Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Další člověk, který se v té době vrátil do mého života, byl Astarita. S tím to bylo ještě jednodušší než s Ginem. Gisella se s ním tajně scházela a já si myslím, že se s ní miloval jen proto, aby měl možnost hovořit o mně. Ať to bylo jakkoli, Gisella číhala na vhodnou chvíli, aby na něho zavedla řeč. A když se jí zdálo, že už uplynula dosti dlouhá doba a že jsem se dostatečně uklidnila, vzala mě stranou a s mnoha ohledy mi řekla, že se setkala s Astaritou a že se on na mne vyptával. "Neřekl mi nic určitého," pokračovala, "ale pochopila jsem, že je ještě pořád do tebe zamilovaný... řeknu ti upřímně, že mi ho bylo líto... vypadá opravdu nešťastně... opakuji ti: nic mi neřekl... ale i tak jsem uhodla, že by tě hrozně rád zase uviděl... teď, po všem..."
Ale já jsem ji přerušila a řekla jsem jí: "Poslyš, je zbytečné, abys dále mluvila tímto způsobem..."
"Jakým způsobem?"
"Ech, s takovými okolky... řekni raději přímo, že tě posílá, že se chce zase se mnou sejít a žes mu slíbila, že mu přineseš mou odpověď."
"Předpokládejme, že je to pravda," připustila zaraženě, "no a?"
"No tak mu můžeš vyřídit," odpověděla jsem klidně, "že nemám nic proti tomu, abychom se sešli... samozřejmě, jako se vídám s ostatními, jen tak, sem tam, bez závazku."
Vypadala, jako by ji byl můj klid náramně překvapil; myslila si, že Astaritu nenávidím a že nikdy nedovolím, abychom se zase sešli. Nepochopila, že nenávist a láska už pro mne neexistují; a jako obvykle jí napadlo, že mám za lubem něco jiného. "Dobře děláš," řekla po chvíli s přemýšlivou a chytráckou tváří, "já bych na tvém místě jednala stejně... člověk se musí někdy tvářit, jako by neviděl, jak jsou lidé protivní... Astarita tě má doopravdy rád a byl by dokonce ochoten se postarat, aby jeho manželství bylo zrušeno, aby si tě mohl vzít... ale ty jsi pane hlavička... a když si pomyslím, že jsem tě považovala za naivku..."
Gisella nikdy nepochopila ani za mák nic z toho, co se mě týkalo; a věděla jsem, že by bylo zbatečné se pokoušet jí otevřít oči. Proto jsem s ní souhlasila se strojenou nenuceností: "Právě tak..." a opustila jsem ji v rozpoložení ducha, kde se mísila nenávist s urážlivým obdivem.

Čtenářský deník	-	Horalka
	-	Pohrdání
	-	Římanka, Římanka (2), Římanka (3)

Čítanka	-	Horalka
	-	Já a on
	-	Římanka