Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Matky Boží slavná nadaní

Ó vinšovaná hodino,
milé okamžení!
Ó přeradostná novino,
libé vysvědčení!
Již jest den jednou přišel
a jednou světu vyšel,
všecek osvícený.

Povězte nám, kdo jest táto,
jenž světu vychází?
Ej, blýští se jako zlato,
a k nám všem přichází.
Jako jitrní záře
jest jasnost její tváře:
k niž slunce dochází.

Tať jest pravidlo pěkností
krása všeho světa.
Jest zrcadlo nevinností,
bez který sic veta,
jest všech panen koruna,
mé Loutny hlavní struna,
j[es]t všech svatých teta.

Neb její všecko mínění
jest plné milosti,
též její všecko činění
jest Božské hojnosti.
Ze všech jest vyvolena,
za příbytek zvolena
nejvyšší Moudrostí.

Jinší při ni obyčeje
nejsou, leč šlechetný.
Jejího křtalt obličeje
jest jako máj květný.
V nebeský apatyce,
zbarveny její líce,
očí dnové letní.

Jest neposkvrněná země,
bez trní, bodláku.
Jest vlastné čistoty plémě,
jest pokrm bez láku.
Jest zavřená zahrádka,
vydává rajská jablka,
slunce bez oblaku.

Již se světa toho koule
točila k západu,
hnila jako která gdoule,
pospíchala k pádu.
Měla všecko občerstvit
Maria, i obnovit
dle božského řádu.

Toto panenské poledne
nechce se tajíti,
jak v noci také i ve dne
chce ke všem přijíti.
Odtud to světlo svítí
všem, a všecky chce míti,
a s sebou spojiti.

Ó blejskající kamínku,
karbuňkule řečený,
když o tobě mívám zmínku,
bývám osvícený.
Svěť, Bohu dcerko milá,
matko Krista přemilá,
dome posvěcený.

Ó ty chráme velebností
božskou naplněný,
ó zámku panenskou ctností
z všech stran ozdobený.
Kdo zde milost nehledal
skrz tebe, nevyhledal,
teď Bůh neskončený.

Ej, sem všickni pospíchejte,
brána teď milostí,
sem bez odkladu chvátejte,
vás chce mít za hosti.
Lačným chleba podává,
žížnivým nápoj dává,
Matička milostí.

Svadební prstynek

Kleopatra, hrdá žena,
svému miláčkovi:
od lásky v tom přemožená
Venuší, ptáčkovi
drahou perlu jest připila.

Perlička nepřeplacená
jest ctnost, poníženost:
vyvolených drahá cena
jest i vyvýšenost.
Přemoženás, Kleopatra.

Ó poníženost, kamínku,
diamante jasný:
ó poníženost, prstýnku,
svazečku přešťastný:
bez tebe ctnost, ach, není ctnost.

Poníženost, ó perličko,
vítej nastokráte,
Syna Božího rodičko,
vítej tisíckráte,
skrz tebe jest Bůh bratr náš.

Chýlilo se všecko k pádu,
tys byla podpora,
že Boha nechal svět zadu,
měl býti potvora:
ty jsi všecko napravila.

Adam chtěl chválu nabýti
s svou milou Evičkou,
však oba byli zabiti,
tatíček s matičkou,
poníženost jim scházela.

On Šalomún, král nad králi,
divně jest mudroval;
odtud se je[m]u vysmáli,
neb byl přemudroval,
neměl doma poníženost.

Dej se jednou oblomíti,
duše zatvrdilá,
chceš-li v nebi částku míti,
nech hříšného díla,
a vzdej se Boží Matičce.

Jmenujeme se křesťané,
s tím se honosíme:
požehnání se nestane:
Rodičku musíme
s Synem Kristem ctít Mariji.

Zůve nás ranní zvonění,
v povětří ptáčkové,
všelijaké hudby znění,
na kruchtách žáčkové,
abychom Panně zpívali.

Zdráva buď, Paní betlémská,
Hrabinko lauretská,
Královno jeruzalemská,
Kněžno nazaretská,
buď pozdravena na věky.

Tak, tak tebe pozdravují,
tvojí milovníci,
z tvé milostí se radují,
ubozí hříšníci,
neopouštěj, Matko, děti.