Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Takže vy si myslíte, že bych to měla vzdát a přihlásit se na policii? Viděl jste dnešní zprávy." Na oběd se zastavili v bufetu v Daly City, kde na pultu stál televizor. Vysílali nejnovější zprávy ze Sinaje, kde egyptská vláda prováděla vykopávky Kateřininy studně. Odkryli kostru, kterou určili jako kostru ženy, a objevili, že měla spoutané ruce v zápěstí. "Konstatovali, že to vypadá, že byla pohřbena za živa. Byla umučena pro ty svitky."
"Takže vy riskujete život kvůli tomu, že pravděpodobně šlo o křesťanskou mučednici?"
"Otče Garibaldi," nadechla se Kateřina. Pak se rychle rozhlédla kolem a ztišila hlas. "Má matka byla víc než pouhou profesorkou teologie. Odvážila se zpochybnit všeobecně přijímaný překlad Bible. Měla odvahu poukázat na to, že tradiční výklad, že Eva byla podle knihy Genesis stvořena jako Adamova pomocnice, je důsledkem mužské předpojatosti. Hebrejsky slovo neznamená 'pomocnice', ale 'silný rovnoprávný jedinec'. A v Deuteronomiu," pokračovala vášnivě, "verš třicátý druhý, se říká: 'Na Skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha Silného, stvořitele svého.' Ale hebrejský výraz překládaný jako 'stvořil' ve skutečnosti znamená 'v bolestech zrodil'. Vsadila bych se, Otče, že mužům, kteří Bibli překládali, se nelíbila představa Boha rodícího v bolestech jako žena. Takže to změnili. A to, jak Pavel používá titul diakonos..."
Michael pokrčil rameny. "Já ale jsem na vaší straně, na to nezapomínejte."
"Nemůžete být. Když dojde na katolické dogma, musíme být každý na jiné straně barikády."
"Já se nedomnívám, že by církev zacházela se ženami špatně. Katolíci přece uctívají Matku Boží, na to nezapomeňte."
"Uctívání Marie a to, jak zacházejí s lidskými ženami, jsou dvě odlišné věci, Otče Garibaldi. Když jsem se dozvěděla, že nemohu přijmout sedm svátostí, protože jsem děvče, běžela jsem s pláčem domů a maminka mi musela vysvětlit, že jednou ze svátostí je stav duchovní a že děvčata se knězi stát nemohou."
"Dobře, to je..."
"Otče Garibaldi, byla jsem vášnivě věřící katolická holčička a chtěla jsem víc než co jiného sloužit u oltáře. Ale to směli jenom kluci. A někteří z nich byli rozpustilí blbečci, kteří tajně pili mešní víno a z kněží si za jejich zády dělali legraci. To já bych nikdy neudělala, a přesto jsem nesměla ministrovat! A v roce 1975, když mi bylo dvanáct, se moje matka ucházela o učitelské místo na Yaleově univerzitě, ale odmítli ji, protože nechtěli zaměstnávat ženu!"
"Já ta pravidla nedělal," bránil se tiše.
"Pod křížem byly jenom ženy. Ženy sňaly tělo z kříže a poskytly Ježíšovi slušný pohřeb. Ženy bděly u hrobu, zatímco apoštolové se skrývali ze strachu o život. A když Kristus vstal z mrtvých, prvním člověkem, kterému se ukázal, byla žena. Kdy převzali štafetu muži?"
"Pláčete na špatném hrobě. Já jsem nikdy proti pomazání žen na kněze nebyl."
Přišel číšník a přinesl dvě kávy a misku preclíků. Kateřina čekala, až Michael zaplatí, a pak požádala číšníka, aby je upozornil, až se uvolní nějaký počítač. Potom pokračovala: "V roce 1973 vydala moje matka vědeckou knížku s názvem Marie Magdalena, první apoštol."
Michael přikývl. "V semináři byla na seznamu zakázaných knih."
"Takže jste ji nikdy nečetl."
"Naopak, četl jsem ji," usmál se. "Tehdy jsem se toho měl ještě hodně co učit o poslušnosti."
"Důvodem, proč ta kniha vzbudila takové pozdvižení, bylo," horlila dál Kateřina, "že matka se ve svých předchozích pracích soustředila na ženy v ženských rolích, a dokonce i článek, v němž tvrdila, že Marie Magdalena byla Ježíšovou manželkou, nezpůsobil žádný rozruch, protože se zabývala Marií Magdalenou v tradiční ženské roli. Ale v knize o apoštolovi překročila hranice. Odvážila se přiřknout Marii mužské poslání, a to se nesmělo tolerovat."
Kateřina se odmlčela. Potom dodala: "Otče Garibaldi, nikde v Novém zákoně se neříká, že Marie Magdalena byla prostitutka. Tahle tradice se dá vystopovat až v dobách raného křesťanství, kdy o moc nad církví stále ještě zápasilo mnoho stran. Tím, že církev prohlásila Marii Magdalenu za prostitutku a připravila ji o důstojnost a moc, okradla ji o její skutečné postavení, což bylo místo prvního apoštola."
Přerušil je náhlý výbuch jásotu ve vedlejší místnosti. Zaslechli vzrušené výkřiky, že se někomu podařilo pirátsky proniknout do programu AlphaWorld. Kateřina se k rozruchu obrátila zády a v očích jí vášnivě hořelo. "Řecké slovo apostle, Otče Garibaldi, znamená člověka, který je svědkem a je poslán hlásat Slovo. Marie Magdalena tato kritéria splňovala, protože byla svědkem jak prázdné hrobky, tak z mrtvých vstalého Krista a pak zprávu hlásala ostatním. Ale později Petr tvrdil, že prvním, kdo byl svědkem Kristova zmrtvýchvstání, je on. Nemám pravdu?"
Michael přikývl.
"Takže dva tisíce let byli následníka Petra jako nejvyšší hlavy církve muži a svou papežskou autoritu zakládali na něm. Autoritu, která byla ve skutečnosti zcizená! A teď mi řekněte, Otče Garibaldi, co když se našly svitky, které by mohly dokázat, že Marie Magdalena byla Ježíšovou následovnicí - třeba Sabininy svitky, které jsou staršího data než evangelia. Dovedete si představit, jaký by to mělo dopad na církev? Bylo by to, jako když jdete k někomu do domu, zaklepete na dveře a oznámíte: 'Smím se podívat na vlastnickou listinu k vašemu domu?' Podíváte se na ni a pak vytáhnete smlouvu staršího data: 'Je mi líto, ale ten dům je ve skutečnosti můj. Musíte se vystěhovat.'"
Zamyšleně míchal kávu. "Takže proto jste tak bojovala, abyste ty svitky získala," ucedil. "Snažíte se dokončit matčinu práci."
V hlavě se jí vynořil obrázek: novinová fotografie jejího otce klečícího s ostatními. Objevila se na předních stránkách po celém světě.
"Moje matka byla umlčena," vyhrkla Kateřina hořce a představu zapudila. "Ale já se nedám. Mě neumlčí. Ano, porušila jsem zákon. Skutečně jsem ukradla historické předměty v Egyptě a propašovala je do Spojených států. Ale někdy musíte porušit zákon, abyste udělal správnou věc. Jestli nám Sabina přináší důležité poselství, pak si svět zaslouží, aby to poselství mohl slyšet."

