Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka vložené básničky » Tentokrát se autor drží klasičtějších témat, ale formálně je hravější a do textu vsouvá různá překvapení jako inzeráty na "hororové" služby, křížovku nebo básničku s patřičně temným obsahem.
• přeložil Zdeněk Hofmann (vydalo nakladatelství BB art v Praze roku 2011)

Když Erik Simpson chodil spát,
v hedvábí lehal napořád,
povlaky čistě škrobené
měl každý večer žehlené.
A že nebyl žádný srábek,
deka stála dvě stě babek,
nechal si ji, ať měkce leží,
udělat z vlastního peří.
A matraci měl jako dech,
vždyť spočíval na pérech,
- také špička v resortu -
jak šlehačka na dortu.

Teď už víte, jasná věc,
že je Erik bohatec -
nebo aspoň jeho tatík
že má peněz velký balík.
Když někde spatří půdy flák,
hned jásá: "Tady bude obchoďák!"
Na starý les se mračí hned
a poručí ho vykácet
a nastavět tam nové slumy
s domky jako sardinkami.
Zkrátka hrozně pyšný je,že
kam šlápne, tráva neroste.

Mladý Erik, není divu, plně podleh jeho vlivu.
Nad stádem krav by ječel děsem,
třásl by se, volal "Kde jsem?"
a dokonce i z květin nebo trávy
ho dokázala skolit bolest hlavy.
Přišel si jako světa pán -
otec měl střešní apartmán -
výhled na džungli z betonu
patřil k jeho bontonu
a snil o tom, často, rád,
že bude jak on podnikat.

Pal šel spát a zhasl lampičku,
uložil se ke slastnému šlofíčku
usínaje, usmíval se s tím,
že svět patří superbohatým.
Jenže sotva přemohl spánek,
v ložnici se zdvihl vítr - vánek
stále sílil, závěsy se rozvlnily.
Erik však to nevnímal,
dál tvrdě spal a v tu chvíli
propadl se někam jinam, dál...

...utíkal lesem za svitu měsíce,
všude jen stromy, byly jich tisíce.
Co dělám tady? To se mi musí zdát!
jenže v ten okamžik začne se propadat.
Vždyť vězí v bažině a klesá hlouběji!
Zkouší se vyprostit, neztrácí naději.
brzy však došlo mu, jaký má hrozný pech -
bahno mu stoupá výš, po lýtkách, po stehnech.
A všude kolem něj odporná bažina,
vlhká a mlaskavá, zrádně se rozpíná.
Příroda sleduje, jak Erik, městský tvor,
zoufale plácá se, bojuje o prostor.

Ovšemže věděl hned, že je to pouhý sen,
zkusil se vytrhnout z něj vlastním jekotem.
Ze rtů mu nevyšlo však ani slabé áááá...
a kousek po kousku bahno ho vstřebává.
Cítí, jak šplhá mu výš a výš po těle,
a když ho stahuje, sténá - však nezněle.
Kroutí se, svíjí se a hledá oporu,
marná je námaha dostat se nahoru.
Namísto toho se tím prudkým zmítáním
propadá rychleji, bahno si hraje s ním.
Už ho má po prsa a stoupá stále dál,
od smrti Erika dělí jen minut pár.

Ta hrůza živoucí, nechutný strašný šlem
vsává ho do sebe, topí se, dusí v něm,
tak ruce roztáhne a zkouší plavání,
bahno až u krku nezmírní stoupání.
Zuby má zaťaté, vlasy si děsem rve,
neví, zda příště se znovu nadechne.
Krk natáh k prasknutí, tvář vzhůru napíná,
až k ní mu vyvzlíná děsivá bažina.
Oči vyboulené, jen z důlků vypadnout,
jak by jím procházel skrz elektrický proud.
Je tohle skutečné, tak jak to vypadá?
Vydechne úlevně: Vše se mi jenom zdá!

"Je to jen sen!" vykřikl ze všech sil,
konečně ze sebe ta slova vypravil.
Bahno však začalo stoupat - a rychleji,
jak by mu chtělo vzít poslední naději.
Vteklo mu do pusy, pak ucpalo no,
a klesal níž a níž, neblahý jeho los.
Oči mu zalilo, ani se nezavřely,
až Erik nakonec zmizel v tom bahně celý.
Jen ruku vidět je, ta ještě z polovice
z bažiny vyčnívá, jak lichá rukavice.
Prsty se sevřely, vyteklo trochu špíny,
pak se i ztuhlá pěst vynořila z bažiny...

...Ráno, když Erik neměl se k vstávání,
chůva přišla, nesla mu snídani,
jaké však bylo její leknutí,
když našla ho ležet bez hnutí.
Tváří dolů, studený jak kámen,
bylo jasné, že už je s ním ámen.
Když jí potom chtěli vrátit klid,
řekli, že se Erik musel udusit.
"To jistě ne!" byla jiného názoru.
"Bojím se, že došlo tu k hororu."
A co té dívce v žilách zamrazilo?
Vlhký pach bahna, jež zákeřně zabilo.