Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vynikající český panovník, od roku 1354 římský císař.

Narodil se v Praze 14. května 1316, zemřel rovněž v Praze 29. listopadu 1378. Byl synem Krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Již jako nemluvně byl vězněn na hradě Lokti, později na Křivoklátu. V sedmi letech byl odvezen do Paříže, kde zůstal osm let na královském dvoře na vychování. Toto vše se dělo na příkaz Jana Lucemburského, který měl obavy, aby česká šlechta předčasně neprohlásila jeho syna králem.

Paříž otevřela Karlovi cestu ke vzdělání (ovládal pět světových jazyků), dala mu možnost proniknout do světa šlechty, poznávat spletité uličky vlády. V patnácti letech byl otcem povolán do Itálie, kde si měl jako vládce některých měst osvojit první vladařské zkušenosti. Roku 1333 se vrátil do Čech s titulem "markrabě moravský" s úkolem vrátit českým zemím pevný řád. V Čechách tehdy vládl nepokoj, zemi vládlo několik velmožů, kteří nerespektovali krále Jana, jenž pobýval stále v cizině. Karel začal podporovat českou šlechtu, byl proto osočen u krále Jana a odvolán do Tyrolska. Odtud se vrátil již jako trvalý vládce Čech roku 1338. Korunován byl po smrti otce, který zahynul v bitvě u Kresčaku, roku 1346. Stal se tak králem českým a římský, později císařem římským. Zrovnoprávnění vztahu Čech k Říši římské potvrdil Zlatou bulou roku 1356.

Nesmírně se zasloužil o politický i kulturní rozvoj Čech. Roku 1348 založil Nové Město pražské, téhož roku vznikla Karlova univerzita. Památkou na jeho vládu je Karlův most, chrám sv. Víta, Karlštejn aj.

Karel IV. byl čtyřikrát ženatý (Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská), měl celkem deset dětí, čtyři z toho zemřely. K historicky nejznámějším patří Václav a Zikmund.

Z DÍLA:

Vlastní životopis /Vita Caroli/