Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Panenská láska

Sem, všickni lidé, přistupte,
vy mé potěšení:
aniž ode mně odstupte,
od světa zděšeni,
jestli mně tak milujete,
jak já vás miluji,
k věrný lásce zvolujete,
v nížť já nechybuji.
Toto zkusil, jehož milá
jsem vzdycky Rodička byla.

Nikoliv se zavozuje,
jenž mně se oddává,
skutek moudrý provozuje,
jenž mně sebe vzdává.
Ó vy šlechetní mládenci,
hledáte-li kvítí?
Já, panna, k vašemu věnci,
chci přistupu míti.
Já jsem ta běloučká růže,
kterou každý trhat může.

Snad vás milé zamžikání
libě přivábuje?
černých očiček skakání
mocně roznícuje.
Snad i kadeřavý vlásky,
s zlatem otočený,
vaše zejskávají lásky
láskou přemožený.
Má krása Boha ranila,
jemu jsem se zalíbila.

Kdo šlechetnost, kdo zdvořilost
panen si vinšuje:
svět jí nedá, rozpustilost
všecka v něm panuje.
Vlastní chloubu nenávidím,
však pravdu mluviti
musím, žádným nezávidím,
chci mou ctnost zjeviti,
všecko v sobě obsahuji.
Šťastní jsou, jenž mně milují.

Ó fraucimer urozený,
Syna mého tobě
namlouvám, jenž jest zplozený
ze mne, vem ho sobě,
nepřehlidně jej miluje,
právě jest vybraný
ze všech a v nebi králuje,
Pán nad všemi pány.
Jemu se klání svět, peklo,
kdyby se pak všecko vzteklo.

Ve všech právích zkušeného
doktora žádáte?
Ej, i teď vinšovaného
Syna mého máte.
Snad i uzdravítedlného,
lékaře hledáte?
Syna mého v tom šťastného
při mně nalezáte.
Vtíp, umělost vynešená,
moudrost jest v něm vyvýšená.

Mistra díla kunštovného
jestli milujete?
Mého Syna rozkošného
i v tom nabudete.
Zlatem všecko ozdobuje,
s perlami zachází:
pěkný obrázky maluje,
v něm se vše nachází.
I květného kvití máje,
i štípky křtaltuje ráje.

V rytířském běhu zběhlého
chcete kavaléra?
Máte Krista zmužilého:
při němž velká víra.
Při něm se síla nachází,
pekla se nebojí.
Jako lev k boji vychází,
před světem obstojí.
Neutíkal, svědčí rány:
rořtřískal pekelné brány.

Mnozí v světě urozeni,
fendříší, hejtmané:
byli by s koně sraženi,
kdybys, Kriste Pane,
nebyl přiskočil k pomocí,
a ruku nepodal,
chránil jsi je ve dne v noci,
jenž jich svět byl prodal.
A to pro mé přimlouvání,
ráčils činit smilování.

Žehnání s světem

Ach, jak ve mně srdce hoří!
ach, sotva že jen neshoří!
láska mně na svět zplodila,
láska se se mnou zrodila,
život můj jest milování,
i má smrt jest milování.

Ej, teď hojnost stojí kvití
chtíc bezděk mou lásku míti,
však se na mně směje darmo:
jiný kvítek bije larmo.
Ach, miluji, ach, miluji:
můj Ježíši, tě miluji.

Nelíbi se žádný člověk,
byť byl krásný jakkolivěk,
trávať on, jenž brzo zhyne,
jehož i smrt kvapně svíne:
protož jinám měří láska,
v Ježíši jest její částka.

Ach, člověče, nechej světa,
sic bude po tobě veta,
láska Boží trvá stále,
mimo ní jest vše nestálé.
Milůj Boha bez přestání,
v něm tvé stálé mívej stání.

Milujme urozeného,
od věčnosti zplozeného
Syna Boha jediného,
v kráse, v ctnosti předivného,
jenž srdce lidské raniti,
můž i sobě podmániti.

Z Judstva poselství přichází,
od ctné matrony pochází:
přináší kontrfekt mého
miláčka roztomilého.
Veroniko, k milování
přijímám tvé milé zvaní.

Mám-li se dát vymalovat?
a kdož mně bude malovat?
Kdež jest ten penžlík? kde barva?
neobstojím z hlíny larva.
Mám-liž Bohu zasnoubená
býti, já z bláta zplozená?

Majdaleno, propujč radu,
však jsi z milujících řádu;
mám-liž kadeřavit vlásky,
abych Boží došla lásky?
Márnost tato neobstojí,
tenť milý o ní nestojí.

Již, již jsem se probudila,
a smysly své jsem vzbudila.
Již vím, již vím co činiti,
již vím, co Bůh můj chce míti.
Márný světe, měj se dobře,
s tebou trvat jest mé hoře.

Ten, který pro mně umíral,
tenť dveře k lásce otvíral.
K tomu pospíchám srdečně,
jemu živá budu věčně.
Ó přešťastné milování!
Ach, přerozkošné kochání.