Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil E.A.Saudek
• ukázka z tvorby protestantského básníka, pohled k nadosobním a nadpozemským hodnotám; atmosféra napětí, střetání dobra a zla

Čím je mi tento svět? On v ohni bude stát.
Čím světská nádhera? Ta v smrti bude pryč.
Co platna učenost, ten všeošidný dým?
Co čáry minulosti jsou víc než povětrný sen?
Jak sníh je spanilost. A tento život smrt.

To vše mi zapáchá. A proto volám smrt.
Moc, krásu, bohatství, vše vidím neobstát.
Než počínáme žít, je často život pryč.
Kdo shání blahobyt, co uhoní než dým?
A koho roznítí ten slávy klam a mam,
úzkostně sní, když bdí: on bdí a je to sen.

Vstaň, duše! Vzhůru! Vstaň a setřes tento sen!
Odvrz, co světské jest, a zdolej zmar a smrt!
Před onou stolicí až, duše, budeš stát,
co prospěje ti svět, ten svět, jež bude pryč?
Číms to byl oslněn, můj duchu? Tento dým
ti mohl udělat, ten pustý klam a mam?

Až sem! Dál ani krok! Teď vím, žes klam a mam,
ty prázdný mumraji! žes šalby plný sen,
ty slasti trnitá, žes na mučidlech smrt!
Já nyní svoboden chci na svých nohou stát,
a šlapat po světě, jenž po mně šlapal. Pryč,
v ten svět, jenž pravda jest, ne pomíjivý dým!

Ty, světlo odvěké, ty rozraz tento dým,
tu světla slepou slast, ten smyslů marný mam,
tu chtíčů lichou lest, ten všeho statku sen,
a dobře umírat mě nauč dřív než smrt!
Té světa marnosti nech ducha stranou stát!
Ta pouta z něho svlec a odvrhni je pryč!

Vše vezmi, k časnosti co víže! Vezmi pryč
z mých prsou svod a hřích! Už nenech, aby dým
mi duši obhalil! Ten horečnatý mam,
to šálení mi budiž jako sen,
z něhož teď procitám! A nech mě skrze smrt,
až dým, sen, mam i smrt pryč budou, nech mě vstát!