Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I.

Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně
noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené temnotě bytů se
studenou vodou, vznášeli se přitom nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,
kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí prozřelí
po střechách činžáků,
kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii Blakeova
světla mezi válečnými vědátory,
které vyloučili z akademií pro bláznovství & publikaci obscénní ódy na oknech lebky,
kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním prádle, pálili peníze v koších na odpadky
a naslouchali přes zeď Hrůze,
které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredo s opaskem marihuany pro New York,
kteří polykali oheň v popadaných hotelech nebo pili terpentýn v Rajské uličce, smrt, nebo noc co noc
očistcovali svá torza
pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních můr, alkoholu, ocasu a nekonečných prcponků,
nesrovnatelné slepé ulice hrůzných mračen a blesků v duši, vyskakujících na telegrafní tyče v Kanadě &
Patersonu a osvětlujících celý ten nehybný svět Času mezi nimi,
peyotlová ztuhlost hal, dvorek, zelený strom, hřbitovní úsvity, opilost vínem nad vrcholky střech, výkladní
skříně, okresy marihuanových čundrů, neónové blikající dopravní světla, záchvěvy slunce a měsíce a stromů za
halasných: zimních soumraků v Brooklynu, popelnicové tlachy a konejšivé královské světlo myšlenky,
kteří se připevnili k vagónům podzemní dráhy na nekonečných jízdách z Battery do svatého Bronxu a křísili se
benzedrinem, dokud je rámusení kol a dětí neshodilo se zkřivenými ústy, mozky vyklepanými k prázdnotě a
zbavenými oslnivosti do ponurého světla zoologické zahrady,
kteří tonuli celou noc v podmořském světle u Bickforda, pak se vynořili a proseděli celé odpoledne nad
zvětralým pivem u opuštěného Fugazziho a naslouchali třeskotu osudu na vodíkové hrací skříni,
kteří hovořili sedmdesát hodin bez přestání, od parku k silnici, k baru, k Bellevue, k muzeu, k Brooklynskému
mostu,
ztracený regiment platonických causeurů, vrhajících se z požárních žebříků, z okenních rámů, z Empire State
Building, z měsíce,
klábosících, ječících, zvracejících a šeptajících fakta a vzpomínky a anekdoty a přípitky na kuráž a šoky
z nemocnic a kriminálů a válek,
když předtím s jiskřivýma očima naprosto neodvolatelně vyzvraceli během sedmi dnů a nocí všechen intelekt,
maso pro Synagógu házené na dlažbu.
kteří se propadli do nicoty zenového New Jersey a zanechali za sebou viditelnou stopu dvojsmyslných
pohlednic radnice z Atlantic City,
trpěli asijským potem a tangerským drcením kostí a čínskými migrénami, když jim v pochmurné zařízeném
newarském sále zarazili další přísun drog,
kteří se toulali o půlnoci sem a tam po nákladovém nádraží, lámali si hlavu kam jít a odešli a nezanechali
žádná zlomená srdce,
kteří si zapalovali cigarety v dobytčácích, dobytčácích, dobytčácích rachotících sněhem k zapadlým farmám
v pradědečkovské noci,
kteří studovali Plotina, Poea, sv. Jana od Kříže, telepatii a bopovou kabalu, poněvadž vesmír se instinktivně
zachvíval u jejich nohou v Kansasu,
kteří samotařili na ulicích v Idahu a hledali vizionářské indiánské anděly, kteří byli vizionářskými indiánskými
anděly,
kteří si mysleli, že jsou jen šílení, když se Baltimore třpytil v nadpřirozené extázi,
kteří odfrčeli v limuzínách s oklahomským Číňanem z popudu maloměstského deště v pouličním světle zimní
půlnoci,
kteří se potloukali Houstonem hladoví a osamělí a opuštění a hledali džez nebo sex nebo polívku a následovali
zářivého Španěla, aby si pokonverzovali o Americe a Věčnosti, marná námaha, a tak sedli na lod' do Afriky,
kteří zmizeli v mexických vulkánech a nezanechali po sobě nic než stín montérek a lávu a popel poezie
roztroušený v chicagském krbu,
kteří se znova objevili na Západním pobřeží a vyšetřovali FBI, s plnovousy a v šortkách, s velkýma
pacifistickýma očima, tak smyslnýma v jejich snědé pleti, a rozdávali nesrozumitelné letáky,
kteří si vypálili cigaretami díry do paží na protest proti narkotickému tabákovému dýmu kapitalismu, kteří
