Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

SILNICE NEDALEKO MĚSTA
NA NÍ KAPRÁL S VERBÍŘEM
A OBA MRZNOU

VERBÍŘ
Jak tady má člověk sebrat mančaft? Chvílema je to k zoufání, kaprále. Do dvanáctého mám veliteli postavit čtyři prapory, a lidi tady jsou tak vykutálení, že v noci ani oči nezavřu. Když totiž konečně někoho seženu a přimhouřím obě oči nad tím, že má prsíčka jak vrabec a křečové žíly, pořádně ho naleju, on podepíše a zbude už jen zaplatit kořalku, tak si třeba vzpomene, že se mu chce někam; a poněvadž už něco čuchám, jdu za ním, a opravdu: je pryč, zmizel jako veš, když se podrbáš. Tady chlapské slovo nic neplatí, tady nemají ponětí, co je věrnost, důvěra a čest. Přišel jsem v tomhle kraji o víru v člověčenstvo, kaprále.
KAPRÁL
Je znát, že tady už moc dlouho nebyla vojna. Kde by se teda měla vzít morálka, ptáme se? Mír, to je samý šlendrián; až válka vždycky udělá pořádek. V míru všecko roste jako bejlí na pasece, mrhá se hříšně lidma i dobytkem. Každý žere, na co si vzpomene, bílej chleba si namaže na dva prsty sejrem a navrch plácne ještě flák špeku. Kolik má tamhleto město před náma mužskejch nebo pořádnejch koní, to nikdo neví a nikdo to taky nikdá nespočítal. Přišel jsem leckam, do krajů, kde nebyla válka snad už sedmdesát let; a víte, že lidi tam ještě ani neměli jména, že se vůbec neznali? Jedině kde je válka, jsou pořádný listiny a seznamy, jedině za vojny se svážou boty do uzlíku a přijde obilí do pytlů, jedině za vojny se všechno jaksepatří spočítá, lidi i dobytek, a odvede. A proč? Poněvadž se prostě ví, že bez pořádku se válčit nedá!
VERBÍŘ
Do puntíku tak!
KAPRÁL
Všechno, co za něco stojí, jde ze začátku ztuha. Války taky. Jak se ale trochu rozjede, vydrží; pak se lidi začnou bát míru jako vrchcábník konce karbanu, poněvadž pak musí sesumírovat, co prohrál. Ale napřed se vojny bojí. Smrdí pro ně novotou.
VERBÍŘ
Koukej, tamhle jede vůz. Nějaké dvě ženské s dvěma mládenci. Zastav tu starou, kaprále! Ale jestli z toho zase nic nebude, tak už v tom aprílovém marastu přešlapovat nebudu, to ti povídám rovnou.
(Ozve se foukací harmonika. Přirachotí vůz s plachtou tažený dvěma mládenci. Sedí na něm Matka Kuráž a její němá dcera Katrin.)
MATKA KURÁŽ
Dobrýtro, pane kaprál!
KAPRÁL (se jí postaví do cesty)
Dobrýtro, lidičky! Copak jste zač?
MATKA KURÁŽ
Obchodníci.

Zpívá:
Hejtmani, vlezte do mundúru
a zastavte svůj pěší lid:
Matka Kuráž má botů fůru,
v nich líp se bude pelášit.
Lid vši má, koně, těžký kusy,
kanóny, vozy, baťohy -
a do války když táhnout musí,
chce pevný boty na nohy.

Jde jaro. Vzbuď se, křesťane!
Spí zemřelí. Jdou proudy vod.
Co nezemřelo, povstane
a dá se kvapem na pochod.

Hejtmani, voják bez futráže
se nenechá hnát na jatka.
Sklenička vína od Kuráže
je pro něho jak pohádka.
Bít se, když v břichu pranic není,
hejtmani, tohle teda ne!
Jen kdo je řádně nasycený
peklu do chřtánu potáhne!

Jde jaro. Vzbuď se, křesťane!
Spí zemřelí. Jdou proudy vod.
Co nezemřelo, povstane
a dá se kvapem na pochod.

