Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To, co dělal Colin teď, mu sice vynášelo hodně peněz, ale bylo už pozdě. Jeho každodenním úkolem bylo chodit po lidech. Dali mu seznam a on ohlašoval den předem všechna nadcházející neštěstí. Každý den odcházel do prostých nebo honosných čtvrtí. Našlapal se něco schodů. Přijímán byl velice špatně. Házeli mu na hlavu různé těžké a zraňující předměty i tvrdá a ostrá slova a vyhazovali ho ze dveří. Dostával za to peníze a s jeho prací byli spokojeni. U této práce by byl zůstal. Nemusel dělat nic jiného, než se dávat vyhazovat ze dveří. Únava ho mučila, podlamovala mu kolena a ryla vrásky do tváře. Jeho oči neviděly nic než lidskou ošklivost. Pořád jenom ohlašoval neštěstí, která měla přijít. Stále ho jen pronásledovali ranami, křikem, slzami, urážkami. Vyšel po dvou schodech nahoru, pustil se dál chodbou, a sotvaže zaklepal, hned o krok ustoupil. Jakmile lidé spatřili jeho černou čepici, hned věděli, co jim nese, a spílali mu. Colin však nesměl nic říci, byl za tu práci placen. Dveře se otevřely. Ohlásil, co ohlásit měl, a chtěl zase jít. Do zad ho bouchl těžký kus dřeva. Vyhledal v seznamu další jméno a viděl, že je to on sám. Odhodil tedy čepici a vyšel na ulici a srdce měl jako z olova, protože věděl, že zítra Chloé zemře.

***

Šedá myška s černými vousy učinila ještě poslední pokus a podařilo se jí proběhnout. Strop se za ní najednou spojil s podlahou a škvírami ve švu vyrazili dlouzí, líně se kroutící červi z beztvaré hmoty. Ve velkém spěchu proletěla tmavou chodbou předpokoje, jejíž zdi se s chvěním přibližovaly k sobě, a podařilo se jí proklouznout pod dveřmi. Dorazila ke schodišti a slezla po něm dolů; teprve na chodníku se zastavila. Chvíli zaváhala, než našla správný směr, a pak se pustila na cestu ke hřbitovu.

"Abych řekla pravdu, příliš mě to nezajímá," podotkla kočka.
"Neděláš dobře," ozvala se myška. Jsem ještě mladá a do poslední chvíle jsem byla dobře živená."
"Ale já jsem také dobře živená," namítla kočka, "a vůbec netoužím po tom, abych se oddělala, tak aspoň víš, proč se mi to nezdá normální."
"To proto, žes ho nikdy neviděla," na to myška.
"Co je s ním?" zeptala se kočka.
Netoužila příliš, aby se to dověděla. Bylo teplo a její chlupy byly hezky pružné.
"Je na břehu u vody," odpověděla myška, "čeká, a když nadejde jeho chvíle, vkročí na prkno a uprostřed zůstane stát. Na něco se dívá."
"Nic zvláštního tam vidět nemůže," poznamenala kočka, "leda nějaký leknín."
"Ano," přisvědčila myška, "čeká, až povyroste, aby ho zabil."
"To je nesmysl," prohodila kočka. "Co z toho?"
"Když jeho chvíle pomine," pokračovala myška, "vrátí se vždycky na břeh a hledí na její fotografii."
"To vůbec nejí?" divila se kočka.
"Ne, nejí," řekla myška, "a je čím dál slabší a já to už nemohu snést. Jednoho dne, a. půjde po tom dlouhém prkně, určitě šlápne vedle."
"To ti snad nemusí vadit?" podotkla kočka. "Je nešťastný, tak co?"
"Není nešťastný," řekla myška, "trápí se. Právě proto to nemohu snést, a jednou určitě spadne do vody, moc se naklání."
"No když je tomu tak, udělám tedy, co po mně chceš, ale nevím, proč říkám "když je tomu tak", protože nic nechápu," řekla kočka.
"Jsi hrozně hodná," lichotila jí myška.
"Strč mi hlavu do tlamy a čekej," vybídla ji kočka.
"Může to trvat dlouho?" zeptala se myška.
"Tak dlouho, až mi někdo šlápne na ocas," odpověděla kočka; "potřebuji k tomu rychlý reflex. Ale neboj se, nechám ocas natažený."
Myška rozevřela kočce čelisti a strčila jí hlavičku mezi ostré zuby. Vzápětí ji zase stáhla zpátky.
"Přiznej se, tys měla dnes k snídani žraloka?"
"Poslouchej," pravila kočka, "jestli se ti to nelíbí, můžeš zas jít. Takovéhle vtipy nesnáším. Jinak si můžeš dělat, co chceš."
Zdálo se, že je rozzlobená.
"Nerozčiluj se," uklidňovala ji myška.
Zavřela malá černá očka a dala hlavu na původní místo. Kočka položila opatrně ostré zuby na měkký šedý krček a čekala. Myščiny černé vousy se smíchaly s jejími. Rozvinula hustý ocas a nechala jej ležet na chodníku.
Se zpěvem přicházelo jedenáct slepých děvčátek ze sirotčince Svatého Julia.