Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

VI.

Že je všude hodných i nehodných lidí, o tom se Petr, chodě s Pánem Ježíšem, často přesvědčil. Jedenkráte přišli pozdě večer do vsi. Pán Ježíš chtěl žádat o nocleh v nejchudší chalupě, ale Petr prosil mistra, aby šli do některého z velkých statků, tam že bývá všeho dost, že dostanou zajistě dobrou večeři a nocleh. Pán Ježíš Petrovi nebránil, řka mu, aby šel. Sám ale zůstal před tou chudou chaloupkou sedět. Petr šel do statku, který byl ze všech největší. "Tu bude všeho dost a dostanem dobrou večeři a nocleh," myslil si Petr. Ale mýlil se. - Selka ho zhruba odbyla řkouc: "že ona nevaří pro tuláky, aniž pro ně lože má".
Petr se mrzel, že mu tak zmehlo, ale nedal se ještě odstrašiti a šel do druhého statku; však i tam ho odbyli - a tak i v třetím. Domrzelo ho to, a vrátil se s nepořízenou k mistru. "Pojď, zkusíme to zde v té chaloupce," řekl mu Ježíš a oba vešli do chalupy. Zastihli ženu s dětmi právě při večeři. Bylo viděti na všem velkou chudobu. - Petr myslil si: "Tu nepochodíme, vždyť nemá ta vdova sama nic." Ale mejlil se. Když Ježíš o nocleh a večeři prosil, odpověděla mu vdova velmi ochotně: "Chcete-li za vděk přijmout tím, co vám podat mohu, ráda vám posloužím."
Ježíš byl spokojen se vším a vdova hned vstala, šla ven, a netrvalo to dlouho, přinesla jim na míse polívku. Omlouvala se, že je polívka málo mastná, ale jakkoliv by ráda více byla omastila, že nemá více oleje.
"Petře, počítej ty očka, co na polívce plují," řekl Pán Ježíš.
Petr počítal a bylo jich výše kopy povrchního jen počtu. Když se najedli a na lože, jež jim vdova, jak nejlepší mohla, na ponebí ustlala, odebrati se měli, vysázel Ježíš na stůl toliktéž zlatých penězů, co na polívce oček bylo, a všecky je ženě daroval. Ubohá vdova nevěděla kam se radostí podít. Časně ráno šla do sousedního velkého statku koupit mléka, aby pocestným dobré snídaní připraviti mohla, a tu selce vypravovala, jak ji pocestní za trochu špatné polívky obdarovali, že co na ní oček bylo, tolik že zlatých penězů dostala.
Selka ta byla lakomá. Řekla tedy ženě, aby pro ně nevařila, že ona si je sama k snídaní pozve, že má všeho doma a že je může snadněji dobrou polívkou poctíti než ona.
Žena odpověděla jí, že to pocestným vyřídí, budou-li chtít přijíti. Když to žena doma Petrovi a Pánu Ježíši povídala, řekl Pán Ježíš, že půjdou.
Šli, provázení díkůčiněním chudé vdovy.
Bohatá selka připravila jim polívku velmi dobrou a tak ji omastila, že nebylo pro olej vidět polívku. "Když zaplatili špatnou polívku tak dobře, kterak mi tu dobrou zaplatějí," myslila si. - Pán Ježíš neporoučel ale Petrovi počítat očka - nebylo také co počítat, bylo jedno jen oko přes celou mísu. - "Ale pane," řekl Petr, "ta selka by zasloužila, abys za její zdvořilost se jí odměnil a za tu dobrou polívku. Ta včerejší nebyla tak dobrá." - "Petře, mně chutnala lépe než tato; chudá vdova omastila ji poslední kapkou oleje a dala ji s upřímností, nečekajíc žádné odměny. Tato dává ze zisku, a proto odměny nezasluhuje. Jen kdo rád ze svého udělí, toho Pánbůh nadělí," - řekl Ježíš Petrovi. Ale selka také slyšela, poslouchala za dveřmi a velice ji to mrzelo. - Když od stolu vstali, zdvořile selce poděkovali a šli dále.

VII.

