Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• paní Pepice z Nadějovic jde s mlékem na trh a představuje si, co si za vydělané peníze koupí, jenže nakonec se jí hrnek rozbije a ona tak nemá nic
• ponaučení: nestavme si vzdušné zámky

Jednou paní Pepice, dcera mé přítelkyně,
jako dobrá hospodyně,
na hlavu vzavši hrnec mlíka,
usmyslila na trh jíti do Mělníka.
V letní zatím suknici
k městu po rovné chvátá silnici;
pak, že takto se lehčeji chodí,
sukni si podkasá a obuv s nohy shodí.
Jdoucí cestou veselá
počítá už v mysli, co vydělá,
pěkný dvacetníček, a snad i více
na svém mlíce.
Myslila koupiti skopu vajec, a na ně
nasaditi troje slepice
do kukaně:
(bylať z Nadějovic paní Pepice).
Což by to bylo, řekla sama v sobě,
aby mi hodně kuřat nevyseděly?
Třebas ve dne sup, neb v noční liška době
mně jich několik potřeli:
byla bych musila zaviniti mnoho,
kdyby mi nemělo ze všeho toho
zůstati aspoň na prase.
Z prasete, až se hodně vypase,
dostanu (kdož pak mi to zapře?)
tlusťoučkého, milostného vepře.
Tak se sberou po malíčku a po malíčku
groše do pytlíčku!
Kdož mi při takém požitku
k rozmnožení mého dobytku
zapoví koupiti krávu; a potom kráva -
(bodejž jen byla zdráva!)
dá mi tele; ó jakž je uzřím ráda
bujně skákati prostřed našeho stáda!
V tom si Pepice hopsa! poskočí,
hrnec s hlavy se skotí, a blesk! se na kusy rozskočí.
Běda! ach, přenešťastná chvíle!
Vejce, kuřata, slepice,
prase i vepř, kráva i týle
vše tu zhynulo s mlíkem; - a paní Pepice,
co se už tak možnou byla
učinila, s ničím a s plačky se domů vrátí.
Blaze ještě, že ji muž nevyplatí.

+++

Každý z nás, i blázni a mudrci praví,
větrné mosty si k štěstí v kotrbě staví.
Sní se nám všem bdícím: jakž je nám tu blaze!
Tak se mně zdá leckdys, že mne v Praze
za kanovníka, neboli za probošta volí
s čepicí a holí.
Lid mne pražský miluje, ctí a zvelebuje.
Vtom mne nějaká náhoda ze sna vyburcuje;
dám hned proboštství i kanovnictví kvindy:
Jsemť ach! k[apl]an pra-cký zas jak jindy.