kolportovali superkomunistické pamflety na Union Square, plakali a svlékali se, zatímco sirény z Los Alamos
je uječely a uječely i Wall Street a píšťaly od přívozu na Staten Island ječely také, kteří se s pláčem zhroutili
v bílých tělocvičnách, nazí a rozechvělí před soukolím jiných koster,
kteří pokousali detektivy na krku a s gustem kvičeli v policejních antonech, neboť nespáchali žádný jiný zločin
kromě své vlastní divoké odvazové pederastie a opojení,
kteří kvíleli na kolenou v podzemce a které odvlekli ze střechy mávající genitáliemi a rukopisy,
kteří se nechali mrdat do prdele od svatouškovských motocyklistů a vřeštěli radostí,
kteří kouřili ocasy a nechali si je kouřit od těch lidských serafínů, námořníků, něžnosti atlantické a karibské
lásky,
kteří se ráno i večer pářili v růžových zahradách a na trávnících veřejných parků a hřbitovů a štědře utrušovali
semeno každému, kdo přišel,
kteří donekonečna škytali a pokoušeli se zachechtat, ale skončili uvzlykaní za přepážkou v Turecké lázni, když
je plavovlasý & nahý anděl přišel proklát mečem,
kteří přenechali své milovníčky třem starým megerám osudu, jednooké megeře heterosexuálního dolaru,
jednooké megeře mrkající z lůna a jednooké megeře, která jen dřepí na zadku a přestříhává zlaté nitě umělcova
stavu,
které extaticky a nenasytně kopulovaly s lahví od piva, s milencem, s krabičkou cigaret, se svíčkou a spadly
z postele a pokračovaly na podlaze a na chodbě a skončily omdlelé na zdi s vizí vrcholné kundy a spermatu
vyhýbajícího se poslední ejakulaci vědomí,
kteří oblažili pudy miliónu dívek chvějících se v zapadajícím slunci a ráno měli červené očí, ale byli připraveni
oblažit píču vycházejícího slunce, blýskat zadnicemi ve stodolách a nazí v jezeře,
kteří si vyjeli kurvit se napříč Coloradem v myriádě ukradených nočních auťáků, N. C., tajný hrdina těchto
básní, mrdálista a denverský Adónis radostná vzpomínka na nesčetné dívky oklácené na prázdných parcelách
v uličkách za hospodou, v roztřesených brázdách biografů, na vrcholcích hor, v jeskyních, nebo na vychrtlé
číšnice s tím známým zvedáním osamělých kombiné ve škarpách u silnic & zvlášť tajným solipsismem hajzlů
u benzínových pump & také uliček rodného města,
kteří se vytratili v obrovských špinavých kinech, ve spánku byli odvezení, probudili se na neočekávaném
Manhattanu a vyhrabali se ze suterénu s kocovinou po nelítostném tokajském a hrůzách ocelových snů Třetí
avenue & odvrávorali ke kancelářím pro nezaměstnané,
kteří prochodili celou noc v botách plných krve po zasněžených docích a čekali u East River, až se otevře
místnost plná horké páry a opia,
kteří vytvořili velká sebevražedná dramata v bytech ve srázných březích Hudsonu pod válečným, modře
zatemněným reflektorem měsíce a jejichž hlavy budou korunovány vavřínem zapomenutí,
kteří jedli dušené skopové fantazie nebo zažívali kraba na bahnitém říčním dně v Bowery,
kteří plakali nad romantikou ulic s vozíky plnými cibule a špatné hudby,
kteří seděli v bednách a dýchali potmě pod mostem a zvedli se, aby instalovali klavíry na svých kruchtách,
kteří kašlali v pátém patře v Harlemu korunovaném plamenem, pod tuberkulózním nebem, obklopeni
bedničkami od pomerančů plnými teologie,
kteří si celou noc něco čmárali a rokenrolovali při nadnesených zaříkávacích formulích, které ve žlutém jitru
byly slokami brblanice,
kteří si vařili shnilé zvířecí plíce, srdce, nožičky, oháňku, boršč & tortilly a snili o čisté vegetariánském
království,
kteří se vrhli střemhlav pod náklaďáky s masem, když hledali vajíčko,
kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co den
padaly na hlavu budíky,
kteří si třikrát a vždycky bezúspěšně podřezali žíly na zápěstí, rezignovali a museli si otevřít starožitnické
krámy, kde si mysleli, že zestárli a plakali,
kteří uhořeli zaživa v nevinných flanelových oblecích na Madison Avenue mezi explozemi olověného verše &
umělým dusotem ocelových regimentů módy & nitroglycerínovým vřískotem reklamních buzerantů & yperitem
neblaze inteligentních redaktorů, nebo byli přejeti taxíky Absolutní Reality,
kteří skočili z Brooklynského mostu, to se skutečně stalo, a odkráčeli neznámí a zapomenutí do přízračného
polívkového opojení tmavých uliček & hasičských vozů v Chinatownu a nikdo jim nedal zadarmo ani pivo,
