Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sonet

Kollárův sonet podoben je chrámu, kde věčný chlad a ticho, závoj šera, kde na oltáři v začernalém rámu
se stkví v svém smutku velká Slávy dcera. A Vrchlického palác je, a plá mu
sta nad portálem zdob a socha sterá, a Sládkův dvorec, živý dnes i včera,
leč z pevné žuly, dubového trámu.
A sonet můj, ach, Bože, hnízdo ptačí, jež upleteno z hlíny jen a trávy,
se pod krovy těch velkých staveb tlačí a ví, co zlobě odolává kleté,
že ony stát tu budou plny slávy, až hnízdo dávno bouř a vítr smete!

Villon

Do bot jeho drala se voda a do duše záře hvězd.
Hugo.
Šat zedraný, ať léto nebo zima,
den v toulce prožil, noc pak v krčmě celou, kde svůdné ženy v náručí svém stelou,
jen divý rej a špínu před očima.
A přece pěl, a píseň jeho jímá, a krásu uměl pilnou najít včelou
a s modlitbou jak děcka, čistou, vřelou se k Bohu vznes' křídlama skřivánčíma.
Je básník jako květ, jenž, noc kdy tichá se k zemi níží, pochlad nesouc v lůně, jed výparů a plynů v sebe dýchá
a čím vzduch její nasycený stůně, však co se řine jeho ze kalicha, je ráno pouze: ozon, zdraví, vůně.

Boje

Bojuj dál, můžeš-li, nelze-li, mrtev jsi již.
Vrchlický

Bojovat? Ano! Když osud se vtíná zuby ti do nohou, bít se a bít,
před jeho ranou, nechť tvář tvoje siná, pozvednout nad hlavou práce své štít! Bojovat s hmotou, jež vzdorná a líná,
v pevný když její tvar navždy chceš víc myšlének, citů svých žhavého vína, zápasit s mdlobou a neznati klid!
S lidmi? Ne, raději mrtev chci býti, zapříst se do snů svých pavučích sítí, ztracený pro svět a hluchý a slep!
Jedni se bijí pro areny slávu, soka kde srážejí pro potlesk davu, druzí se bijí - že dává to chléb.

Poesie a kritika

Je poesie dívkou smavou a starou pannou kritika.
Že zpívá krásně? - kroutí hlavou vždyť hlas ten uši proniká!
Ten úbor vizte, chůzi hravou, toť koketa je veliká,
jen povrch, dámy, s falší pravou, jenž zmate leda mladíka!
Leč doma - jaká proměna! ji schvátí potom migrena,
a z prsou vpadlých zastená. A chtěla vše by za to dát, jen jednou tak, jen jedenkrát se nést a líbit, pět a smát!