ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Sova Antonín (*26.02.1864 - †16.08.1928)

   
­­­­

Česká zěme (Zpěvy domova)

Z podzimních těžkých mlh dnes, jediná hvězda,
Vyplouváš, Česká země.
Jsi jak vor mlčenlivý.
Kořist máš drahocennou,
sebou jen vykoupenou.

Nikdo se řídit tě nezdá,
tak jsi tichá, tak do sebe vkleslá.

Snad my všichni tě řídíme, my živí
i mrtví, vkukleni do jedné myšlenky.
Jenom jsou slyšet údery vesla
v té velké tvůrčí chvíli
dění, vzruchu a sledu,
doplouti s tebou
tam, kam nedočkavě věky již cílí
myšlenky otců a dědů.

Zřídka tak země hrdě mlčet uměla
jak hrob, jenž se zavřel, aby vydal v krátku
ty, které z mrtvých zítra vzkřísit musí
po Velkém Pátku.

Dávno již nikdo velký, mocný, svatý
tě neosvítil,
tě neblahořečil, nikdo nezaštítil,
tě nikdo milostí nezdvihl hluboce poníženou
kdys bohačku, o dědictví
i o moc ošizenou.

Podzimní dnes černými dešti schladlá,
schudlá úrodou, v lesích když mráz a skleněná šedost,
vesnice krčí se schuzená o kořist rádla,
tvůrčí tvou bolest cítím
ze všeho promarněného, povrženého všeho,
zanedbaného od času dávných rodů,
kdy ruce se vznášely ještě, by tě požehnaly,
kdy hlavy byly, jež za tebe myslívaly,
kdy srdce byla, jež za tebe krvácela,
kdy důstojenství bylo, jež tebou panovalo,
kdy korunu pevně posazenou
jsi na hlavě přemocnou měla.

Bez přímluvčích a bez lásky srdcí
těch, kdož vážili před mocí světskou a před nebesy,
marně jsi toužila vetřelce svrci,
určena k chátrání čekala jsi,
děti své rodilas, pokorné sluhy,
v cizí jho spřežené, aby jen žili,
odpouštěla jim denně, tebe že neubránili,
krví do barbarské přesily denně crčící.
Tys čekala, nereptajíc, že míjel čas darmo
a doufala's, pevná a jistá, den co den, mlčící.
A tak své děti, tvou zdrcené malostí,
děti jsi rodila, dobré a statečné k dílu,
vytrvalé a bujné tvou jarní mízou,
v nejlepších duších jsi vypjala dávnou svou sílu,
prudce v nich bušit dala svému srdci pevně a zdlouha...
Zpívají prameny tvé, tvá tvárná krása,
tvá pokorná, věřící touha,
tvá nezmarná hrdost, tvá víra jásá
v konečnou spravedlnosť.

Rok co rok, v sklonu září týmž časem
na pyšném koni když přijíždívá
v průvodu slunečných dnů ten, lid jejž světí,
kníže, tvůj světec, aby naplnil světelným žasem
oči tvých pokorných oráčů a jich dětí:
Tu vždy lesk záře koruny jeho
na všecky Čechy tak doleh'
a dal tak každému, kdož po zvyku starodávném
při svátečních stolech
pohodoval a pohár na zdraví vypil, -
naději novou a víru vštípil
v nové tvé panování.

Rok co rok sychravý, bouřný vítr když v smršti se vzpříčil
Bílou tvou Horou, od zdí Hvězdy psovsky zavyl,
nesmířený se přízrak v hrůze nad tebou vztýčil
osmého listopadu,
ten, jenž tě vláčel krví, popravišti,
žaláři duševních hladů,
aby moc tvoje v bezmoci zašla shnilé,
za nemnohé tvé syny provinilé,
aby vin jejich nezměřená míra
porobou potupnou dána ti byla žít, -
tehdy se rodila pevná víra
v nové tvé panování.