kteří v zoufalství vyzpěvovali z oken, vypadli z okna podzemky, skočili do špinavého Passaicu, utrhli se na
černochy, brečeli na celou ulici, tancovali bosí po střepech vinných sklenek, rozbili gramofonové desky
s nostalgickým německým džezem evropských třicátých let, dopili whisky a hejkavě zvraceli do zakrvácených
záchodových mís, nářek a troubení obrovských parních píšťal jim zněly v uších,
kteří se řítili po dálnicích minulosti, jezdili navštěvovat jeden druhého do své bourákové Golgaty, do bdění ve
vězeňské samotě nebo do džezové inkarnace v Birminghamu,
kteří za dvaasedmdesát hodin přefrčeli Ameriku, aby zjistili, jestli já jsem měl vizi, nebo tys měl vizi, nebo on
měl vizi, jak nalézt Věčnost,
kteří cestovali do Denveru, kteří umřeli v Denveru, kteří se vrátili do Denveru & čekali marně, kteří bděli nad
Denverem & hloubali & poustevničili v Denveru a nakonec odešli, aby nalezli Čas & teď je Denver bez svých
hrdinů osiřelý,
kteří poklekali v lhostejných katedrálách a modlili se navzájem za svou spásu a světlo a hrud, dokud duše na
okamžik neozářila své vlasy,
kteří rozpáčili své mozky ve vězení, když čekali na neuvěřitelné zločince se zlatými hlavami a s šarmem
skutečnosti v srdcích, kteří v Alcatrazu zpívali sladké blues,
kteří se uchýlili do Mexika vypěstovat si návyk, nebo do Skalistých hor něžně milovat Buddhu, nebo do
Tangeru za hochy, nebo na Jihopacifickou k černé lokomotivě, nebo na Harvard, do Narcissu, do Woodlawnu,
k davovým orgiím či k hrobu,
kteří žádali o přezkoumání duševního zdraví, když obvinili rozhlas z hypnotismu & zůstali sami se svým
šílenstvím & rukama & zaujatou porotou,
kteří házeli bramborovým salátem na newyorské City College po přednášejících o dada, kteří se osobně
dostavili na žulové schody blázince s oholenými hlavami a šaškovskými řečmi o sebevraždě a dožadovali se
neprodlené lobotomie
a kterým místo ní poskytli konkrétní prázdnotu inzulínu, metrasolu, elektrických šoků, hydroterapie,
psychoterapie, léčby prací, pingpongem & amnézií,
kteří ve smrtelně vážném protestu převrátili jen jeden symbolický pingpongový stůl, krátce setrvali v katatonii
a vrátili se po letech opravdu plešatí - kromě paruky z krve a slz a prstů - k neskrývanému údělu šílence
z nemocničních oddělení měst pro blázny na Východě,
zasmrádlé chodby Státu poutníků, Rocklandu a Greystonu, hádající se s ozvěnami duše, rokenrolující
v půlnočních opuštěných lavicích, v dolmenových říších lásky, snící o noční můře života, těla proměněná
v kámen těžký jak měsíc,
s matkou definitivně ******, a poslední fantastická kniha vyhozená z okna činžáku a poslední dveře zavřené
ve čtyři ráno a poslední telefon, s nímž místo odpovědi práskli o zeď, a poslední podnájem vystěhovaný do
posledního kusu mentálního nábytku, žlutá papírová růže přidrátovaná na věšák v šatníku, a dokonce i ta jen
imaginární, nic než nadějný kousíček halucinace
ach Carle, dokud ty nejsi v bezpečí, nejsem já v bezpečí, a ty teď jsi opravdu v nejhorší zvířecí polévce času
a kteří proto běželi zledovatělými ulicemi posedlí náhlým vnuknutím o alchymii, o využití elipsy, katalogu,
metru & tetelivými plány,
kteří snili a dělali ztělesněné trhliny v Čase & Prostoru s pomocí juxtaponovaných obrazů a chytili archanděla
duše do pasti mezi dva vizuální obrazy
a připojili elementární slovesa a dali dohromady podstatné jméno se špetkou vědomí a vyskakovali s objevem
Pater Omnipotens Aeterne Deus,
aby znova stvořili syntax a měřítko ubohé lidské prózy a stáli před vámi neschopni slova a inteligentní
a otřásaní hanbou, zavržení, ale zpovídající se z duše, aby se přizpůsobili rytmu myšlenky v obnažené
a neomezené hlavě
šíleného vandráka a anděla ubitého v Čase, neznámého, ale přece jen zaznamenávajícího tady to, co by bylo
možno ponechat k vyřčení v čase, který přijde po smrti,
a vzlétli převtělení do přízračných šatů džezu ve stínu zlaté trubky orchestru a odtroubili zaujetí nahé americké
mysli pro lásku do éli éli lamma lamma sabachtani saxofonového výkřiku, který zmrazí velkoměsta do
posledního rádia
za pomoci absolutního srdce básně života, vyříznutého z jejich vlastních těl a dobrého k snědku tisíc let.