Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Václav Thám se narodil 26. října 1765 v Praze. Tento údaj byl s definitivní platností prokázán F.V.Vykoukalem v článku O rodišti bratří Thámů uveřejněném v časopise Světozor z roku 1816. A proč bylo nutno dokazovat tak jasnou věc? V Dějinách řeči a literatury české udává autor A.V.Šembera jako rodiště obou bratrů - tedy i Karla Ignáce Tháma - Přelouč. Není zcela jasné, odkud autor tuto informaci získal, ale v každém případě je nepravdivá. Oba bratři Thámové se skutečně narodili v Praze.

Václav studoval gymnázium, pak přešel na tzv. filozofii, úspěšně ji absolvoval a byl ani ne sedmnáctiletý prohlášen magistrem filozofie. Roku 1783 vstoupil do služeb pražské policie, kde pracoval jako policejní komisař až do svého nuceného odchodu roku 1789. Thámův život se od počátku váže k lásce k divadlu a české literatuře, jejímuž oživení věnoval při zaměstnání veškerý svůj volný čas. Jeho nejznámějším a v literatuře nejčastěji citovaným počinem je připravení almanachu Básně v řeči vázané z roku 1785. Jednalo se o první novočeskou básnickou sbírku. Předmluva, kterou k almanachu napsal, vyjadřuje jeho národně vlastenecký a buditelský zájem, zájem o český jazyk a snahu o jeho pozvednutí. Zároveň se pustil do překládání divadelních her a hned od chvíle, kdy byly činěny přípravy k prvním českým představením v Nostitzově divadle, zaměřil veškerou svoji pozornost jedině k divadlu. Trochu nadneseně můžeme říci, že životní osudy Václava Tháma se přímo prolínají s osudy české scény. V dobách rozmachu národního divadelnictví dochází i k rozmachu tvůrčích sil Václava Tháma, naopak v dobách úpadku se i on potýká s množstvím osobních proher, nejspíše vyprovokovanými jeho sklony k pití a neklidnou bohémskou povahou. A právě alkohol se stal hlavním a jediným důvodem jeho propuštění z řad policie. Starší zdroje sice uvádí, že byl ve výkonu povolání velmi svědomitý a propuštění zavinilo jeho silně vlastenecké smýšlení v měnícím se politickém klimatu, ale to, že se i před diváky v divadle dostavoval často opilý, nemohou popřít ani ony. Václav Thám měl s alkoholem vážné problémy, mohli bychom přímo říct, že byl alkoholik. A proč se to tedy mnozí ze starších autorů snaží popřít, nebo omluvit nepřízní osudu? Podle nich se pro velkého vlastence nehodí vizitka alkoholika, a proto si v tomto bodě realitu poněkud upravují.

Po propuštění od policie tedy Václavu Thámovi nezbylo nic jiného, než aby se stal hercem z povolání. Začal také redigovat české noviny, ale i z těch byl nakonec propuštěn. Když mu totiž scházel tvůrčí nápad, jednoduše články opsal z novin konkurenčních.

Zde je snad místo pro legendu o životě Václava Tháma, rozšířenou právě díky Jiráskovu F.L.Věkovi, a v podstatě se zakládající na pravdě. Václav Thám se skutečně oženil s němou dívkou, která po porodu opět začala mluvit. Byla to skutečně dcera divadelního ředitele. Jirásek však v románu uvádí špatné jméno. Jednalo se totiž o ředitele Haineho a jeho sedmnáctiletou dceru Josefu. Manželské štěstí se jim ale vyhýbalo. První dítě zemřelo tři dny po porodu, druhé se narodilo již mrtvé. Josefa nějaký čas také vystupovala v českých vlasteneckých hrách, ale manželství ji pravděpodobně nenaplňovalo. Proto po čase Thámovi utekla s mladším hercem z kočovné společnosti.

I Václav Thám se dostal do kočovné herecké společnosti. Vlastenecké divadlo bylo v takové krizi, že se roku 1799 prakticky rozpadlo. Václav Thám proto založil se svým hereckým kolegou vlastní hereckou společnost, s níž odjeli do Liberce hrát německé divadlo. I tato společnost však neměla dlouhého trvání - musíme si uvědomit, že se jedná o těžké období napoleonských válek, a tak se Václav Thám stal německým kočovným hercem. O jeho dalších osudech téměř nic nevíme. Je jisté, že ještě několikrát navštívil Prahu a sledoval osudy českého divadla. I zde se objevují další romantické legendy o jeho dalším životě. Byl údajně informován o špatném zdravotním stavu své manželky i o tom, že se touží s ním usmířit. Vydal se tedy po stopách herecké společnosti, se kterou měla hrát. Dostihl je po mnoha strádáních až v Haliči, ale jeho žena již byla pohřbena. Vyhledal tedy její hrob, u kterého údajně vyčerpáním sám zemřel. Tohle nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit. Skutečností je, že jako místo smrti se udává Halič kolem roku 1816. Hrob se však nezachoval. Nemáme dokonce ani jediný portrét tohoto umělce a zbytky jeho knihovny byly nalezeny až ve Wrocławi.