Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PLÁŽ U TARNY
Mirissa poznala dokonce ještě dřív, než člun proplul mezi pobřežními útesy, že je Brant nazlobený. Prkenné držení těla, jak stál u kormidelního kola - už sám fakt, že neponechal závěr plavby v šikovných Kumarových rukou - tohle všechno ukazovalo, že ho cosi vyvedlo z míry.
Opustila stín palem a zvolna kráčela po pláži, v mokrém písku jí vázly nohy. Když dospěla až k vodě, Kumar už svinul plachtu. Její maličký bratříček - teď už skoro stejně vysoký jako ona sama, s vypracovanými svaly - na ni vesele zamával. Jak často si přávala, aby se na Branta přenesla Kumarova bezstarostná, dobrácká nátura, díky níž jím nemohly otřást žádné těžké chvíle...
Brant nevyčkal, až člun najede na písek, ale skočil do vody, i když tu bylo ještě po pás hluboko, pohněvaně mířil k ní a cákal přitom na všechny strany. Držel kus zkrouceného kovu ověnčený přervanými dráty a zdvihl jej tak, aby si ho mohla dobře prohlédnout.
"Podívej!" vykřikoval. "Už zas to udělali!" Volnou rukou mával směrem k severnímu obzoru. "Tentokrát nedopustím, aby jim to prošlo tak hladce! A primátorka ať si k sakru říká, co se jí líbí!"
Mirissa ustoupila stranou a malý katamarán, připomínající jakousi pravěkou obludu při prvním útoku proti pevnině se zvolna vydrápal pomocí bočních otáčivých válců na pláž. Jakmile se dostal nad čáru přílivu, Kumar zastavil motor a seskočil, aby se připojil ke svému ještě rozvášněnému kapitánovi.
"Pořád Brantovi tvrdím," řekl, "že se to určitě stalo nešťastnou náhodou - možná to zavinila vlečená kotva. Proč by nakonec měli Seveřané provést něco takového úmyslně?"
"Tak já ti to povím," odsekl Brant. "Protože jsou moc líní, než aby si vyvinuli vlastní technické prostředky. Protože mají strach, abychom nenachytali příliš mnoho ryb. Protože..."
Postřehl, že se ostatní na něho kření, a odhodil klubko přetrhaných drátů před sebe. Kumar rotující předmět bez námahy zachytil.
"Kromě toho - i kdyby to byla jenom nešťastná náhoda, tady vůbec nemají co kotvit. Tahle oblast je přece na mapě jasně vyznačená: ZÁKAZ PLAVBY - VÝZKUMNÝ PROJEKT. A proto podám stížnost."
Brantovi se postupně vrátilo dobré rozpoloženi, dokonce i jeho nejzuřivější záchvaty zlosti zřídkakdy přetrvaly déle než pár minut. Aby ho udržela v náladě, Mirissa ho začala hladit prsty po zádech a oslovila ho, jak uměla nejpříjemněji.
"Chytils něco, co by stálo za řeč?"
"Jasně že ne," odpověděl Kumar. "Jeho zajímá jenom lovení statistických údajů - kolik kilogramů na jeden kilowatt - a takovéhle nesmysly. Naštěstí jsem si vzal svůj prut. K večeři budeme mít tuňáka."
Sáhl do člunu a vytáhl skoro metr dlouhé, silné a krásné proudnicové tělo, jehož barvy rychle povadaly a jehož bezduché oči už hleděly zpoza prahu smrti.
"Takového nedostanu zas tak často," povídal pyšně. Všichni ještě obdivovali jeho kořist, když se na Thalassu vrátily Dějiny a jednoduchý, bezstarostný svět, jak ho znali po celý svůj mladý život, náhle dospěl ke konci.
