Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRÁŽCE
Prosím bohy o vysvobození z těchto útrap,
z této stráže, jež trvá dlouhý rok, při níž ležím
na loktech jako pes na paláci Átreovců
a sleduji sněm nočních hvězd
a ty [hvězdy], které přinášejí smrtelníkům zimu i léto,
jasné vládce, kteří vynikají na obloze,
[sleduji je] vždy, když zapadají, i při jejich východu.
A tak stále vyhlížím znamení pochodně,
záři ohně, která by přinesla zprávu z Tróje,
zvěst o jejím dobytí. Takto mi vládne
srdce ženy, která smýšlí jako muž, [srdce] plné očekávání.
A pokaždé, když jsem na svém oroseném loži,
které mi nedá klid, loži, které nenavštěvují sny
- místo spánku u něj totiž stává strach,
který nedovolí, aby se moje víčka ve spánku pevně zavřela -,
a kdykoli mne napadne si zazpívat či zabroukat,
abych nechal [jakoby] vykapat lék písně, jejíž zvuk mne zbaví spánku,
tehdy pláču a běduji nad neštěstím tohoto domu,
který už není spravován tím výtečným způsobem jako dřív.
Kéž však nyní nastane šťastné vysvobození z útrap
a objeví se v temnotě oheň dobré zvěsti.
Buď zdráva, pochodni, která v noci zjevuješ
světlo dne a dáváš pokyn, aby se kvůli události, jež právě nastala,
začalo v Argu zřizovat mnoho tanečních sborů!
Sláva! Sláva!
Jasně dávám ženě Agamemnona znamení,
aby vystoupila z lože a před zraky paláce
pozvedla hlas v jásavém výskotu
nad touto loučí, jestliže bylo opravdu dobyto město
Ílion, jak to zřetelně zvěstuje ona pochodeň.
Já sám pak budu tančit jako první,
neboť podle šťastného hodu, který padl vládcům, rozestavím [své kameny],
protože ony tři šestky vrhla tato moje stráž.
Hlavně ať dojde k tomu, že se pán domu vrátí
a já touto svou rukou sevřu jeho milovanou ruku.
O všem ostatním mlčím. Na jazyku stojí veliký
býk. To kdyby sám dům získal schopnost mluvit,
mohl by všechno zcela popravdě říci. Já jsem ale rozhodnut
mluvit před těmi, kdo vědí, a před těmi, kdo nevědí, si nepamatovat.

SBOR
[Parodos]
[1. část: příchod Sboru (anapest)]

Nyní je desátý rok od doby, kdy Priamův
mocný protivník ve sporu
král Meneláos a Agamemnón,
pevný svazek Átreovců, spojující důstojnost
dvou trůnů a dvou žezel danou od Dia,
vypravili armádu Argejců čítající na tisíc lodí
z této země
jako vojenskou podporu [své věci],
s mocným pokřikem "Arés!",
tak jako supi, kteří se v nadměrném
50žalu pro své děti otáčejí ve víru
vysoko nad hnízdy,
veslujíce vesly svých křídel,
neboť byla zmarněna námaha,
s níž střežili lůžko svých holátek.
Avšak kdosi nejvyšší, ať je to Apollón, Pán
nebo Zeus, slyší, jak tito návštěvníci nebes
s pronikavým křikem ptáků bědují
a posílá na provinilce
pozdní trestatelku Erínyji.
A tak kvůli ženě mnoha mužů posílá
ten "mocnější", Zeus, strážce hostinných práv,
na Alexandra Átreovy syny,
aby Danajcům i Trójanům způsobil
mnoho zápasů, které těžce dolehnou na jejich údy:
koleno bude natlačeno do prachu
a hrot kopí roztříštěn během
této přípravné oběti. Nyní je vše tam,
kde to je, a skončí to tak, jak je určeno.
Ani podpalováním, ani uléváním,
ani obětováním bez ohně
neusmíří [ten provinilec] neústupný hněv [bohů].
Pouze my, kteří pro stáří svých těl nejsme s to sloužit,
jsme nebyli vzati do tehdejší podpůrné výpravy,
a tak zůstáváme a vodíme
o holi svou sílu, rovnou [síle] dětské.
Neboť začerstva je morek panující
uvnitř hrudi
roven stařeckému: Arés není na svém místě.
A pokročilé stáří, kterému už seschlo
80listí, chodí o třech
nohách a toulá se jako za dne viditelný sen,
není o nic silnější než dítě.
Avšak co se stalo,
Tyndareovo dcero, královno
Klytaiméstro? Co je za novinu? Co ses dozvěděla,
jaká zpráva
tě přesvědčila, abys rozeslala obětiny a nechala je pálit na oltářích?
Všem bohům, těm, kteří spravují město,
těm ve výšinách i těm podsvětním, těm přede dveřmi
i těm na náměstí
planou na oltářích dary.
Na všech stranách se rozněcují pochodně,
jejichž plameny sahají až do nebe,
utišované jemným a neúskočným
přesvědčováním posvátného oleje,
královské obětiny z vnitřních prostor paláce.
Řekni nám o tom vše, co umíš
a smíš [říci], sděl nám to a staň se tak lékařem
naší úzkosti,
jež nás teď střídavě naplňuje zlověstnými myšlenkami,
střídavě zase z obětí, které provádíš,
vzchází naděje, která brání naši mysl
před nenasytnou starostí a duchamorným zármutkem.

[2. část: daktylojamb]
Strofa 1

Jsem zmocněn vypovědět o tom, jak mocní mužové
šťastně veleli [válečné] výpravě. Můj vrozený věk mi totiž dosud
vdechuje od bohů pocházející přesvědčivost a dává mým písním sílu.
[Budu zpívat] o tom, jak achájskou vládu dvou trůnů, jednomyslné velení
řeckých mladíků,
poslal s kopím a rukou mstitelů
do země Teukrů pták vrhající se do boje,
ptačí král, [který se ukázal] králům lodí,
černý [orel], jakož i ten, který je vzadu bílý.
Objevili se poblíž paláce po straně ruky, jež třímá kopí,
usadili se na všem viditelném místě
a krmili se potomkyní zaječího rodu těhotnou mláďaty,
které byl překažen poslední běh.
Říkej "žalost! žalost!", dobro ale nechť zvítězí!