Rok co rok, července žhnoucí když výheň vřela
půdou tvou, cítila's, syn že z tvého těla
zmařen byl, přivázán ke kůlu na hranici,
ten, jehož svědomí hlas byl přemocný hlas,
v města a ve vsi a v samoty nejodlehlejší
důtklivě vrostl, celé věky burcující,
svět až připravil doufat ve spravedlnost zas, -
v ty dny vždy víra bývala nejsilněšínejsilnější
v nové tvé panování.

A tak dnes s kořistí božích jen vděků,
milostí, požehnání i protrpěných vin
zdáš se vyplouvat do jiných věků,
všichni tě provázíme, otec, dcera i syn,
mrtví i živí,
šťastně dopluj, šťastně dopluj,
všichni příští tvého jsme žádostiví,
všichni jsme spočítáni, do jednoho tví.
Cítíme společný zápol společných bratrství,
která tě nezradí, vinou svou nezatíží,
neustanou, dokud tě nepřiblíží
plností vnitřní k velkosti práce, která se přes věky klene,
jak ji horečně myslilo dávné proroctví
na druhém břehu věčnosti, viděním vyslovené...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: vesad, 25.10.2006

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Ivův román
-Ještě jednou se vrátíme. Z mého kraje.
-Pankrác Budecius, kantor, Pankrác Budecius, kantor (2), Pankrác Budecius, kantor (3)
-Tóma Bojar
-Výpravy chudých
-Z mého kraje
Čítanka-A my vždy cítili, že vytrvat je krásné... (Zpěvy domova)
-Agonie (Vybouřené smutky)
-Balada o mrtvém dubu (Lyrika lásky a života)
-Balada o sentimentální lásce (Lyrika lásky a života)
-Balada o staré lásce (Lyrika lásky a života)
-Bizarní sen (Vybouřené smutky)
-Byl městys malý (Z mého kraje)
-Cestou (Z mého kraje)
-Čekající Praha (Zpěvy domova)
-Černá prsť (Zpěvy domova)
-Česká duše (Zpěvy domova)
-Česká zěme (Zpěvy domova)
-Dětská vzpomínka (Z mého kraje)
-Do Ameriky (Z mého kraje)
-Duše a luza (Vybouřené smutky)
-Epilog ke knize črt (Z mého kraje)
-Ježíšek (Z mého kraje)
-Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? (Ještě jednou se vrátíme)
-Klášterní zátiší (Z mého kraje)
-Kořeny (Zpěvy domova)
-Korový domek v oboře (Z mého kraje)
-Květnový sen (Z mého kraje)
-Les (Zpěvy domova)
-Meditace (Z mého kraje)
-Městečko (Zpěvy domova)
-Mládí Jana z Husince (Zpěvy domova)
-Naše pole (Zpěvy domova)
-Národ cestou ke svobodě (Zpěvy domova)
-Odjezd vojáků (Zpěvy domova)
-Píseň z hlubin (Zpěvy domova)
-Po bílých nocích... (Vybouřené smutky)
-Pole (Z mého kraje)
-Potoky (Z mého kraje)
-Pouť v zimě (Z mého kraje)
-Před lety ještě... (Z mého kraje)
-Při západu slunce v Želivě (Z mého kraje)
-Prolog (Z mého kraje)
-Řeka (Vybouřené smutky)
-Rozhovor (Lyrika lásky a života)
-Rybníky (Z mého kraje)
-Sedláci (Z mého kraje)
-Sen středověký (Zpěvy domova)
-Smutná vášeň (Lyrika lásky a života)
-Starý chirurg (Z mého kraje)
-Stesk honicích psů (Z mého kraje)
-Táborské kraje (Z mého kraje)
-Truchlivá píseň (Lyrika lásky a života)
-U "Josifa" (Z mého kraje)
-U řek (Květy intimních nálad)
-U strže (Z mého kraje)
-V chalupě (Z mého kraje)
-V oddechu (Z mého kraje)
-Vlasti (Zpěvy domova)
-Vrak (Mladé bolesti)
-Země (Zpěvy domova)
-Zimní odpoledne (Z mého kraje)
-Zpěv domova (Zpěvy domova)
-Žluté květy (Vybouřené smutky)
­­­­

Diskuse k úryvku
Antonín Sova - Česká zěme (Zpěvy domova)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)