Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jen když zem cítit ve svém hluboku
jak prostor, základ, místo tvé je jisté,
živí tě a dá prýštit v průtoku
podzemní prameny, hučící, čisté.

Ne, z nejmenších to není zázraků
tam růst, kde tvému zbraňovali růstu.
A mluvit tam, kde chtěli opaku
nebázlivými otců svojich ústy.

A z nejmenších to není milostí
růst k plnosti své, k lásce, zaslíbení,
uprostřed obžalob a příkrosti
tam, kde ti brali slunce, světlo denní.

A z nejmenších též není osud náš:
musit si srdce na srdci jen hřáti,
jen mezi bojem chrániti si Otčenáš
a z víry otců k dnešnímu dnu zráti.

Kořeny, pijte naši souvislost
s bratrstvím duší, s biblí krásou přísnou,
kořeny, pijte velkou minulost
svědomí hlídající, neúlisnou.

Kořeny, pijte, pijte ještě víc,
radostno píti, jen když duše věří,
ta žízeň po svobodě utěšíc
jen naši touhu k velikosti změří.

A pijte také pelyněk a žluč
krvavých, nespravedlivých, mstných dějů hrůzy,
zrad, slibů zmařených, z nichž vnuku, uč
se výstrahám, kdo zadržel tvou chůzi.

Kořeny, pijte! Ale v sladkost míz
ať přetvoříte vše to v dílně boží
a v síly dobré, z nichž sto jisker křís'
by každý úder, který život zmnoží.

Jen na kořeny když ti nesáhli,
ty vyženeš a vzrosteš do koruny.
A nechť jsi z kůry dřen a vypráhlý,
Žár slunce najdeš zas, chlad smírné luny.