856 v Praze.
Jeho pohřeb se stal velkým manifestem.