Znamení, že byl smeten, tkvělo nahoře no obloze, jako by obří ruka malovala po modrém chrámu nebes kusem křídy. Potom se jim přímo před očima lesklý pruh sražené páry začal třepit na okrajích, rozdrolil se do otýpek mračen, až to vypadalo, jako by se od obzoru k obzoru klenul sněhový most.
A vzápětí se z okraje vesmíru přivalilo vzdálené dunění hromu. Byl to zvuk, jaký Thalassa nezaslechla po sedm set let, ale který by okamžitě rozpoznalo každé dítě.
Přestože večer byl teplý, Mirissa se zachvěla a její ruka nalezla Brantovu. I když se jeho prsty sevřely okolo jejích, nezdálo se, že by si to uvědomoval, stále zíral na rozpolcené nebe.
Otřáslo to dokonce i Kumarem, ačkoli se jako první vzpamatoval natolik, že dokázal promluvit. "Musela nás objevit některá z kolonií."
Brant, bez velkého přesvědčení, zvolna potřásl hlavou. "Proč by se měli o Thalassu starat? Určitě mají zastaralé mapy - přesvědčí se, že skoro celou planetu pokrývá oceán. Nemají žádný důvod, aby tu přistávali."
"Z vědecké zvídavosti?" navrhla Mirissa. "Aby se podívali, co se s námi stalo? Vždycky jsem říkala, že bychom měli opravit komunikační zařízení..."
Tohle byl prastarý spor, který ožíval každých pár desetiletí. Většina se shodovala, že by Thalassa skutečně měla jednoho dne zrekonstruovat velký talíř antény na Východním ostrově, zničený při výbuchu sopky Krakan před čtyřmi sty lety. Jenomže zatím měli před sebou vždycky tolik věcí, které jim připadaly důležitější - anebo prostě zajímavější.
"Postavit kosmickou loď, to je ohromný výkon," povídal Brant zamyšleně. "Nevěřím, že by to některá z kolonií dokázala - pokud by doopravdy nemusela. Stejně jako Země..."
Jeho hlas se vytratil do ticha. Tohle jméno ještě i po všech těch staletích těžko splývalo ze rtů.
Všichni náraz se obrátili k východu, odkud se přes moře hnala rychlá rovníková noc.
Už se vylouplo několik jasnějších hvězd a rovnou nad vrcholky palem se vyšplhala malá, sevřená skupinka tvořící Trojúhelník, jež se s ničím jiným nedala zaměnit. Její tři hvězdy měly skoro stejnou magnitudu - avšak poblíž jižního konečku souhvězdí se před několika týdny znenadání rozzářil mnohem jasnější vetřelec. Jeho nyní už obnošený plášť byl dobře viditelný i ve středně silném dalekohledu. Avšak žádný přístroj nebyl schopný ukázat vířící žhavý popel, který býval planetou zvanou Země.

Čtenářský deník	-	2001: Vesmírná odysea, 2001: Vesmírná odysea (2), 2001: Vesmírná odysea (3)
	-	2010: Druhá vesmírná odysea, 2010: Druhá vesmírná odysea (2)
	-	2061: Třetí vesmírná odysea, 2061: Třetí vesmírná odysea (2)
	-	3001: Poslední vesmírná odysea, 3001: Poslední vesmírná odysea (2)
	-	Hluboké pastviny
	-	Kladivo boží, Kladivo boží (2)
	-	Návrat Rámy (Ráma)
	-	Oko času (Odysea času)
	-	Ostrov delfínů
	-	Ráma tajemství zbavený (Ráma)
	-	Sluneční bouře (Odysea času)
	-	Svět záhad Arthura C. Clarka: A-Z od Atlantidy k Zombie
	-	Světlo Země
	-	Zahrada Rámova (Ráma)
	-	Ztracené světy 2001

Čítanka	-	Hlídka (Oceánem hvězd)
	-	Hluboké pastviny
	-	Ostrov delfínů
	-	Zbrojní horečka (Oceánem hvězd)
	-	Zpěv vzdálené Země