(pozn.: úryvek ze Sedmého svitku)
Zavolal mne jménem, ne mým germánským jménem, ale nazval mne Sabinou. Divila jsem se, kdo by to mohl být. Když mne zvedl ze sněhu, vyprávěla jsem mu o svém strašném zoufalství, že je moje rodina pro mne navždy ztracena. Řekl: "Věř."
"Věř v co, pane?" zeptala jsem se.
"Dům mého otce má mnoho komnat," pravil. Pak mi přejel rukou přes oči a já spatřila Segimunda a rodinu - ne mrtvé v krvi barvící rudě sníh, ale v naší osadě s hořícími ohni, zvěřinou na rožni a medovinou v pohárech. Byli blažení, země oplývala bohatstvím a zářilo slunce. A já pochopila, že je to jejich příbytek na věčnosti, protože právě v toto věřili.
Tehdy jsem pochopila, co před dávnými lety myslel ten kazatel na tržišti v Antiochii, když vykládal: "Spravedlivý pravil: Nebojte se, jen věřte. A jděte svou cestou, neboť tak, jak věříte, tak se vám stane."
"Jsi Spravedlivý?" zeptala jsem se.
"Jsem ten, jehož jsi všechna ta léta hledala," odpověděl.
Náhle mé oči prozřely a já viděla, že je to Spravedlivý, jehož jsem potkala před mnoha lety u Mrtvého moře.
"Proč jsem tě nemohla nalézt?" zeptala jsem se.
"Vždyť jsi mne nalezla. Neboť kamkoli ses odebrala, byl jsem tam. Přesto jsi mne neviděla."
A já věděla, že je to pravda, neboť jsem Spravedlivého viděla v jeho četných převlecích v mnoha zemích. Důkazy jeho existence jsou v chrámech po celém světě a v srdcích myriád věřících. A jelikož jsem věděla, že je to pravda, pak jsem také věděla, že i vše ostatní, co mi řekl, je pravda. Sedm pravd, které mi zjevil ve svých mnoha chrámech pod svými mnoha jmény: Že nejsme sami, že jsme božští, že jsme věční, že se po smrti vracíme ke zdroji věčného života, že odpuštění je prvním krokem k návratu, že úcta je druhým, přijetí je třetím a že pravidelně bývá seslán posel, aby každou generaci tyto pravdy učil, počínaje první, jež říká, že nejsme sami...
Řekl, že je to kruh, jenž se nikdy nepřeruší. Počíná Stvořitelem a končí Poslem. Vstoupíme-li do tohoto kruhu a řídíme-li se Sedmi pravdami, vedoucími k osvícení, pak je nám dán Dar.
Dar od Stvořitele je toto: Že víra tvoří. Jak věříš, tak se i stane. A když jsem to pochopila, věděla jsem, že všichni mí drazí přátelé i všichni lidé, kteří se mnou sdíleli mou životní pouť, avšak nepřijali víru Cesty, neodešli navždy, ale žijí dál a pobývají ve své vlastní víře. Vyznavači Tammuze a Zoroastera, Mithry a Krišny, Osiria a Isidy i Odina - všichni se v blaženém království těchto bohů spojili se svými bohy.

Čtenářský deník	-	Dokonalá Harmonie
	-	Doktorka Samantha
	-	Dům vzpomínek
	-	Hořké tajemství, Hořké tajemství (2)
	-	Hra osudu
	-	Lékařka Samantha, Lékařka Samantha (2)
	-	Modrý kámen
	-	Na rozhraní života
	-	Panenky z ráje
	-	Plamen duše, Plamen duše (2)
	-	Sedm démonů
	-	Strážkyně tajemství
	-	Věštkyně
	-	Volání minulosti, Volání minulosti (2)

Čítanka	-	Dokonalá Harmonie
	-	Lékařka Samantha
	-	Panenky z ráje
	-	Sedm démonů
	-	Věštkyně
	-	Volání minulosti