Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický
• název francouzského originálu: Venise

V Benátkách na pobřeží
bez hnutí lodě leží,
ni rybář na vlnách,
ni světlo v tmách.

Jen k obzoru, jenž celý
plá v jasu osamělý,
lev zvedá vítězný
spár železný.

A kol něho se kupí
koráby a šalupy,
jak volavek by sem
se sletnul sněm.

Spí. Vidíš sloupem páry
jak mlhou kříží tvary
se pestrých vlajek jich
ve kotoučích.

Blednoucí luna snivá
své bludné čelo skrývá,
v mrak, v kterém hvězdný svit
se chvěje skryt.

Tak spouští závoj tiše
v Saint Croix abatyše,
jej v řasách nechá vlát
přes tvář i šat.

Kol paláce se řadí
a vážná sloupořadí,
a bílých schodů svod
se noří z vod.

Ulice, mosty bílé
a sochy zasmušilé,
i záliv rozhoupán
kde větrů van.

Vše spí. Jen stráží šiky,
jichž dlouhé lesknou píky
se s arsenálu zdí,
ty pouze bdí.

Ó mnohá děva v skrytu
při luny matném svitu
na hocha čeká v tmách,
sluch na zvědách.

Jak mnohá teď se strojí;
ve karnevalu kroji,
tvář tají v masky lem
před zrcadlem.

Na loži plném vůně
Vanina láskou stůně,
miláčka líbá v líc
usínajíc.

A v gondolu se skryla
Narcissa rozpustilá,
a prodlužuje dnes
až v jitro ples.

Kdo z moudrých aneb snilků
zde nezabláznil chvilku,
kdo neměl ve Vlaších
své lásky jih?

Ať slyší z svého lože
bít starý orloj dože,
ať čítá jeho hlas
i dlouhý čas.

My čítat budem v letu
na vzdorném tvojím retu,
co polibků mně dáš
neb promrháš...

A půvaby tvých oudů
a sladké slzy v proudu,
jež slastí plamennou
nám z očí jdou.

Benátky ve francouzském originálu (Venise)

Dans Venise la rouge,
Pas un bateau qui bouge,
Pas un pêcheur dans l'eau,
Pas un falot.

Seul, assis à la grève,
Le grand lion soulève,
Sur l'horizon serein,
Son pied d'airain.

Autour de lui, par groupes,
Navires et chaloupes,
Pareils à des hérons
Couchés en ronds,

Dorment sur l'eau qui fume,
Et croisent dans la brume,
En légers tourbillons,
Leurs pavillons.

La lune qui s'efface
Couvre son front, qui passe
D'un nuage étoilé
Demi-voilé.

Ainsi la dame abbesse
De Sainte-Croix rabaisse
Sa cape aux larges plis
Sur son surplis.

Et les palais antiques,
Et les graves portiques,
Et les blancs escaliers
Des chevaliers,

Et les ponts, et les rues,
Et les mornes statues,
Et le golfe mouvant
Qui tremble au vent,

Tout se tait, fors les gardes
Aux longues hallebardes,
Qui veillent aux créneaux
Des arsenaux.

- Ah! maintenant plus d'une
Attend, au clair de lune,
Quelque jeune muguet,
L'oreille au guet.

Pour le bal qu'on prépare,
Plus d'une qui se pare,
Met devant son miroir
Le masque noir.

Sur sa couche embaumée,
La Vanina pâmée
Presse encor son amant,
En s'endormant;

Et Narcisa, la folle,
Au fond de sa gondole,
S'oublie en un festin
Jusqu'au matin.

Et qui, dans l'Italie,
N'a son grain de folie?
Qui ne garde aux amours
Ses plus beaux jours?

Laissons la vieille horloge,
Au palais du vieux doge,
Lui compter de ses nuits
Les longs ennuis.

Comptons plutôt, ma belle,
Sur ta bouche rebelle
Tant de baisers donnés...
Ou pardonnés.

Comptons plutôt tes charmes,
Comptons les douces larmes,
Qu'à nos yeux a coûté
La volupté!