Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ PRVÉ

Výstup 15.

Vrchní, předešlí.

VRCHNÍ (stane u dveří, rozhlíží se)
ZAJÍČEK (jej úzkostně pozoruje a ustupuje do pozadí ku dveřím)
VRCHNÍ: Byl tu mušketýr?
MLYNÁŘ: Byl a vyřídil.
VRCHNÍ: A co vy -
MLYNÁŘ: To mušketýr snad také vyřídil.
VRCHNÍ: Jestliže dobře vyřídil, byla by to od vás, mlynáři, rebelie. Co by řekli nahoře! Teď opakuju já, já vrchní, a poroučím, že na uvítanou Její Jasnosti vyjedete rejtharsky, a že vinšem uvítáte -
MLYNÁŘ (vpadne): Nepojedu a vinšem vítat, to teprve ne. Za to, že chcete mou starou lípu porazit a půdu její vzít, za to, že musím bránit svůj majetek a starodávné právo, za to měl bych -
VRCHNÍ (vpadne): Právo! Právo! A starodávné právo! Právě, že je tak starodávné, proto už nic neplatí. A ostatek, právo, neprávo; shora mně přikázali a dost. A já bych vám radil, abyste nechal soudů, abyste se poddal, nebo co zmůžete, co pořídíte? Jen poddat se, a na to, co jmenujete svým právem, zapomenout.
MLYNÁŘ: Zapomenout? Na vlastní, staré, dobré právo zapomenout? Kdo zapomene ran, kterými jej ponížili, zůstává bitým psem, a kdo zapomene na své právo, ať je sluhou, ať otrokem! A vy, kdybyste nebyl zapomněl, z čeho jste pošel, že i vy jste naší krve
VRCHNÍ: Mlčet! Jaká troufalost! Pamatujte si, že plním svou povinnost a dost. Tedy nepojedete?
MLYNÁŘ: Ne.
VRCHNÍ: Nebudete vítat?
MLYNÁŘ: Ne.
VRCHNÍ: Ale tu ta holčina půjde za družici. Tady se nemůžete ohánět žádným právem. Je sirotek a patří vrchnosti.
MLYNÁŘ: Ale není z tohoto panství.
BRAHA: To není, ne. Já ji našel, já ji sem přivedl. Všude nás odbývali, jen tady ve mlýně se smilovali a přijali sirotka, ubohé dítě, jako za své,
VRCHNÍ: Ale proto není jejich. (K Haničce.) Vystrojíš se a přijdeš.
HANIČKA: Ó, to se načekáte!
MLYNÁŘ: A kdyby i chtěla jít, nenechal bych ji.
VRCHNÍ: Furiante! Nehrej si na zemana. A jsi přece poddaný a máš povinnost. A abys nezapomněl (velitelsky, přísně) lucernu dolů a ven s ní nade dvéře.

Počíná prosvitat od měsíce.

MLYNÁŘ: Rozbiju ji.
ZAJÍČEK (se lekne a vyklouzne dveřmi na síň)
KLÁSEK (jenž to zpozoroval, ohlédne se po ženě a vyběhne tiše za Zajíčkem)
KLÁSKOVÁ (sledujíc spor, hned si toho nevšimne)
VRCHNÍ: Ale ne svou povinnost. To by vrchnost sama musila rozbít lucernu a, haha, to se načekáte. (Zhurta.) Lucernu ven nade dvéře!
MLYNÁŘ: Až tu bude vrchnost. Dříve ne!
VRCHNÍ: To bude brzo. A brzo také uslyšíte víc. (Odejde.)
KLÁSKOVÁ: Tohle je krkavec, pane otče. Takový tuhle na mého (obrátí se po muži) ah - i ten! No počkej! (Rychle odejde.)