Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vyšlo v Máji, jarním almanachu na rok 1860, který redigoval Vítězslav Hálek

Smějte se!

Jen hřejte a pějte a v číše si lejte,
vždyť srdce mně bez toho pláče,
a k žertu se mějte a smějte se, smějte,
že láska mně do hlavy skáče.

Prsa se ouží, lebka mně hoří,
víno mně na rty jen dejte,
pro lásku ženy oko se noří,
já pláču - nuž smějte se, smějte. -

Ty jsi růže, já jsem peň

Ty jsi růže, já jsem peň,
ty máš květy, já mám síly,
k nestejnému jdeme cíli,
ty chceš milovat, já žít,
se mnou ty, já s vlastí být.
Změň to, zdali můžeš, změň,
ty jsi růže, já jsem peň!

Ty jsi růže, já jsem peň!
Kořeny chci v půdě míti,
kypřejší jí připraviti:
ten, který by někdy sil,
aby zvolal "on zde byl!"
Změň to, zdali můžeš, změň,
tys jen růže, já jsem peň.

Přec!

Stojí psáno na tvém čele,
já tě neskonale milovala,
já sem za tvůj první pohled
život vlastní, všecko zaprodala,
v oku tvém však velká slova stojí:
nejsme svoji.

Stojí psáno v mladém srdci,
zklamali nás oba jednou dobou,
zničivše tak lásku jednu
zničili v ní našich srdcí obou;
a však řekla dávno ústa dvojí:
přec jsme svoji.

Tužba

Toužím zase po tvém oku,
jako tráva po rose,
jako ptáče po svém letu,
jako leknín po svém květu,
krející se v rákose.

Toužím zase po tvém retu,
jako růže po pelu,
jak po proudu rybka hravá,
jak po ohni jiskra žhavá,
doutnající v popelu.

Toužím zase po tvém srdci,
jako skřivan po jaru,
jako slunce po východě,
po čisté jak jelen vodě -
jako píseň po zdaru.

Víno

Víno, víno nápoj boží,
jak se sluncem na mne dívá,
jak se ohněm cudné panny
v první lásce, uzardívá.

Víno, žhavé zlato lásky,
víno drahý poklad páně,
až budu mít umírati,
pokropte mně vínem skráně.

Skráně, srdce, a pak tiše
při písni mne pochovejte,
révy budou z hrobu pučet,
ty pak láskou zalívejte.

A pak píte z toho vína,
silněte se k tuhé práci,
dříve než má země drahá
ve své lásce dokrvácí.