Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• známé též pod názvem Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého

JAK JE NEROZUMNÉ DÁVAT PŘEDNOST NEZNÁMÝM PŘED ZNÁMÝMI, CIZÍM PŘED DOMÁCÍMI

Která asi tak divoká země zplodila ten návyk, abychom my, jediní ze všech národů, měli svůj jazyk v nenávisti a posměchu a aby se považovalo za plný důkaz chvály, že se někdo u nás ve vlasti nenarodil, takže tomu, kdo "nedávno přišel s nohama obílenýma, přivát do Říma" (do Prahy) "týmž větrem jako švestky a syrské fíky" (Iuvenalis, Satira 1. a 3.), byť neznámému, nedoporučovanému žádnými nebo malými schopnostmi, vědomostmi a mravy, dáváme bez jakéhokoli výběru přednost v různých úřadech a hodnostech před domácími lidmi dobrého původu, jejichž otce jsme znali jako nejlepší muže a jejichž mladosti jsme vštípili nejlepší mravy a utvrzovali je v nich, jejichž vědomosti jsme často chválili na gymnáziích a vysokých školách? Zda jsme až tak slepí a hloupí a ničemní, že nevidíme, kam to směřuje? Všechno domácí nám zapáchá, sami za sebe se stydíme a jako svými krajany pohrdáme stejnou hloupou vášní také svým jazykem.

VYPISUJE SE ODPOR A ODTUD NENÁVIST K JAZYKU SLOVANSKÉMU V NĚKTERÝCH VĚCECH

Pomíjím jiné stížnosti velmi oprávněné. Jsou dnes lidé, na něž lze prstem ukázat, naplnění a rozpálení takovou nenávistí k slovanské řeči, že slyší-li někoho v Čechách česky mluvit, pokládají to za urážku své cti a jako perličky nebo krocani naježují hřebeny a zametají křídly zemi, a protože to nemohou trpělivě poslouchat, poroučejí buď mlčet, anebo se vzdálit.
Ať se s tím, prosím, porovná skromnost a velkorysost českého lidu, který cizince a přistěhovalce nejen pod střechu přijímal a je trpěl, ale také z obdivuhodné své dobrosrdečnosti opatřoval a zásoboval všemi životními potřebami a ochranou a také dosazoval do českých úřadů, k nimž dříve nikdo neměl přístup než domácí lidé.