KAPRÁL
Stát! Kampak patříte, holoto?
STARŠÍ SYN
K druhýmu finskýmu regimentu.
KAPRÁL
Kde máte papíry?
MATKA KURÁŽ
Papíry?
MLADŠÍ SYN
To je přece Matka Kuráž!
KAPRÁL
Jakživ jsem o ní neslyšel. Pročpak ji říkáte Kuráž?
MATKA KURÁŽ
Proč se mi říká Kuráž? Poněvadž jsem se tenkrát, když byla ta kanonáda u Rigy, bála bankrotu, kaprále, a projela jsem s padesáti bochníky chleba na voze celým tím božím dopuštěním. Chleba už plesnivěl. Byl teda nejvyšší čas, neměla jsem na vybranou.
KAPRÁL
Legraci stranou, rozumělas? Kde máš papíry?
MATKA KURÁŽ (vyloví z cínové krabice hromadu papírů a sleze s vozu)
Tady jsou všecka moje lejstra, kaprále! Kompletní misál z Altöttingu - na balení okurek, mapa Moravy - Bůhsuď, jestli se tam někdy dostanu, jestli ne, tak je pro kočku; a tady ouřední potvrzení, že šiml nemá slintavku ani kulhavku; škoda, že nám pošel. Stál patnáct zlatých, ale zaplaťpánbůh, že ne mě. Tak co, je to dost papírů?
KAPRÁL
Špásy stranou! Nebo z tebe tu drzost vyženu. Víš dobře, že musíš mít licenci.
MATKA KURÁŽ
Mluvte se mnou slušně a nevykládejte tady před nedospělejma dětma, že si s váma chci zašpásovat; to se nepatří, my dva spolu nic nemáme. Moje licence u druhýho regimentu je tenhle poctivý ksicht, a jestli v něm neumíte číst, tak vám nemůžu pomoct. Oštemplovat si ho nedám.
VERBÍŘ
Kaprále, ta osoba je nějak moc vzpurná. Potřebujem v lágru lidi, co si dají říct, a žádný výtržnice.
MATKA KURÁŽ
Já myslela jitrnice.
KAPRÁL
Jméno.
MATKA KURÁŽ
Anna Fierlingová.
KAPRÁL
Jste teda všichni Fierlingovi?
MATKA KURÁŽ
Proč? Já jsem Fierlingová. Tyhle ne.
KAPRÁL
Já myslel, že to jsou všecko tvoje děti?
MATKA KURÁŽ
Taky že jsou. Ale musejí se snad proto jmenovat stejně? (Ukazuje na nejstaršího syna.) Tenhle se například jmenuje Eilif Nojocki. Proč? Poněvadž jeho otec vždycky tvrdil, že se jmenuje Kojocki nebo Mojocki. Kluk se na tátu ještě dobře pamatuje, jenže to už zas byl jiný, byl to takový Francouz s kozí bradkou. Ale jinak má po tátovi inteligenci; ten totiž dokázal stáhnout sedlákovi kalhoty ze zadku dřív, než vůbec něco zmerčil. No, a tak se prostě každý nějak jmenujem.
KAPRÁL
Cože? Jmenujete se každý jinak?
MATKA KURÁŽ
Děláte, jako byste se v životě ještě nikdá s ničím takovým nesetkal.
KAPRÁL
Pak je tenhle zřejmě Číňan? (Ukazuje na mladšího)
MATKA KURÁŽ
To jste neuhád. Je Švejcar.
KAPRÁL
Po tom Francouzovi?
MATKA KURÁŽ
Po jakým Francouzovi? O žádným nevím. Jen to všecko nezamotejte, nebo tady budem stát do večera. Je Švejcar, ale jmenuje se Fejos, to jméno totiž nemá vůbec nic společnýho s jeho otcem. Ten se jmenoval docela jinak a stavěl pevnosti; jenže se uchlastal.
Švejcar přikývne s rozzářenou tváří a také němá Katrin se zřejmě baví.
KAPRÁL
Jak se teda může jmenovat Fejos?
MATKA KURÁŽ
Nechci vás urážet, ale moc fištrónu nemáte. Samozřejmě, že se jmenuje Fejos, poněvadž v době, kdy přišel na svět, jsem žila s jedním Maďarem; tomu to bylo jedno, měl už tenkrát zatraceně zřízený ledviny, ač si v životě ke špuntu nečuch. Byl to moc pořádný člověk. Kluk se vyved po něm.
KAPRÁL
Ale vždyť to vůbec jeho táta nebyl!
MATKA KURÁŽ
Ale po něm se kluk vyved. Říkám mu Švejcar, poněvadž je dobrý tahoun. (Ukáže na dceru.) Tahle se jmenuje Katrin Hauptová, je napůl Němka.
KAPRÁL
Pěkná rodinka, jen co je pravda.
MATKA KURÁŽ
Tak tak, procestovala jsem s vozem půl světa.
KAPRÁL
To se všecko sepíše. (Píše.) Jseš z Bamberka v Bavořích. Jak ses dostala až sem?
MATKA KURÁŽ
Můžu snad čekat, až se vojně uráčí přijít do Bamberka?
VERBÍŘ
Vám by měli nejspíš říkat Jakob Vůl a Ezau Vůl, když táhnete tu káru. Dostanete se vůbec někdy z chomoutu?
EILIF
Matko, můžu mu dát po tlamě? Cuká mi to v ruce.
MATKA KURÁŽ
Já ti povím! Ani se nehneš! A teď, páni oficíři: Nepotřebujete pěknou pistolku? Nebo přezku? Ta vaše už je nějak odřená, pane kaprál.
KAPRÁL
Potřeboval bych spíš něco jinšího. Koukám totiž, že kluci jsou úplní hromotluci, že mají nohy jako sloupy a plece jako ti medvědi z klece. Rád bych věděl, proč uhýbají vojančině?
MATKA KURÁŽ (rychle)
Z toho nic nebude, kaprále. Moje děti se pro válečný řemeslo nehodí.