Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický
• název francouzského originálu: Madrid

Madride, perlo jižních měst,
co plane očí jako hvězd
všech barev ve tvých ulic šer;
co v alejích tvých promenád,
ty bílé město serenád,
vždy nožek chodí podvečer!

Madride, v zápas býků tvých
co tleská ruček bělostných,
co šerp tu vzduchem zaduje!
a když se hvězdy vyrojí,
co seňor v dlouhém závoji
přes modré schody stupuje!

Madride, kráse tvojich dam
i vzrůstu jich se vysmívám
i úzkému jich střevíčku,
znám jedné dívky půvaby
a není, která stála by
za neht jejího malíčku.

Ji znám. Dueňa potají,
jež nad ní bdí a česá ji,
mně hází žebřík na balkon;
a kdo chceš zkusit její hněv,
jen mezi mší se jí zjev
buď biskupem neb králem on!

To drahá má, má vášnivá,
má krásná vdova žárlivá,
jíž dlouhá brva cloní zrak.
To anděl můj, má víla zlá,
jež jako žlutý oranž plá
a čiperná jest jako pták.

Ó na vášnivých mojich rtech,
když v šílených omdlévá snech
a zmírá touhou plamenou,
tu zřít ji lásky v zápase,
jak svižná zmije zmítá se
a svíjí se v mých ramenou!

A táže-li se zvědavost,
kdo získal mi ten vzácný skvost:
toť mého koně bujný cval,
a chvála její mantily
a pak bonbony z vanily
kdys v noci, když byl carneval.

Madrid ve francouzském originálu (Madrid)

Madrid, princesse des Espagnes,
Il court par tes mille campagnes
Bien des yeux bleus, bien des yeux noirs.
La blanche ville aux sérénades,
Il passe par tes promenades
Bien des petits pieds tous les soirs.

Madrid, quand tes taureaux bondissent,
Bien des mains blanches applaudissent,
Bien des écharpes sont en jeux.
Par tes belles nuits étoilées,
Bien des senoras long voilées
Descendent tes escaliers bleus.

Madrid, Madrid, moi, je me raille
De tes dames à fine taille
Qui chaussent l'escarpin étroit;
Car j'en sais une par le monde
Que jamais ni brune ni blonde
N'ont valu le bout de son doigt!

J'en sais une, et certes la duègne
Qui la surveille et qui la peigne
N'ouvre sa fenêtre qu'à moi;
Certes, qui veut qu'on le redresse,
N'a qu'à l'approcher à la messe,
Fût-ce l'archevêque ou le roi.

Car c'est ma princesse andalouse!
Mon amoureuse! ma jalouse!
Ma belle veuve au long réseau!
C'est un vrai démon! c'est un ange!
Elle est jaune, comme une orange,
Elle est vive comme un oiseau!

Oh! quand sur ma bouche idolâtre
Elle se pâme, la folâtre,
Il faut voir, dans nos grands combats,
Ce corps si souple et si fragile,
Ainsi qu'une couleuvre agile,
Fuir et glisser entre mes bras!

Or si d'aventure on s'enquête
Qui m'a valu telle conquête,
C'est l' allure de mon cheval,
Un compliment sur sa mantille,
Puis des bonbons à la vanille
Par un beau soir de carnaval.