Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pastviny u drobných lesů
vroubené trním a vychudlým křovím,
věrné svým věčně bílým a žlutavým květům!
Vyprahlé, slunné suchopáry
s ostrovy fialových vřesů!
Vyhlídky k černavým, zchmuřeným Šumavským hřbetům.
bílé kde sunou se mlhy jak z pánve žeravící,
na obry měnící zdáním vrcholy omšených hor!
Strniska provátá peruťmi podzimu studenými,
sníh kdy již čiší z oblaků,
dálkami v krvavém slunci pojednou rozhořelými
prosvícením mlh ostrým až daleký nad obzor,
větrné království pasáků!

Zde z večera denně
Jan stával, pásal své kozy v své zděděné po dědech burce
od pluskavých dešťů, od prudkých větrů tak vetché,
tu pobýval, hrál si, tu zpíval, tu pobíhal s dětmi,
tu čerstvý jak pozdní vítr divoký na vodě v přeletné změně
si na píšťalu hrál pastevců, při vodě z pramenů, kůrce
a často dalekou ozvěnou jeho zpěv zvučel, neb uměl
si zbožné i veselé zpívat písně, když les mu nad hlavou šuměl...

Ó tenkrát miloval život, když opojen tušeným světem.

I rvát se uměl, svou dětskou a silnou pěstí
a smát se svým zdravým obličejem, pih plným,
v němž selské a chytré štěstí,
nos zvídavou skobou čněl směle pod rovným, bělavým vlasem
a nad tenkým dloužil se jistě mudrácky zpřísnělým retem...

Snad
měl po matce přemítavý smutek a po Bohu hlad,
že hodiny naslouchal větrům a díval se v lesy a cítil
změn prchavé stíny od jar až po zimy mráz?

Snad
měl po otci vůli, jíž podřídil všecko, co do duše chytil,
od otce se učil chorobu krotit i radost zmáhat,
lži kárat a v pokušení vždy rozeznat pravdy hlas?

Tu všudypřítomný dlíval, když divokým dupotem se strání
se plašily pastevců kozy, návratu pudem tknuty,
je za sebou vlíkly, jim zařezávaly do rukou provazy,
když za křiku divého, řevu, v posledním vzhoření plamenů
z černého ohniště zmrskaný kouř se háďaty vyplazí
a syčivě vybuchuje a krčí se, sešlehán pruty,
až zkomírá bíle a bezmocně, tence
jak sen, když sotva že nadechnutý
se dopřádá na myšlence...

Ti všichni, kdož s ním se tu životem brali,
ti všichni, kdož znali jej, sotva jej nad všecky milovali,
tož pro smělý jeho zrak, pro zdravý jeho růst,
pro pobožnost pravdivé duše,
že k světu rost, že se dral z řady, že uměl záhy
ty učené cizáky z Prachatic přerůst, kůr štěbetných žáků,
chór rozezpívaných nad pulty ješitných literáků
zlatem srdce a stříbrem úst.

Ne, ku domku svému jej nepřipoutala blíž
tu žádná zdravá a prostá žena a malá,
by oddaného a pokorného hrud krotkého sluhu
si připoutala
a připoutavši zdravými děcky podarovala,
ni pro lásku nezadržela jej matička stará a drahá,
ni otec jej nezapřáh' pro sousto s dobytkem božím k pluhu; -
však zlákala jej a zvábila navždy Praha, Praha,
Praha, ó Praha...

Tam na dlouho navždy zmizel, až jednou
se vrátila pověst o něm a byla slavnou i bědnou...

A jak se již krajanům stává:
jí nemohli uvěřit po dlouhá, dlouhá později léta,
že přímý a silný ten hoch s tím hrozně pravdivým hledem,
jenž s nimi tu kozy kdys pás, ta umíněná hlava
se kacířem stal i svatým, ba svědomím celého světa,
že na hranici pálen svou pravdu, jak věřil a učil, kdys mohl zpívat,
že proti všem stál tu, biskupům, papeži, císaři,
zář nebeskou v obličeji svém bledém,
jež po tomto světě již nezáří,
že protivit moh' se a přece se s nebeskou svatostí na vše dívat...

Čtenářský deník	-	Ivův román
	-	Ještě jednou se vrátíme. Z mého kraje.
	-	Pankrác Budecius, kantor, Pankrác Budecius, kantor (2), Pankrác Budecius, kantor (3)
	-	Tóma Bojar
	-	Výpravy chudých
	-	Z mého kraje

Čítanka	-	A my vždy cítili, že vytrvat je krásné... (Zpěvy domova)
	-	Agonie (Vybouřené smutky)
	-	Balada o mrtvém dubu (Lyrika lásky a života)
	-	Balada o sentimentální lásce (Lyrika lásky a života)
	-	Balada o staré lásce (Lyrika lásky a života)
	-	Bizarní sen (Vybouřené smutky)
	-	Byl městys malý (Z mého kraje)
	-	Cestou (Z mého kraje)
	-	Čekající Praha (Zpěvy domova)
	-	Černá prsť (Zpěvy domova)
	-	Česká duše (Zpěvy domova)
	-	Česká zěme (Zpěvy domova)
	-	Dětská vzpomínka (Z mého kraje)
	-	Do Ameriky (Z mého kraje)
	-	Duše a luza (Vybouřené smutky)
	-	Epilog ke knize črt (Z mého kraje)
	-	Ježíšek (Z mého kraje)
	-	Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? (Ještě jednou se vrátíme)
	-	Klášterní zátiší (Z mého kraje)
	-	Kořeny (Zpěvy domova)
	-	Korový domek v oboře (Z mého kraje)
	-	Květnový sen (Z mého kraje)
	-	Les (Zpěvy domova)
	-	Meditace (Z mého kraje)
	-	Městečko (Zpěvy domova)
	-	Mládí Jana z Husince (Zpěvy domova)
	-	Naše pole (Zpěvy domova)
	-	Národ cestou ke svobodě (Zpěvy domova)
	-	Odjezd vojáků (Zpěvy domova)
	-	Píseň z hlubin (Zpěvy domova)
	-	Po bílých nocích... (Vybouřené smutky)
	-	Pole (Z mého kraje)
	-	Potoky (Z mého kraje)
	-	Pouť v zimě (Z mého kraje)
	-	Před lety ještě... (Z mého kraje)
	-	Při západu slunce v Želivě (Z mého kraje)
	-	Prolog (Z mého kraje)
	-	Řeka (Vybouřené smutky)
	-	Rozhovor (Lyrika lásky a života)
	-	Rybníky (Z mého kraje)
	-	Sedláci (Z mého kraje)
	-	Sen středověký (Zpěvy domova)
	-	Smutná vášeň (Lyrika lásky a života)
	-	Starý chirurg (Z mého kraje)
	-	Stesk honicích psů (Z mého kraje)
	-	Táborské kraje (Z mého kraje)
	-	Truchlivá píseň (Lyrika lásky a života)
	-	U "Josifa" (Z mého kraje)
	-	U řek (Květy intimních nálad)
	-	U strže (Z mého kraje)
	-	V chalupě (Z mého kraje)
	-	V oddechu (Z mého kraje)
	-	Vlasti (Zpěvy domova)
	-	Vrak (Mladé bolesti)
	-	Země (Zpěvy domova)
	-	Zimní odpoledne (Z mého kraje)
	-	Zpěv domova (Zpěvy domova)
	-	Žluté květy (Vybouřené smutky)