Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ PRVÉ

Roubená, vybílená jizba tmavého, povalového stropu. V pozadí dveře na síň. nalevo do mlýnice, u nich v koutě pec, při ní tmavozelená kamna. V pravém koutě stůl, u něho při stěnách lavice s lenochem. Nad stolem v koute květovaná almarka pro knihy a písemnosti. V právo dveře do světničky. Okno je otevřeno. Je v létě po slunce západu.

Výstup 1.

Mlynář, babička.

MLYNÁŘ (sedí u stolu na lavici a píše na jednom z listů přišitých ku staré kronice. Pojednou ustane, dívá se ku dveřím do světničky, vstane, pootevře je): Babičko, jste tady?
BABIČKA (uvnitř): Jsem, chceš něco?
MLYNÁŘ: Prosím vás - (Vrátí se, usedne a vezme zase péro do ruky.)
BABIČKA (vyjde z komory, stařenka osmdesátiletá, bělovlasá): Co pak hochu co -
MLYNÁŘ: Abyste mně tuhle pověděla. Já tady ke kronice připisuju staré proroctví, jak je říkáváte, píšu si to, aby ostalo pro paměť. Právě píšu (hledí do knihy, jakoby říkal dle toho, co napsal) o té vojně, až se půlnoční národ do naší země přižene. A teď - (vzhlédne k babičce) babičko, jak teď, co klade Sibylla -
BABIČKA: Že to bude hrozná vojna (zahledí se před se v zamyšlení, mluví vážně, avšak bez prorockého pathosu).
MLYNÁŘ (píše)
BABIČKA: Hrozná vojna, až krev kolébkami poteče a zasteskne se jak starému tak mladému na světě živu být a nejvíc obecnímu lidu. Ale až bude nejhůř, pán bůh se smiluje, povídá Sibylla i Slepý mládenec. Tu se vojska položí mezi Blaníkem a Načeradcem a tu se začne boj. Dvanáct dní bude bojováno, třináctého se přihrne na pomoc vojsko a to povede svatý Václav a ten pojede na bílém koni. (Na okamžik umlkne, pak nachylujíc se k mlynáři, jenž ještě píše, poví měkčeji:) Napiš to, napiš, aby, kdož bude v zkormoucení číst, se utěšil. (Čeká.)
MLYNÁŘ (píše, pak ustane): Tak -
BABIČKA: Ještě něco?
MLYNÁŘ: Prozatím jen tohle, babičko, já jen tohle o té vojně -
BABIČKA (s úsměvem): Jak chceš, jak chceš. No, možu zas po svém (odejde do komory).
MLYNÁŘ (přehlíží, co napsal, obrací listy)