Jedenkráte zase když chodil Ježíš s svatým Petrem po tom "širokém údolí", přišli na rozcestí, kde se mnoho cest křížovalo; nevěděli, kterou se dát k nejbližší vesnici neb městečku.
"Počkej, pane, tamto vidím na poli sedláka ležet, zeptám se ho a on poví, kudy bychom se dali," řekl Petr; a jak řekl, tak udělal.
Muž ten ležel na břichu a hovil si.
Když se ho Petr ptal, nedal mu po dvakrát ani odpovědi, po třetí zdvihl líně nohu řka: "Tamtudy!" - a více se ani nehnul.
"Pane, takového lenocha a nezdvořáka jsem jaktěživ neviděl, jako tento muž!" zvěstoval Petr Pánu Ježíši a povídá, kterak ho sedlák odbyl. Šli tedy nazdařbůh.
O kousek dále potkali mladé děvče, která nesouc na hlavě džbán, lehkým krokem jako laňka cestou si kráčela.
I zeptal se jí Pán Ježíš, dobře-liž ke vsi tu jdou?
"Dobře, dobře, tamto se dejte vlevo - ale já raději půjdu s vámi ten kousek cesty a ukážu vám, abyste si ne-zašli," ochotně řeklo přívětivé děvče, a obrátíc se, šla s nimi kus cesty nazpět, až uviděli ves, pak vlídně pozdravila, pospíchajíc, kam dříve zaměřeno měla.
To se Petrovi náramně líbilo; i řekl Pánu Ježíši: "Pane, měl bys tomuto děvčeti za jeho zdvořilost nějakou milost udělit!"
"Dáme ji tomu lenochu!" řekl Ježíš.
"To by jí věčná škoda bylo," skoro se rozkřikl Petr, "pomysli, pane, takový nezdvořilý chlap, a ona taková přívětivá, obratná děvčice, to by se k sobě nehodili."
"Právě, Petře; - ona má až dost, čeho se jemu nedostává. Kdyby měl ženu, jako je sám, shnili by oba, ale tato ho napraví a dobře se potom jí s ním povede."
Petr musel dáti mistru za pravdu, ale líto mu bylo čiperného děvčete, že se dostati má lenochu.

VIII.

Jednou zase šel Pán Ježíš s Petrem navštívit Martu, k níž se začasté s učedníky svými scházel. - Když šli po ulicích města Jerusaléma, potkali děvče, chudobně sice, ale čistě ošacené. Petr si jí hrubě ani nevšiml, ale když zašla, pravil Ježíš: "Hodná to panna!"
O kus dále potkali zase děvče v drahých šatech přistrojené. - Když zašla, povídá Petr: "To je pěkná panna!" - Ježíš mlčel.
"Ale pane, když šlo prve to děvče chatrně přistrojené mimo, pochválil jsi ji, a toto děvče zdá se, že se ti nelíbí, proč??
"Podíval jsi těm pannám se na nohy, Petře?" "Nepodíval, pane!"
"Kdybys tak byl učinil jako já, byl bys viděl, že ta panna chatrně přistrojená nohy umyté měla, bílé jako z alabastru, - z čehož patrno, že je to děvče správné, hodné. - Druhá naopak měla šat drahý, ale nohy nečisté, z čeho vidět, že sama na sebe nedbá - a tudy ani pěknou slouti nemůž. - Petře, ne vše krása, co se líčí, pamatuj si to!"
Vešli k Martě. Marta s radostí je uvítala a uvedla do síně, kde několik učedlníků shromážděno bylo a stůl pokryt, na nějž starostlivá hospodyně jídla a pití k uctění svých milých hostů přinášela. - Přišla také sestra její Maří Magdalena, ale ta dle svého obyčeje, posadivši se na nízký stolec k nohoum Ježíšovým, poslouchala tiše poučné rozpravy drahého mistra svého, ničehož mimo něho si nevšímajíc. - Petr na ni hleděl a dlouho na ni hleděl, až pak k mistru se obrátiv, mu šeptal všecek nadšen: "Pane, ta Máří je krásná žena, viďže?"
"Petře, zapíme to!" (od toho prý pochází pořekadlo, když chce kdo něco zamluvit, že řekne: Zapíme to, Petře!) - odpověděl mu Ježíš, a oba zdvíhnuvše poháry, ťukli si - a zapili to.

IX.

Jedenkráte zase šel Pán Ježíš skrze vesnici, a tu viděl starého žebráčka plakajícího vycházet ze vrat velkého statku.
"Proč pláčeš, stařečku?" ptá se ho Pán Ježíš.
"Oh pane, hlad mám, ha nemohu se kúska chleba doprosiť. - Všade mají selky práci v konopí, každá mne odbývá, že nemá kdy, ha žádná nechce si vzít tulik času, co potřeba zdrobet chleba hukrojiť," naříkal si žebrák.
Ježíš řekl mu, aby posečkal, a sám vešel do statku, odkudž byl dříve žebrák vyšel. - Selka byla se služkami zaměstnána svazováním konopí, jež do močidla chystaly. - Pán Ježíš prosil ji o kousek chleba. - "I totě se s vámi pytel roztrh - jeden za druhým! - Jdite, jdite - nemám kdy vám slúžiť!" osopila se na něho selka, a když Ježíš přece prosil, a že jí to Pánbůh nadělí, co chudému žebráku dá, tu se rozkřikla zlostně: "Nepotřebuju vaše klábosení, nic nedostanete - kvůli vám se od práce zdržovat nebudu."
Ježíš odešel z toho statku a vešel do druhého, kde se mu lépe nedařilo. - Tak i ve všech ostatních ho selky odbyly. - I řekl Ježíš selce, již naposled byl prosil: "Pamatujte, budoucně budete mít při konopí za trest z jedné práce dvě." - Po těch slovích odešel ze vsi, vezma si žebráčka s sebou.
Od té doby prý to je, že se musí konopí na dvojí trhat - paskonné dříve a hlavatec později.
Pohádky tyto jsou všechny z okolí domažlického, tak jak je lid povídá; to jmenovitě "Jak se Petr učil německy" pochází z České Kubice, vesnice to na samých bavorských hranicích za Klenčem.