Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ PRVÉ

Výstup 2.

Mušketýr, Braha, mlynář.

MUŠKETÝR (vkročí ze síně)
BRAHA (v kožené zástěře vstoupí v týž okamžik ze mlýnice): Koho hledáte?
MUŠKETÝR (nafoukaně): Tuhle mlynáře.
MLYNÁŘ: Co chcete?
MUŠKETÝR: Nesu mandát ze zámku.
BRAHA (s úsměškem): Mandát -
MLYNÁŘ: Komu?
MUŠKETÝR: Vám, mlynáři, od pana vrchního.
MLYNÁŘ: Mandát mně? Od vrchního? Tady ve mlýně jeho mandáty neplatí. Tady není u sedláka nebo u chalupníka, a nestraší tu robota. Tu jsem pánem já sám.
MUŠKETÝR: No, vždyť já taky o robotě nic, o kontribuci nic, ani ne o lípě, o tom vašem soudu. Nic, ale (vyhrkne) přijede vrchnost, přišla stafeta, paní kněžna nová, co panství zdědila.
MLYNÁŘ: Hm, tak přijede.
MUŠKETÝR: Bude tu poprvé, ještě nikdá na tom dědictví nebyla, proto všecka panství přehlíží. Šest už jich objela, šestero panství; (vypočítává) na Vlkově už byla, na Libořicích, Svojšíně, na Nedražicích a Lažanech, teď je na Březovicích a odtud přijede sem na Lohovou. Proto pan vrchní shání, běhá, aby uvítání bylo tu obzvláště slavné. Teď vám lítá po panství mandát za mandátem. A mně dal mandát, abyste, mlynáři, o tom vítání přijel rejtharsky na zámek, kůň aby byl v samém kvítí a fáborech, všecko slavně, vy že povedete sedláky; ti budou taky na koních. Vy uvítáte paní kněžnu a -
MLYNÁŘ (vpadne): Tu neuvítám, protože nikam nepojedu. Ještě vítat, slavit za to, že mne chce vrchnost připravit o lípu, o mé právo.
MUŠKETÝR (žasna): Tak! Ale mandát poroučí - (vzpomene si): To jako ten první mandát.
MLYNÁŘ (ironicky): Máte ještě nějaký?
MUŠKETÝR: Ještě druhý a ten poroučí, aby to děvče, co tu máte ve mlýně, ta schovanka -
BRAHA (sebou trhne):
MUŠKETÝR: Aby přišla za družici: půjdou družice, celý houf, a to děvče tady -
MLYNÁŘ: Taky nikam nepůjde.
BRAHA: Ne, nikam nepůjde.
MUŠKETÝR (zpupně na Brahu): Co vy - Vy mlčte!
BRAHA: Já? Tady mám taky slovo, abyste věďal. Hanička je má, aspoň trochu má. Já ji našel, víte-li vy - když jsem se vracel z vojny, z té nešťastné vojny, a já byl v ohni a ne za pecí jako někdo, a zraněný jsem šel, víte-li, vy mandáte. Belhal jsem se, a tu jsem ji našel v šírém, na večír, v příkopě u cesty. Bylo na podzim, na večír, po dešti, sychravo, mraky se hnaly a vítr fičel, až mně to bralo plášť. A to děvčátko v příkopě; choulila se, třásla zimou. Všichni ji opustili. Panstvo jelo kolem, jenerálové a kapitáni a vojsko, co vyhráli, a nic. Jen si na ni ukazovali a ještě se ušklebovali. Churota cizí! A domácí šli kolem, utíkali, modlili se i plakali a pro pláč, pro samé modlení neviděli; nechali ji, a tak jsem se jí ujal, sám jsem sotva lezl, sebral jsem ji jako ptáčka, když ho vichřice vyhodí z hnízda.
MLYNÁŘ: Braho, nač mu to vykládáte?
BRAHA: Aby věďal, že mám na ni právo, já - já -
MLYNÁŘ (k mušketýrovi): Už jsem řek' -
MUŠKETÝR: A tak to mám vyřídit panu vrchnímu? A ten mandát -
MLYNÁŘ (nedbaje ho, obrátí se k Brahovi): Jak je s oprávkou?
BRAHA: Právě proto jsem přišel.
MUŠKETÝR (vpadne): Tak tedy, mlynáři -
MLYNÁŘ (zády k němu mluví s Brahou): Už půjde kolo ?
BRAHA: Všecko jak se patří, půjde.
MUŠKETÝR (hlasitěji): Tak tedy -
MLYNÁŘ (nedbaje ho): Braho, půjdu s vámi do mlýnice.
MUŠKETÝR: A já nic? Mandát nic? (Hrozivě vyhrkne.) Ale máme ještě lucernu, a až přijde mandát o lucerně, to se otočíte, to budete poslouchat a pěkně jako ňáký podruh. To budete! (Kvapně odejde.)
BRAHA (za ním hrozí): I ty mandáte, ty churoto ze mhy upletená -