Menu
Sova Antonín (*26.02.1864 - †16.08.1928)
Zpěv domova (Zpěvy domova)
Jsem prostoupen silicí sosen, jsem jak vzduch lesní čist
a něco jak tajemství jezírek hlubin a houští jich dřímá
v mé duši a cosi jak starobylá hrdost měst,
cos ve mně jak modrá dálka hor pohraničních dýmá,
a cosi mou zažíhá krev, jak stará plemenná čest. Já v sobě zašlou a smutnou krásu
již zpustlých parků si chovám, měst malých tíseň si nesu,
vsí vyspělost zakřiknutou a zádumčivost lesů,
i rybníků záblesky, jako výkřiky z daleka
z těch zelení tmavých rozsvětleného, bílého žasu,
kde hlasy to šumí a haleká,
pastevců, oráčů, chodců a hlídačů, z houštin kde vzdychá
ran střelných zadušená, tajemná echa a tichá. Já černými, zemnatými hrudami čpím polí
a nížím se od nich po svazích lučnatých za údolí
a mořem tam žlutých pryskyřníků zakvítám.
Tam v zatáčkách rybnaté tvořím zbystřené potoky,
by v samotářských pak tůních olše, vrby a břízy
se shlížely do únavy ve mně a listnaté řízy
střásaly lkavých vln do sloky,
zvonící opuštěností pokorného klidu
a přizpůsobené stromům, travinám, zvířatům, lidu... Já bílými silnicemi,
jich oslnivostí hořím a tmavými skvrnami vozů
se ztrácím a vyjíždím k městečkům, bych jich ulicemi
si zapráskal bičem, až vybouřím řemeslníků stánky,
až zveselím děvče, jež chlácholí vyděšenou svou kozu,
že stkvělými zuby se zasměje, zraky, jež na studánky
mi upomínají
a pomněnkami z vod svítit se zdají. Já starobylými
a zasmušilými věžemi ztracených měst se dívám
kams přes mlhavé lesy, jich opuštěnými doly, jich couky
k obloze zívám a komíny starých střech zakuřuji
starobné štíty a fresky i kašny, jež se drolí,
pak továren rozlehlými bloky se v sousedství skrývám,
neb křičím též po rozmachu, až u zelené kdes louky
zas oddychuji a topolem ocitám se v poli. Já Blaníkem promodrávám,
já promlouvám k množství Krakovcem, Kozím Hrádkem, já svahem
se k Lužnici řítím střemhlav, já vzdoruji Trocnovem,
zas Husincem věřím a v Táboře, nade vše drahém
se lidem zas posiluji, jak božím nad slovem,
a za velkou minulost jeho mu aspoň dík vnuka vzdávám... A zatím já na jaře
se lučními rozhořím květy a u věnce, kytice svit
jsem dětskýma rukama sypán v průvodech Božího těla,
mši neumělou si nad oltáři zpívám i hraju a lid
vlhkými paprsky čechrám, větry jich porývám čela
a západem slunce se loučím v slavnostní fanfáře. Já za léta obilím šumím,
kos rytmickým pohybem kosím a nad položené řady
se večerem kladu a svítím měsícem do teplých par
rybníků naříkavých a připravuji svět mladý
si k tanci a obžínkám, neboť zpívat a milovat umím
jak za starodávna, ba starých otců mám v krvi žár. Já na podzim lesy
kdes pádem obrovských kmenů do dálek tvrdě vzdychám,
a rozvodněnými řekami pod hrady vory letím,
vše zrcadlím v sobě, města i Prahu a Hradčany, až pak kdesi
se s domovem loučím, hasnu a ztichám
hor cizích pod objetím. Já v zimě nad poli, rybníky, nad lesy oblaky visím
a fičím a chumelím se a křísím
dny, noci sen čtenářů bible o přerodu světa,
mé vichřice sněhem a ledem jsou podobny úrodným jízdám,
já válím nad poli mračna, les ohýbám, jak hvízdám
a sněžná má hříva jak létá... Jsem prostoupen domovem, jeho nářky a radostmi,
vším bývalým, přítomným, budoucím, jeho žádostmi.
Má úponka visí každá
národa na životu, každým otřesem
jsem otřesen do základů, s ním dýchám, s ním za jedno jsem.
V něm žiji a v něm chci žít dále a jeho život neb vražda
neb jeho živoření, jen žití mé, smrt mou neb pád
by znamenal. Věřím-li silnou domova věrou,
a věřím-li v sebe, čeho bych měl se bát?
Zdroj: vesad, 04.10.2006
Související odkazy
Čtenářský deník | - | Ivův román |
- | Ještě jednou se vrátíme. Z mého kraje. | |
- | Pankrác Budecius, kantor, Pankrác Budecius, kantor (2), Pankrác Budecius, kantor (3) | |
- | Tóma Bojar | |
- | Výpravy chudých | |
- | Z mého kraje |
Diskuse k úryvku
Antonín Sova - Zpěv domova (Zpěvy domova)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (3,5)
- Jana Lotus (2,5)
Štítky
dagmar Klí alexandr makedonský druhohory milenec lady svoboda nás pět proslov k prvnáčkum konvalinky kreslen poesie Ván tal Kritiky obava zahradní slavnost Neobyčejný model pok odpuštění basket celakovsky por automaty Smrt+v+Benátkách refrén půlnoc horký letní den jane austenová zabij články do časopisu
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 578 213
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí